Jak a kdy jste se dostal k letectví, a co Vás zajímalo nejvíc? Příběhy, letadla nebo lidé?

K samotnému zájmu o letectví jako takové jsem se dostal už v útlém mládí postupně přes vyprávění mého otce, který býval aktivní plachtař a hodně se o letectví jako takové zajímal. Doma bylo velké množství všemožné literatury, od čistě technické až po nyní už klasickou beletrii pánů letců Fajtla, Bufky, Husmanna a dalších. Z toho pak vychází, že asi nejdůležitější byly, stále jsou, a určitě i nadále budou především ty příběhy.

Přes plastikové modelářství jsem se v gymnazijních letech dostal k létání na větroni v letňanském aeroklubu, a ještě později pak k létání na bezmotorovém rogale.

Jste malíř-samouk a je to jen Váš koníček, nebo jste studoval uměleckou školu a kreslil kde co, a pak se postupně zaměřil na 2. světovou válku, a z koníčku se postupně stalo zaměstnání, a teď Vás to živí a jste tedy šťastný člověk?

Ano, jsem šťastný samouk. Výtvarnou školu jsem nikdy nestudoval. Když jsem začínal s malováním, tak to s letectvím nemělo žádnou spojitost a šlo vesměs o klasické motivy jako krajiny, portréty a tak podobně. Teprve časem jsem začal zkoušet i letecké, které postupem času zcela převládly, a nyní se ke klasickým motivům dostávám už spíše jen sporadicky.

Co se týče obživy, tak zatím mě většinově živí stále ještě něco jiného, jsem redaktorem jednoho finančního internetového serveru. Poměr malování ale postupem času pomalu narůstá. Nejsem si ale jistý, jestli se to někdy zcela překlopí. Aktuálně mi určitý „mix“ připadá jako celkem zajímavý a všeobecně přínosný.

Výtvarnou školu jsem nikdy nestudoval

Jak takový obraz vzniká? Podle předlohy namalujete letce nebo letoun, a pak natisknete desítky kusů a podepíšete? Nebo něco jsou jen originály a něco jsou jen tisky, a pokud ano, co je faktorem pro to udělat něco touto technikou a něco jinou?

Možností vzniku je několik, ale tou základní nebo také ideální je u „dospělých“ velkých obrazů snaha zachytit nějaký důležitý nebo zajímavý příběh. Ať už na mé vlastní nebo cizí zadání. Je třeba nastudovat jeho dostupné reálie, a ty se pak za použití různých zdrojů, jako jsou například dobové nebo současné fotky nebo třeba modely, převedou do kýžené finální kompozice. Ta často vzniká ze 3 či 4 různých zdrojů (stroje, označení, pozadí, lidé), které se snažím poskládat ve správných a odpovídajících pozicích, proporcích a souvislostech. Někdy je to relativně jednoduché, jindy zase poměrně složité a komplikované.
Čistě podle předlohy vznikají především menší kresbové věci, u kterých jde často spíše o jakési „kondiční cvičení“, anebo jsou zadány přímo zájemci.
Ze všech originálů, které se vytvoří, se dělají digitální skeny, které je pak možné použít pro případný vznik tiskových reprodukcí. Ty pak mohou nebo nemusí mít různá množstevní omezení případně i různá velikostní provedení.

Všechno si děláte sám, nebo třeba tisky zadáte firmě, rámování někomu jinému? Jak dlouho trvá namalovat podle předlohy originální obraz?
U větších barevných věcí, které vznikají převážně za použití olejových barev, je vznik nového obrazu otázkou několika málo měsíců, a to především kvůli schnutí jednotlivých vrstev. U menších věcí nebo kreseb se pak můžeme bavit v řádu několika málo týdnů nebo i dnů. Tisk reprodukcí v současnosti zadávám profesionálním tiskařům.

Máte tam hodně kreseb podle Ladislava Sitenského. Musel jste mít souhlas od jeho rodiny, aby nedošlo k problémům, nebo namalovat obraz podle fotky se nebere jako plagiátorství a tím pádem jste "krytý“?

Otázka „plagiátorství“ je poměrně obsáhlé téma, které by zřejmě vydalo na větší pojednání, a které má také množství různých a často protichůdných náhledů a výkladů. Samotné vytvoření nějakého obrazu podle nějaké známé předlohy je vcelku v pořádku a větší diskuse začíná teprve při následném tištění, případně snaze nějak vzniklý motiv dále využít.

