Vy jste sloužil v armádě a pak jsem byl u požárníků. Jak se z člověka stane cestovatel-badatel? Musí nejdříve něco objevit nebo vypátrat, aby se mohl tímhle titulem označovat?

Přihlásil jsem se k expedici, když jsem sloužil u záchranné a požární služby. Po první té absolvované jsem strávil dalších pět let tím, že jsem kromě práce jezdil za polární kruh na expedice alespoň jednou ročně. No a pak jsem zaměstnání nadobro opustil, abych se mohl zaměřit hlavně na cestování, bádání a objevování. Našel jsem v životě něco, co mě inspirovalo.

Na světě a v Anglii je spousta cestovatelů. Protože nevíte, co ten druhý plánuje, může se stát, že byste při cestě na severní pól potkal někoho, kdo by usiloval přesně o to samé, co vy, takže léta příprav, shánění peněz a cvičení by přišla vniveč, protože byste kvůli tomu již nebyl první?

Ano, to se stát může. Ale já jsem značka produktu pro spoustu společností, se kterými spolupracuji, takže o svých plánech na expedice nemluvím až do okamžiku, kdy vyrazím na cestu.

Pokud by se to, na co jsme se ptali výše stalo, spojit byste s nečekaným parťákem síly nebo byste se vydali vedle sebe, ale odděleně, takže byste to pořád mohl nazývat jako sólo expedici?

Obvykle znáte situaci, než vstoupíte do letadla, které vás v bodě A vysadí, takže případné úmluvy nebo dohody se dají udělat. Abyste šel s někým není v plánu vaší expedice, a kromě toho byste nesl zodpovědnost jeden za druhého.

Je to moje povinnost ukazovat bohatství a cenu naší planety

V Británii je mnoho významných cestovatelů jako Ben Saunders nebo Ed Stafford. Jste organizování v nějakém cestovatelském klubu, kde byste soustřeďovali svoje znalosti získané při expedicích, takže byste pro budoucí kolegy takto i šetřili čas, peníze, plánování a zklamání z toho, že někdo plánoval objevit něco, což už objeveno bylo někým jiným a on o tom nevěděl?

Všichni pracujeme a plánujeme odděleně s naším vlastním zaměřením. Ale existuje Cestovatelský klub, základnu má v New Yorku, a já předsedám britské a irské sekci.

Vy se zaměřujete na bádání a cestování do oblastí postižených globálním oteplováním. Aktivně studujete takové oblasti nebo Vám nějaká organizace či TV určí danou oblast, zaplatí náklady a letenky, a Vy se za to s nimi podělíte o fotky, informace a natočený materiál, takže pomáháte takto jeden druhému?

Vše závisí na expedici a oblasti. Moje cesty jsou zaměřeny především na vzdělávání a natáčení dokumentárních filmů. Je to moje povinnost ukazovat bohatství a cenu naší planety, a já se hlavně o tohle opírám a zajímám při svých cestách.

Vy také trénujete lidi na polární expedice v extrémních podmínkách. Nebojíte se toho, že brzo oba póly budou vypadat jako Mt. Everest, komercializované, se stovkami lidí, kteří tam přijeli jen kvůli tomu, aby si tam udělali selfíčko?

Vydat se na cestu k pólům je finančně velice náročné a z logistického hlediska je také těžké dát expedici dohromady, což samozřejmě značně redukuje počty lidí, kteří by se do toho chtěli pustit. Není to o otiscích našich nohou ve sněhu, já cítím, že se musíme dívat na naši planetu jako dar. Vše závisí na společnostech, které expedice organizují a jejich vlastních etických pravidlech.

Jste vedoucím expedic. Musíte na to mít nějaký certifikát, že jste schopný to dělat, nebo se obecně vedoucí expedice určí podle toho, jak je zkušený, kolik kilometrů nacestoval a na kolik vrcholů již vystoupil?

Je to závislé na zkušenostech. Mám britskou kvalifikaci na horského vůdce, ale to nepokrývá expedice do extrémních oblastí. Zkušenost a její množství je nejpodstatnější.

Lidé jako Vy testují lidské tělo až na hranici možností v extrémních teplotách se speciální potravou a základním vybavením. Myslíte si, že Vaše zkušenosti a informace se hodí za nějakých 150 let, kdy se klima na zeměkouli nezvratně změní, všechno bude zničené a teploty budou extrémní, takže půjde o to, že přežije ten nejsilnější?

Myslím si, že se lidstvo domnívá, že se adaptuje, ale 150 let je trochu nadnesená hodnota, vypadá to, že k tomu dojde již za 30-50 let. Životnímu prostředí dochází trpělivost s chováním lidí.

Máte nějaké triky na to, jak zůstat příčetným, když pochodujete týdny úplně sám arktickou oblastí? Něco jako opakování mantry, vybavování si scének s Mr. Beanem či vzpomínky na rodinu či hudba ve sluchátkách?

Sním. Vybavuji si situace, když venčím psa, když opravuji barák. Lidská mysl je pozoruhodná a přenese člověka kamkoliv v jakémkoliv čase.

Když pracujete pro BBC nebo jinou TV, osloví Vás první s nějakým úkolem a Vy jim řeknete, zda je to možné či není a pokud ano, filmujete se svým lidmi nebo oni s Vámi pošlou nějaký štáb a techniku odolnou mrazu?

Jen párkrát jsem pracoval s televizním štábem a oni už měli veškerý plán předem připravený, já jsem fungoval jako průvodce a záchrana. Je velmi důležité vědět, kdy se dá co udělat, a kdy by to byl vyslovený hazard, a tuhle znalost vám dává jedině zkušenost.

Měl jste někdy při expedici namále?

Myslím si, že na všech výpravách jsem unikl nějakému nebezpečí nebo rizikové situaci tím, že jsem věděl, kdo jsem, čeho jsem schopný a kde jsem. Já vím, zní to nudně, ale vše jsem si před expedici zkalkuloval, abych se vyhnul zbytečně riskantním situacím. Ale medvědi jsou někdy dost nevyzpytatelní, takže se mě zeptejte znova za dva roky a uvidíme.

Děkujeme za rozhovor.

2022

Foto, s díky: archiv Marka Wooda