Jsi učitel angličtiny a expert na pivo. Kdy jsi v sobě objevil schopnosti vyrábět ze starého porcelánu ozdoby? Bylo to z nudy a potřeby nějak kreativně naplnit Tvůj život po Covidu, kdy bylo méně příležitosti učit?

Ta myšlenka mě napadla při brouzdání na internetu. Někdo našel kousek porcelánu na pláži ve Skotsku, omotal kolem toho drát a udělal přívěsek na náhrdelník. Nepřipadalo mi to nijak moc hezký, ale zažehlo to ve mně jiskru inspirace, protože vím, kde se válejí milióny takových kousků z doby krále Edwarda VII. a královny Victorie na smetištích v Anglii. Na těchto smetištích jsem začal kopat již v roce 1976, kde jsem hledal starodávné láhve, které jsou krásně a ručně vyrobené. Dneska už stojí balík. Nevzal jsem s sebou domů nic, až před dvěma lety. Můj kamarád, který také kope, dělá výrobky a okna z barevného skla a má speciální vodní mlýnek na opracování skla. Tento přístroj také dobře funguje při obrušování hrnčířských výrobků, takže jsem zainvestoval a jeden si také koupil.

Zkoušel jsi různé typy materiálů jako sklo, kov, kůži, ale nebylo to ono, protože to nemělo “příběh“, takže ses poohlížel jinde?

Zatím jsem dělal výrobky jen z hrnků. Už mě otravuje učit, takže to dělám jen ráno a šperkařství dělám ve svém volném čase. Také pronajímám dva byty jako další zdroj příjmu.

Vyrábíš věci výhradně z hrnčířské keramiky, kterou najdeš v Británii. A jak poznáš, že je to opravdu z viktoriánské doby, a ne mnohem mladší? Kolik s sebou bereš na jeden zátah, a nemáš problémy na celnici v Anglii?

Více jak 95 % šperků, které vyrobím, je uděláno z hrnčířské keramiky doby královny Victorie a krále Edwarda VII. Můj dobrý kamarád, se kterým také kopu, je rovněž i historik a přesně ví, kde smetiště začínají a končí. Mnoho zátek na starých pivních lahvích má na sobě datum. Také známe údaje a data, kdy zde existovali místní obchodníci a nacházíme jejich jména jako reliéfy na starých lahvích. Také kupuji staré talíře na blešácích v Leedsu, když jedu na návštěvu Anglie. Rozbil jsem jen jeden, abych z něj udělal přívěsek. Zbytek rozmlátím, když už nebudu moc v budoucnu kopat a nezbyde mi jiná možnost. Mnoho talířů má na spodku registrační číslo, co nám udává i dobu, kdy byl vzor poprvé vyrobený. Některé motivy se vyráběly po celá desetiletí a klasický „vrbový vzor“ se bude vyrábět pořád. Tento vzor byl ovlivněn čínským porcelánem.

Zatím jsem neměl žádné problémy s celníky na letišti, i když můj otec mi předpovídal, že problémy mít budu, byl totiž policistou.

Po Vánocích jsem navštívil přátele na Moravě. Jeden den jsme se procházeli kolem Tišnova a našel jsem nedaleko domu přátel starý smeťák. Vytáhl jsem rozbitý talíř z jámy, který měl na sobě klasický modrý vzor. O něco později jsem umyl špínu a na spodu bylo jméno hrnčířské firmy a registrační číslo. Ano, bylo to z Anglie a vyrobeno v roce 1894. Ani já ani mí přátelé této podivuhodné náhodě nemohli uvěřit!!!!!!!!

Jak dlouho Ti trvá vyrobit takto jeden přívěsek?

Těžko říct, já dělám přívěsky většinou ve várkách po 10 kusech najednou. Náušnice dělám z nejtenčího hrnčířského materiálu, většinou to je z šálků nebo podšálků.

