Vybrali jste si jméno Paranoid Visions jako reakci na tehdy probíhající studenou válku a strach z následků nebo je to reflexe na drogy, které lidi přivádějí do paranoidních stavů, a vy jste proti tomu?

Jméno jsme vymysleli v roce 1981 a nemělo žádný zvláštní význam nebo podtext....... jen se nám prostě líbilo!!!!! Měli jsme pocit, že by v sobě mohlo obsahovat pohled, který můžeme mít nebo který většina lidí má a ani si to neuvědomují.

Začali jste hrát v roce 1982. Byli jste součástí punkové scény v Dublinu od jejího začátku a stala se z vás druhá vlna kapel, poté, co se ty první, jako Rudi, The Radiators from Space nebo The Undertones rozpadly, a vy jste chtěli udržet punk naživu svým vlastním způsobem?

Nepamatuji si, že bychom dělali cokoliv jen proto, abychom udrželi scénu naživu, prostě jsme jen byli pankáči v kapele, co měli rádi kulturu, politiku a hudbu. Takže jsme jen pokračovali svojí vlastní cestou tak dlouho, jak jsme to považovali za nutné. Nebyl tam žádný výrazný pocit, že by první vlna kapel skončila, kapely se jen rozpadly nebo se někam dál posunuly, zatímco jiné, jako my, pokračovaly dál svojí cestou.

Jaká byla punková scén v Dublinu v polovině 70. let? Stejně zdravá jako v Belfastu nebo méně ovlivněná přítomností britských vojáků a tím pádem i méně semknutá dohromady, s žádnými místy k úniku, jako byl v Belfastu krám Good Vibrations?

Bylo to vždycky špatný. Irsko je malé místo a s epicentry jako Dublin nebo Cork zde byla mnohem menší základna muzikantů, kteří by mohli a chtěli dát dohromady kapely. To byl taky důvod, proč většina kapel, které pocházely z Irska, zněly úplně jinak, než kterákoliv kapela na světě...muzikanti byli ovlivněni různými druhy hudby nebo měli rádi rozdílné kapely, takže se do jejich hudby tyto vlivy promítly. Zatímco Belfast měl místa, kde se pankáči sházeli, třeba Harp Bar, my jsme neměli nic. Poté, co byl jeden kluk ubodán na koncertě The Radiators from Space, všechna místa se k punku obrátila zády, takže většina kapel se buď přestěhovala do Anglie, nebo se rozpadla.

Měli jste a máte sedm členů v kapele. Je to hudebně nezbytné, nebo jste všichni byli součásti jedné komunity a byli jste spíš jako bratři ve zbrani, než dobří muzikanti?

Je to nezbytnost, protože máme všichni rádi zdvojené kytary, stejně tak jako vizuální stránku dvou zpěváků. Stereo dává možnost vsuvek, takže když hrajeme naživo, můžeme hrát celý koncert v kuse bez přestávek.

Měli jste vlastní label Fuck Off And Die. Byla to nezbytnost, protože v Dublinu by vám nikdo nenechat nahrát desku nebo vaše volba při touze o naprostou nezávislost? Jak to fungovalo? Vydávali jste desky jen sobě, nebo jste také pomáhali jiným, méně šťastnějším kolegům z branže?

FOAD Music bylo jméno, které jsme si dali, abychom si mohli sami vydávat desky. Od samého začátku existence jsme neměli pocit, že bychom chtěli k nějaké vydavatelské firmě, prostě jsme nebyli ten typ kapely. Vždycky jsme chtěli věci dělat po svým a taky jsme vydali desky jiným kapelám, jako Rubella Ballet, The Lee Harveys, Project, The Black Pitts, Jobseekers, I Am A Car Crash, Liz Is Evil nebo Vulpynes, abych vyjmenoval aspoň nějaké z posledních let.

U2 VLASTNĚ JENOM KUPOVALI KONKURENCI

V roce 1987 jste rozjeli kampaň Fuck Off And Die To U2 namířené proti U2. Mohl bys mi o tom říct víc? Nejsem fanoušek U2, ale myslel jsem si, že v Irsku jsou to hrdinové?

U2 a jejich management začali držet pod krkem irský hudební průmysl v polovině 80. let. Byly to cynické zastrašovací akce na mnoha úrovních, klika lidí, kteří s nimi kupčili a vylučovali ostatní. Když se stali známými, hodně punkových a novovlných kapel začalo kopírovat U2 a nahrávací společnosti přišly a podepsaly smlouvu s každou kapelou, o které si myslely, že by mohla být nástupce U2. Potom U2 začala podepisovat smlouvy s kapelami, které se ji chtěly podobat u svého vlastního labelu Mother Records a od té doby o nich nebylo slyšet. Takže vlastně koupili konkurenci. Tohle nás děsně naštvalo, ten fakt, že kapely prodávaly vlastní duši pro záblesk slávy tím, že kopírovaly jinou kapelu. To nám přišlo špatný a nespravedlivý, a tak míra kontroly, kterou nahrávací společnosti získávaly, bylo to, co jsme nenáviděli. Takže jsme proti tomu něco museli udělat.