Co se týče kreseb podle fotek pana Sitenského, tak u těch jsem v kontaktu s jeho neteří, která spravuje jeho pozůstalost. Požádal jsem o svolení k takovému zpracování, a to mi bylo laskavě uděleno.

Podobně se to snažím dělat vždy, když je to možné, a zatím mám jen samé pozitivní zkušenosti v tomto ohledu.

Je to vždy o tom příběhu

Co Vás pohne k tomu, že namalujete třeba Aloise Vašátka u kokpitu nebo Liberator v letu? Musí Vás zaujmout letoun či postava nebo je to čistě komerční rozhodnutí, protože Vašátko je známější a lépe se prodá než třeba Ladislav Kadlec či Vladimír Slánský?

Je to téměř vždy o tom příběhu nebo zajímavosti námětu z pohledu samotného procesu tvorby, případně o představě zadavatelů v případě zakázkových prací. Čistě komerčních rozhodnutí je jen velmi málo a snažím se je, pokud možno, nedělat…

Kreslíte pouze pravdivé akce, momenty a události podle předlohy, nebo něco je z Vaší fantazie a na fotce by se to marně hledalo, jen prostě chcete, aby se to tehdy tak stalo?

Na fantazírování v tomto oboru není mnoho prostoru. Primární je vždy snaha zachytit dané náměty co nejvěrněji to je možné.

Já miluju letoun Wellington. Máte své oblíbené tváře nebo letouny, ke kterým se rád vracíte a kreslíte je pořád, jen s malými obměnami a v jiných pozicích?
Jsem spíše rád, když se motivy mění. Nějaký vysloveně oblíbený typ asi nemám.

Kreslíte i na zakázku? Že by Vám někdo poslal obrázek Otto Smika nebo Josefa Františka a chtěl ho na plátno 1x1m, nebo to odmítáte?

Na zakázku pracuji často a u větších věcí převládají spíše obecná zadání, u kterých se pak spolu se zadavateli hledají oboustranně nejlepší či nejzajímavější vyobrazení. Tu a tam se ale objeví i někdo s vlastní, velmi vyhraněnou představou. Pokud to není vysloveně proti nějakému mému či obecnému přesvědčení nebo proti obecným normám či konvencím, tak se tomu úplně nebráním.

Svět techniky je z pohledu výtvarného poměrně rozsáhlý

Všimli jsem si, že kromě války již máte i raketoplán nebo legendární sportovní prototypy nebo piloty F1. Je to Vaše další “úchylka“ nebo lidé to chtěli, a tak jste volání po nostalgii vyhověl?

Je to převážně kombinace všech možných pohnutek. Tu a tam zkusím nakouknout do „sousedních“ témat, občas přijde první zadání pro nový směr zvenčí. Svět techniky je z pohledu výtvarného poměrně rozsáhlý. Hodně zajímavé jsou pak vzájemné kombinace a hledání společných souvislosti.

Stihl jste si některé Vaše obrazy nechat podepsat ještě žijícími letci RAF? Máte objednávky i z ciziny nebo jen od nás?

Pár věcí mám od letců podepsaných a s některými jsem měl ještě tu možnost a čest se setkat, ale obecně nejsem příliš příznivcem tohoto podpisového trendu.
Co se týče objednávek, tak ty přicházejí i ze zahraničí. Poměr s těmi domácími je asi zhruba vyrovnaný. „Domácí scéna“ je, myslím, v tomto ohledu velmi silná, stejně jako v letectví jako takovém. Byli jsme a stále ještě jsme světová letecká velmoc a letecké fandovství je u nás velmi silné a mimořádně rozvinuté.

Jak došlo k tomu, že jste se dostal do stálé výstavy Pentagonu? Oslovil jste Vy je nebo oni Vás?

Oslovil mne přímo kurátor výstavy, pan Albert Lee Jones, což je sám dlouholetý a uznávaný aktivní letecký výtvarník pracující mimo jiné například pro NASA. Upřímně řečeno, úplně přesné zdůvodnění si už nevybavuji a nejsem si ani jistý, že někdy zcela jasně zaznělo. Ale šlo o „patriotickou“ výstavu a já jsem v té době (je to už téměř 10 zpátky) dělal věci svým způsobem hodně patriotické, se zaměřením na působení našich letců v RAF. Mr. Jones mou tvorbu, dle jeho slov, nějaký čas bedlivě sledoval a následně mi dal tuto zajímavou nabídku.

Děkujeme za rozhovor.