Proč se Vaše rodina přestěhovala z Dánska do Kanady a pak do USA a zase zpátky do Dánsku, když jste ještě byl malý kluk?

Moje maminka je z Finska a otec z Dánska. Byl jsem jejich první dítě a otec dostal práci ve Vancouveru od firmy, pro kterou pracoval v Dánsku, a tak nás všechny tři přestěhoval do Kanady. Pak dostal nabídku pracovat v Torontu a potom v New Jersey, takže, jak vidno, jsem se v dětství dost stěhoval. Do Dánska jsme se vrátili, když mi bylo sedm let, a to už jsem měl dva sourozence.

Je vojenská služba povinná v Dánsku, a službu u Královské gardy jste si vybral sám, nebo jste tam byl odvelen?

Způsob, jakým se dozvíte, zda budete muset do dánské armády nebo ne, je závislý na čísle, které si vytáhnete v tombole. Ale ještě předtím musíte projít zdravotní prohlídkou a IQ testem. Pokud jste prohlášen schopný vojenské služby, vytáhnete si číslo v tombole. Pokud je číslo vysoké, jste volný nebo můžete nastoupit jako dobrovolník. Pokud je číslo nízké, tak si musíte zvolit druh vojenské služby, pozemní vojsko, letectvo, námořnictvo, a také místo konání služby. Já jsem si vytáhl číslo 3 355, což bylo velmi nízké, a tak jsem požádal o službu v Královské gardě, čemuž bylo vyhověno.

To jste si potom sám vybral službu u jednotek OSN nebo jste chtěl být nasazen do akce a tohle byl způsob, jak se do ní dostat?

No, když jsem skončil svoji roční službu, chtěl jsem nějak využít svoje nově nabyté zkušenosti. Mohl jsem se buď upsat armádě, anebo se přihlásil k mezinárodní službě, což jsem já udělal. Je zajímavé, že k tomu došlo v poslední den mé služby u Královské gardy, kdy ke mně přišel náborový důstojník a nabídl mi několik možností. Nová jednotka s názvem SHIRBRIG se právě dávala dohromady a mně to připadalo zajímavé. Byla to brigáda ve vysokém stupni připravenosti, a tak jsem podepsal smlouvu na 3 roky a absolvoval tříměsíční vojenský výcvik pod hlavičkou OSN a po něm jsme se již připravovali na konkrétní misi.

Během své vojenské služby jste navštívil mnoho neklidných zemí. Bylo to někde tam, kde jste pojal myšlenku na cestování kolem světa a počítal jste tyto navštívené země do svého projektu Once Upon a Saga nebo jste se tak vydal ještě jednou, tentokrát beze zbraně?

Jako voják jsem sloužil v Etiopii, Eritrei, Džibuty. Po odchodu do civilu jsem pracoval v přepravní a logistické firmě a během svého 12letého působení v ní jsem pracoval v zemích jako Kazachstán, Ázerbajdžán, Lybie, Bangladeš, USA atd atd. Zkušenost, kterou jsem získal při práci v těchto zemích ve mně podnítila zájem o cestování po světě. Když jsem s několika přáteli vytvořil project Once Upon a Saga, rozhodl jsem se, že musím začít od nuly, takže jsem do všech již navštívených zemí cestoval znovu.

Jak jste si našetřil peníze na cestování? Nebo bylo součástí projektu, že v každé zemi si musíte vydělat na cestu do té další?

Měl jsem rozpočet 20 dolarů na den a ty peníze jsem získal ze 3 zdrojů: sponsoring (Ross Energy), osobní úspory a dary od lidí. Během celého projektu jsem také dostal několikrát zaplaceno za svoje články a na konci mise jsem pracoval pro dánskou námořní firmu v Hong Kongu, kde jsem musel během Covidu zůstat 2 roky, protože hranice byly uzavřeny.

Rozhodl jste se navštívit každou zemi na světě bez použití letadla. To jste si vybral proto, abyste se odlišoval od jiných, podobných rekordmanů, třeba Grahama Hughese, abyste byl jiný, jedinečný, nebo to mělo co do činění s ekologickým přístupem?

Vždycky mě fascinovalo dobrodružství a když jsem zjistil, že nikdo ještě nenavštívil každou zemi bez použití letadla, zaujalo mě to a chtěl jsem být první na světě, kdo to dokáže. Chtěl jsem toho dosáhnout kvůli sobě, jako taková osobní výzva, ale také jsem chtěl zvýšit povědomí o globální jednotě. Více než 6 000 lidí již zdolalo Mt. Everest, více jak 600 lidí bylo již ve vesmíru, ale méně než 500 lidí navštívilo každou zemi na světě a já jsem nyní jediný, kdo to dokázal bez použití letadla. S našim projektem jsem se zapsal do historie.