Rozpadli jste se v roce 1992 a dali se dohromady v roce 1996, abyste předskakovali Sex Pistols na jejich comebackovém turné. Nedává mi to smysl. Vy, anarchisti, jste se dali dohromady proto, abyste hráli před kapelou, která se dala dohromady čistě pro balík peněz. Jak jste se s nimi dali dohromady, vždyť si mohli vybrat existující souputníky z roku 1977, tak pro neexistující anarcho-kapelu z Dublinu? Podporovali jste je na celém turné v Evropě a chovali se jako namyšlený rockový hvězdy?

Vždycky jsem byl jejich fanoušek. Bránu, kterou otevřeli miliónům kapelám je obrovská, hudba je skvělá a destrukce, kterou přinesli do hudebního průmyslu, je taky značná, což na kapelu dvacetiletých kluků je pozoruhodný. Nemyslím si, že cynicky začali hrát pro peníze, osobně si myslím, že to byli spíš The Clash (já měl na mysli reformaci v roce 1996. V.F.), a když oznámili, že se pro turné dají dohromady, potěšila mě představa, že je uvidím. Tehdy jsme vydávali znovu staré album, a tak jsme oslovili promotéra s tím, zda by nám nezařídil koncert. Ona se vrátila a zeptala se nás, zda abychom nechtěli místo toho předskakovat před Sex Pistols v Irsku. Lydon byl ten, který osobně provedl tohle rozhodnutí a sám s tím taky souhlasil. Před mnoha lety jsme ho potkali na koncertě 999 v Londýně a lidsky jsme si sedli. Je velice zábavný člověk a byla s ním ten večer velká legrace. Nejsem si jistý, jestli si mě pamatoval z této doby, ale rád bych tomu věřil. A ten večer se nechoval jako velká hvězda. Ve skutečnosti něco řekl kousavýho a já se ho zeptal, zda to myslí vážně. A on řekl: „Ne, ale ode mě pořád čekají, že něco takovýho řeknu, tak si někdy nemůžu pomoct a řeknu to tak jako tak.“ Taky jsem potkal Cooka s Matlokem a byli milí. Ironií všeho je, že jejich irské koncerty byly nakonec zrušeny, tak jsme hráli jen ten svůj vlastní koncert, stejně jako Iggy Pop.

Poté, co jste se dali znovu dohromady, jste byli neuvěřitelně aktivní, víc než v té první fázi, a natočili 5 alb a 12 singlů. Co vás vedlo k takové umělecké aktivitě? Nová krev s novými členy nebo situace ve společnosti a lepší možnosti vydat a prodat desky po internetu po celém světě?

Tak nějak všechno dohromady, řekl bych. Když jsme se dali znovu dohromady, bylo mnohem snadnější než dřív, jít do studia a nahrát na lepším vybavení desky. Taky to bylo mnohem lacinější než dřív. A internet je skvělé místo na reklamu a prodej. Vždycky jsme rychle psali písničky, takže nebyl problém psát, nahrát, vydat a prodat desku a za chvilku ten celý cyklus zopakovat.

ŽEBŘÍČKY JSOU ZMANIPULOVANÉ, TRVALO MI DLOUHO, NEŽ JSEM PŘIŠEL NA TO, JAK SE TO DĚLÁ, A PAK TO UDĚLAL SÁM, ABYCH NASRAL LIDI

Jak jste se dali dokupy se Stevem Ignorantem? Požádali jste ho, nebo on hledal kapelu, aby mohl naživo zpívat písničky Crass a vy jste se mu připletli do cesty? Byl to pro vás splněný sen být s ním a hrát Crass, kteří ovlivnili tisíce lidí?

