"Až budu točit svůj další film, tak se to budu muset teprve naučit, jak se to normálně dělá"

Byl váš režisérský debut přirozeným krokem na vývojové křivce Vaši kariéry, kdy jste si po herectví chtěl zkusit i to, zda jste schopen režírovat?

Tak tohle se stává často herců, kteří začnou v brzkým věku, který mají potom tendenci jít za kameru. U mě to postupně nikdy nerostlo a tady to bylo asi tou látkou, která mě zlákala. Mě vždycky lákalo psát scénáře. Mě vždycky bavilo se nevyjadřovat psaním, psal jsem básničky, snažil se o knížky a ta touha režírovat vznikla z ničeho nic a vlastně ani nevím proč.

Nemáte klasické filmové vzdělání, a přesto jste výborný herec. Je u režiséra tato absence vzdělání víc vidět než u herce?

Myslím, že to asi víc vidět je, ale já jsem to měl jednodušší v tom, že jsem točil ten film jinak, tak jak ho ještě nikdo netočil, když nepočítám třeba Blairwitch. Je to místama hraný, místama inscenovaný, stříhaný dětma, upravovaný, je to autentický a to takový svébytný žánr, proto jsem si na něj také troufnul. Až budu točit svůj další film, tak se to budu muset teprve naučit, jak se to normálně dělá.

Režisér musí mít respekt a autoritu u štábu a herců. Vy za sebou výsledky ani zkušenosti v režii nemáte. Cítil jste za zády nějaké posměšky nebo narážky?

Ani ne, já sem věděl moc dobře, koho si vybírám. Občas jsem cítil takový shovívavý úsměvy kolem od lidí, který věděli, že točím poprvé a nebyli do toho zahrnutý. Ale co se týče mýho štábu, tak nemá moc zkušeností tam byla ta výhoda, že nás tam bylo hrozně moc debutantů a tak tam vlastně nepřipadalo v úvahu koukat na někoho blbě, že nemá moc zkušeností a z těch velkých herců já jsem si vybral dva kamarády Mirka Táborského a Ondru Vetchého a tím jsem si to v tomhle směru ulehčil.

Bylo těžké dostat do filmu pana Vetchého, který je hodně vytížení a asi ani nevěděl, do čeho jde?

No, ani ne, asi je to dané tím přátelstvím, kývnul na to a věděl už rok dopředu, že to bude dělat.

Byl to Váš záměr mít tolik debutantů na scéně, abyste třeba nějak zapadnul. Kdyby se Vám to nepovedlo?

Ne. Ne, nešlo o to, že by se to nepovedlo. Já jsem od začátku věděl, že to je tak jinej film, že to je takovej antifilm v mnoha směrech toho filmovýho vyprávění, že jsem se bál, že by nějaká stará škola a teď to nemyslím nijak pejorativně, ale že by mi mohla chtít radit a říkat, že se to má dělat jinak, a já bych ji musel vysvětlit, že my to teď ale děláme úplně jinak. Bylo by to asi těžký a proto jsem tam chtěl hodně debutantů.

Jste tedy taková nová filmová avantgarda?

To ani ne, ale ten film je jinej tou kamerou, ta je úplně jiná, ale ten příběh je víceméně klasicky vystavěnej, v tom já jsem klasik. Já mám rád lineární příběhy a má pocit, že když je klasický příběh vystavěném dejme tomu tři dějství a respektujete nějaký scénáristický pravidla, tak potom ta filmová řeč může experimentovat, jinak si myslím, že moc ne.

"Pro mě je nezávislost to, že si to můžu dělat, jak chci, což však ne vždycky bývá správně"

Byla situace při filmování Vašeho filmu, kdy jste si fakt nevěděl rady a musel přiznat porážku nebo Vám hrdost nedovolila požádat o radu a tak jste se musel trápit sám?

Ani ne, a to nechci jako znít neskromně. A asi bych se rouhal, kdybych řekl, že tomu tak bylo, protože já jsem měl ohromný štěstí při tom natáčení, mě všechno jakoby padalo do klína, přesně tak jak jsem chtěl.