Celkem jsem procestoval 382 083 kilometrů, což je stejně jako 9.5 x kolem rovníku nebo 1x ze Země na Měsíc

Na svých cestách jste byl vyslancem dánského Červeného kříže. Bylo to tak od samotného začátku Vašeho projektu, nebo po nějakém čase se o Vás doslechli, kontaktovali Vás a dohodli jste se na nějaké spolupráci? Dostal jste od nich finanční nebo materiální pomoc?

V roce 2013, než jsem se vydal na cesty, tak jsem se spojil s dánským Červeným křížem a zeptal se, zda by chtěli mít z mého projektu nějaký prospěch. Souhlasili, udělali mě svým Vyslancem dobré vůle a požádali mě, abych vždycky napsal článek o současné situaci v zemi, ve které se nacházím, pokud v ní funguje Červený kříž. Za tuto službu mi neposkytli vůbec nic, ať na poli finančním nebo materiálním. Jako Vyslanec dobré vůle jsem to byl já, kdo vybíral peníze, daroval krev a stal se prvním, kdo navštívil Červený kříž ve 199 zemích světa.

Dočetli jsme se, že jste propagoval každou zemi, ve které jste byl a dostalo se Vám mediální pozornosti ve více než 100 zemích světa. Jak jste ty země propagoval, když jste v nich nezůstal třeba víc než týden?

Než jsem se vrátil domů v roce 2023, udělal jsem a domů odeslal rozhovory z vice než 170 zemí světa. O můj projekt byl velký mediální zájem a než přišel Covid, průměrně jsem strávil v každé zemi 12 dnů, takže jsem měl čas trochu danou zemi poznat. S postupem času a s nabytím mnoha zkušeností jsem se naučil porozumět lidem mnohem rychleji. Vždycky jsem hledal v každé zemi to dobré a pozitivní a sdílel to na sociálních sítích.

Když jste své pohledy a zkušenosti sdílel s ostatními na sociálních sítích a měl velkou sledovanost, byl to také způsob, jak jste si financoval svoji cestu?

Sdílel jsem s ostatními videa, fotky a psal blog každý týden během celé cesty. Nicméně, nikdy jsem necílil na to, abych si tím nějak vydělal na cestu peníze. Kromě Facebooku, Instagramu, YouTube a Twitteru jsem také provozoval www.onceuponasaga.dk.

Když jste si stanovil pravidlo, že musíte v každé zemi pobýt alespoň 24 hodin s rozpočtem 20 dolarů na den, znamenalo to, že jste se třeba ani nepodíval do hlavního města a navštívil jen nějakou malou vesnici nejblíže hranici s předchozí zemí, abyste ušetřil náklady?

Měl jsem tři základní pravidla: žádné letecké spojení, alespoň 24 hodin v každé zemi a nevrátit se domů, než navštívím každou zemi na světě. Pak jsem si přidal pravidlo o 20 dolarech na den a neplacení žádných úplatků. Až na pár výjimek jsem navštívil hlavní město každé země, protože zde jsou velvyslanectví, kanceláře Červeného kříže a také hlavní autobusová a vlaková nádraží.

Měl jste vše naplánované od A-Z od začátku cesty, nebo jste plány měnil podle momentálních příležitostí, např. když by jela loď na ostrov, který jste měl v plánu později, ale nebylo na něj spojení?

Než jsem se vydal na cestu, měl jsem přesný plán zemí tak, jak je chci navštívit. Od tohoto pořadníku jsem se nicméně odchýlil asi o 10 %, což bylo způsobeno nejen lodním spojením na různé ostrovy v Tichém oceánu, ale také tím, že přišel covid a většina hranic se uzavřela.

Nalodil byste se třeba na pirátskou loď, pokud by Vás vzala z bodu A do bodu B nebo jste i tady měl pravidla, že si buď koupíte lístek, nebo si cestu na lodi odpracujete nebo že budete v nutném případě i sám veslovat, ale nikdy nepojedete jako černý pasažér?

Ha, ha. Myslím, že bych vstoupil na jakoukoliv loď, která by mě dopravila na místo, kam jsem zrovna chtěl jet.