Mohl bys nám popsat proces od nalezení kousku talíře na smetišti až po finální kousek srdíčka na koženém řemínku?

Tak jo. Jdu kopat zhruba 6 hodin a najdu tak kilo suroviny. Pak je umyju a odříznu kusy, které nemohu použít. Poté si vyberu část rozbitého předmětu, kterou hodlám použít. Přemýšlím o tvaru, protože vyrábím spoustu různých tvarů, velikostí a barev, takže vypadají velmi atraktivně, když je nabízím k prodeji. Tvaruji je nejdříve tak, že kotoučovou frézou odřezával hrany. Pak ubrousím ostré hrany pomocí vodního mlýnku a dělám to tak dlouho, než dostanu ten požadovaná tvar. Když jsou kousky suché, vezmu do ruky menší ruční brusku, abych ohladil všechny strany. Dále smirkovým papírem obrušuji dohladka všechny hrany. Potom jsou nalakovány lakem na nehty. Pak na ně nalepím závěsné slupny a pustím se do výroby náhrdelníku z voskové stuhy a provázku. Kupuji je v galanterii na Třídě Míru v Pardubicích a v obchodech se šperky.

Když čistíš materiál, lámeš ho a vyřezáváš, přemýšlíš o jeho historii, jaká osoba ho asi vlastnila, a snažíš se představit život té rodiny? Myslíš, že jim skrz své výrobky vdechuješ život a vlastně je reinkarnuješ?

Ano, přemýšlím o minulém životě, se kterým byl ten kousek porcelánu spojen. Uvažuji, zda někdo vyráběl věci z talířů, které se rozbily před více než stoletím.

Nevěřím, že ty věci mají duši, ale dává mi to opravdivou radost vyrobit něco celistvého z rozbité věci. Doufám, že lidé, kteří si mé výrobky koupí, to budou respektovat a nechají si je po mnoho let.

Vyrábíš pouze na zakázku nebo pracuješ tak, jak se Ti chce, a máš na paměti, že z jednoho kousku talíře uděláš 20 srdíček a z jiného kousku uděláš 20 křížků nebo vyrábíš to, na co máš momentálně náladu?

Vyrábím, když na to mám chuť. Hodně pracuji v listopadu, protože lidé je chtějí jako dárky na Vánoce. Dělám různé druhy pro rozmanitost. Nemám rád srdíčka, ale vím, že ženy je mají rády, tak je kvůli nim vyrábím. A abych byl upřímný, jdou nejvíce na odbyt.

Co Tě pohání k tomu, že tohle všechno děláš? Uspokojuješ tím svoje kreativní nutkání, vyplňuješ mezeru ve volném čase, potřebuješ extra příjem nebo je to jen romantický nápad, jak udělat radost druhým?

Hlavním důvodem a motivací JE uspokojit moje tvůrčí nutkání. Také představa, že si vydělám peníze z ničeho. Tam, odkud přicházím, máme rčení, které říká: „Tam, kde je bláto, je i mosaz,“ což v přeneseném slova smyslu znamená, kde je špína, jsou i peníze. Vždycky jsem se rád díval na krásné kousky nádobí, které jsem vykopal, a nikdy mě nenapadlo, že jednou je budu schopen použít takovým skvělým způsobem.

Každý Tvůj výrobek nese cedulku “Výrobek s příběhem dělaný s láskou“, to je hezké. Jsi firma o počtu jednoho muže, který dělá všechno od kopání, čištění, opracování, balení, marketing a prodávání?

Ano, jsem sám na všechno, i když moje žena mi hodně pomáhá. Prodávám je v AFI paláci na FLER trhu. Fler je on-line obchod, pro ručně dělané výrobky. Moje výrobky jsou pod jménem Šperky s příběhem. Také prodávám svoje náhrdelníky v Dobré čajovně Pardubice, na Perštýnském náměstí.

Děkujeme za rozhovor