Teď když znáte svět i za kamerou změnil se nějak Váš herecký pohled a přístup k filmu, že teďka při hraní budete reagovat jinak, víc přemýšlet a rozumět režisérovi? Je to ku prospěchu nebo to ubere na autenticitě tomu hercovi.

Cokoliv se člověk naučí na place, tak mu to pomůže v jeho profesi.

Co Vám připadá zajímavější, hrát nebo režírovat a co je větší fuška?

Režírovat je asi zajímavější, ale nevím, jestli to říkám proto, že je to teď pro mě nový, ale rozhodně je to větší fuška, tím jsem si jistej.

Cítil jste větší uspokojení jako režisér, když je film hotov nebo se ty pocity herce a režiséra po skončení filmu nedají vůbec srovnat?

To se nedá srovnat, to je úplně něco jinýho. Třeba teď nejdou titulky, je tichý zvuk a já trpím, jako herci by mi to asi tolik nevadilo.

Pomohlo Vám nějak Vaše herecké jméno k realizaci filmu třeba tím, že byste snadněji sháněl peníze nebo třeba při výběru herců?

Neřekl bych. Možná to někde mohlo pomoct, ale stejně to na mnoha frontách mohlo být jako mínus. Jde to dost těžko říct.

Máte to v krvi bourat zažité šablony a dělat věci i bez znalostí a spíš instinktivně a vůbec Vám nevadí, že nemáte potřebné vzdělání?

Nevím, fakt nevím. Já jsem víceméně takovej klidnej člověk, ale pak přijdou momenty, kdy se ve mně něco vzedme a pak už není cesty zpátky. Takže fakt těžko říct, ale rozhodně to není můj nějaký životní plán, že bych to tak chtěl dělat, prostě se to tak stane.

Co si představujete pod pojmem amatérský film, nezávislý film a filmař?

Spoustu věcí. Může to být blbý označení stejně jako dobrý označení. Fakt těžko říct.

Chtěl byste být nezávislý filmař a mít trochu svobody nebo tíhnete spíš k tomu komerčnímu?

Hm, u nás slovo nezávislý film znamená trochu něco jinýho než třeba v Americe. Pro mě je nezávislost to, že si to můžu dělat, jak chci, což však ne vždycky bývá správně. Já bych chtěl dělat dobrý filmy a je mi jedno, jestli to bude tzv. divácký nebo nedivácký. Já poznám, že dobrej film je ten, když se u něho nenudím, když mě to baví a je jedno, jestli je to drama, sociální drama nebo crazy komedie. A výbornej film je, když ve mně zůstane nějakej pocit, neříkám sdělení, ale pocit. To mi chybí u filmů nejvíc, ty emoce. A to je u mě známka toho, že je to výbornej film a ne jen dobrej.

 Podle nás je tady o ten Váš film velký zájem, čekal jste, že bude větší nebo menší?

Já jsem spíš potěšenej, já jsem nečekal vůbec nic. Zase si myslím, že bych se rouhal. Vše, co se točí kolem mého filmu je pro mě obrovské štěstí. To, co se nám na natáčení v červenci 2013 stalo, to byl zázrak. Třicet jedna dní chodíte po týhle zemi a všechno se vám daří, všechno hraje do noty a vy vůbec nevíte proč. My jsme měli ohromnou dávku štěstí.

Máte už v hlavě plány na další projekt, který byste třeba chtěl točit zase svojí cestou, nebo se chcete vrátit ke klasice?

Já už měl další scénář napsaný ještě dřív, než jsme začali točit „Pojedeme k moři“. To bude velmi klasický film.

Budete tedy i nadále dělit svůj čas mezi hraní, režírování a výrobu koloběžek?

Mojí vlajkovou lodí je psaní a všechno okolo je jen bonus. To vždycky člověk pozná, když má volný čas, tak co ho nejvíc láká dělat. Já, když mám volno, tak hrozně chci psát. Mám občas nějaké povinnosti jako hraní, moderování, nebo ty koloběžky a ty povinnosti musím splnit proto, abych měl čas na psaní a podle toho poznám, že to mám nejradši.