Měl jsem tři základní pravidla: žádné letecké spojení, alespoň 24 hodin v každé zemi a nevrátit se domů, než navštívím každou zemi na světě

Jak to tedy v reálu fungovalo, to jste coural po přístavu a ptal se kapitánů každé kotvící lodě, jestli by Vás nevzal na palubu? Všude Vás vítali, nebo jste se někde potázal se zlou?

Měl jsem velké problémy dostat se na lodě převážející kontejnery. Není možné chodit uvnitř velkých mezinárodních přístavů, vytypovat si loď a promluvit si s kapitánem. Mezinárodní přístavy hlídá bezpečnostní služba ISPS. A pokud by se stalo, že bych měl možnost si promluvit s kapitánem, on by nikdy nemohl rozhodnout, zda mě na palubu vezme nebo ne. Jediným způsobem, jak se na loď dostat, je promluvit si s vedením přepravní společností, ale protože z toho, že vezmou na loď pasažéra, nebudou nic mít, většinou řeknou rovnou NE. Takže mi nezbývalo než jim nabídnout nějakou pohnutku, za to, že mě vezmou, což bylo velice, velice těžké.

Kde jste navštívil Českou republiku?

Když jsem byl dítě, navštívil jsem Prahu. V rámci svého projektu jsem přijel ze Slovenska do Brna a pokračoval do Polska.

Když jste se vydal na cestu kolem světa, opustil jste práci, rodinu a přítelkyni a domů jste se vrátil po 9 letech s manželkou. Našel jste jí cestou nebo to byla ta přítelkyně a máte teď práci nebo nabídky, které jste dostal díky své cestě?

Ha, ha. Když jsem vyrážel v roce 2013, pracoval jsem jako soukromník v logistice. A jakmile jsem se rozhodl pro cestu bez použití letadla, přestával jsem přibírat nové zakázky. S přítelkyni jsme se rozhodli, že spolu zůstaneme, i když to bude přátelství na hodně dlouhou vzdálenost a zasnoubili jsme se při její 10. návštěvě. Celkově mě navštívila 27x a vzali jsme se 2x, než jsem se vrátil do rodného domu po 9 letech, 9 měsících a 16 dnech, tedy celkem po 3 576 dnech.

S Vašim rozpočtem 20 dolarů na den a bez použití leteckého spojení, propagoval jste takto nízkonákladové, ekologičtější cestování, a získal jste mnoho následovníků? Máte spočítáno, kolik jste celkem absolvoval kilometrů?

Ano, přesně tak. Snažil jsem se propagovat nízkonákladové cestování, protože příroda a ekologie mi leží na srdci. Dnes mám 250 000 následovníků na mnoha sociálních platformách. Celkem jsem procestoval 382 083 kilometrů, což je stejně jako 9.5 x kolem rovníku nebo 1x ze Země na Měsíc.

Když jste se zdržel v Hong Kongu celé 2 roky kvůli covidu, co jste tam celou tu dobu dělal?

No, vytvořil jsem si slušnou informační síť a zkoušel najít způsoby, jak pokračovat v cestě. Pak jsem také trénoval a dával se dohromady na poslední část cesty, která zahrnovala celkem 9 zemí. Potkal jsem také spoustu lidí, nadělal si mezi nimi přátele a trávil s nimi čas. Když bylo jasné, že v Hong Kongu budu muset zůstat déle než pár měsíců, začala se o mě zajímat média a dal jsem spoustu rozhovorů. Začal jsem spolupracovat s Turistickým výborem v Hong Kongu. Podnikal jsem dlouhé túry přírodou a utužoval kondici běháním. Po 11 měsících si mě najala dánská přepravní firma. A při tom všem jsem přispíval na sociální sítě a pracoval na svém ”útěku z Hong Kongu”. Skoro po 2 letech se mi podařilo dostat se na palubu lodi směřující k Palau.

Nabízí se otázka, co budete podnikat dál?

Momentálně absolvuji turné po Dánsku, kde o svých zážitcích vykládám posluchačům a hodlám je sdílet i na mezinárodní úrovni. Můj vydavatel a já jsme se dohodli, že vydáme knihu o mé cestě v roce 2025 a kanadský filmař Mike Douglas o mně dokončuje dokumentární film. S manželkou si stavíme hnízdečko a plánujeme další neobvyklé projekty jako běžet maraton v Severní Koreji, objet Dánsko na kajaku a hodláme navštívit nová místa. Život je buď jedno odvážné dobrodružství nebo nic.

https://thorpedersen.dk/

Děkujeme za rozhovor.

Foto, s díky: archiv Thora Pedersena