Steva jsme poznali na Last Supper Tour, protože jsme předskakovali v Manchesteru a Dublinu. V Dublinu jsme ten koncert také organizovali a měli jsme společně hrát i v New Yorku, ale to bylo zrušeno, a tak jsme hráli poslední koncerty v Shepherd Bush. Po tomhle koncertě jsme klábosili a já jsem poznamenal, že nechápu, jak může zpívat tak rychle a chrlit text, aniž by se spletl, a že máme jednu písničku, se kterou máme potíže zazpívat právě z těchto důvodů. Takže se nám sám nabídl, že to nazpívá, pokud budeme chtít. Takže z jedný písničky se staly dvě, protože jsme dělali singl pro label Louder Than War Records. Po natáčení jsme šli do hospody a povídali si a nabídl se nám, že pokud bychom si to někdy chtěli zopakovat, že není proti. Tak jsme se rozhodli natočit EP, z něhož se stalo LP. Jeden koncert se změnil v mnoho koncertů a druhé album. Pak jsme mu navrhli speciální koncert, abychom připomněli jeho 40 let na scéně a zeptali jsme se Rebellion Festivalu, zda bychom tam mohli s ním taky vystoupit. Pak nás najednou všichni chtěli a další věc, kterou jsme dělali, byly koncerty v Japonsku a Americe.

Ano, pro mě to byl splněný sen hrát pár písniček od Crass, které zpíval jejich zpěvák. Někdy, když jsme hráli na pódiu písničku, blesklo mi hlavou… KURVA, právě hraju Banned From The Roxy!!!

Dočetl jsem se, že vaše desky se dostaly na irské hitparády, a to až na místo č. 6, což je nevídané pro anarcho-punkovou kapelu. Kde vidíš klíč k tomuto úspěchu?

Žebříčky jsou zmanipulované a je tu speciální metoda, která zabere spoustu času a úsilí, než se dostaneš tam, kde začnou brát vážně prodejnost tvých desek. Strávil jsem spoustu času tím, že jsem se snažil přijít na kloub tomu, jak se to dělá, a pak jsem to udělal sám, abych nasral lidi a věci rozdmýchal. Takže singl Outsider Artist se dostal na 6. místo žebříčku jako takového a album Now And Then se dostalo na 6. místo národní hitparády, v jednu chvíli byli na prvním místě Green Day a my hned za nimi na 2. místě!!!!! Také jsme byli na 2. místě na žebříčku stahovaných písniček a na 5. a 6. místě politického žebříčku. Smál jsem se tomu s manažerem krámu s deskama a říkal jsem mu, že to byla jenom špinavá hra a on přitakal, že ano, že každá deska na žebříčku se tam dostane nějakým podvodem, takže jsme neudělali nic jiného a ten týden jsme opravdu prodali více desek než chlapecká kapela JLS.

Mám pocit, že současný svět je více zkorumpovaný, nenažraný a zkurvený víc než kdy předtím, a jsme na cestě do pekla. Před 40 lety to nebylo tak hmatatelné a blízké k mému každodennímu životu, jako je to teď, díky technologii. Připadám si jako laboratorní myš pod mikroskopem. Jak se na to díváš ty, někdo, kdo byl u anarcho hnutí od samého začátku?

Vždycky jsme byli pod kontrolou. Je to opravdu nemožné zmizet z povrchu, ale nyní náš digitální vtisk je mnohem větší. Jsme všichni jen data. Data, která se použijí, prodají, vyprofilují a marketingově využijí. Cokoliv a kamkoliv jdeme, je možné vidět. Jedním dechem ale říkám, že je to mnohem víc transparentní a zřejmé, že pokud by někdo chtěl opravdu zmizet, bylo by to mnohem snadnější než před čtyřiceti lety, protože jediné, co bys musel udělal, by bylo vymazat svoje sociální sítě, mobilní telefon a digitální stopu, a pokud by to bylo nezbytné, vytvořit novou. Také, protože všechna naše data jsou dostupná pro lidi, aby je viděli, to ještě neznamená, že budou mít zájem se na ně dívat. Protože jsem studoval, jak digitální marketing funguje, zjistil jsem, že pro většinu času jsou pod dohledem z těch všech dat hlavně ISP adresa, mnohem více než osoba samotná, takže to jsou naše počítače a telefony, které jsou laboratorními krysami!

Vaše album Beware Of The God se dostalo na seznam nejdůležitějších irských alb. Ukazuje to prstem na náboženství, které vždy vedlo a povede k násilí a zabíjení a muslimové jsou toho přímým důkazem v současné Evropě, kde zabíjejí a připraví o hlavu mírumilovné a nevinné lidi?

Ne, vůbec ne. Všechna náboženství jsou zodpovědná za útisk, války, násilí, netoleranci a rozdělení. Muslimové jsou stejně tak nebezpeční jako katolíci a fanatici, kteří se klaní před vyšší mocí, jsou jeden druhému velmi nebezpeční. Název alba Beware Of The God je jen parafráze na upozornění Beware of the Dog (Pozor, nebezpečný pes), které lidé dávají před dveře, aby varovali pošťáka.

Založil jsi firmu Rotator, abys tisknul knihy a vydával desky. Je to způsob, jak si vyděláváš na živobytí v přátelském a známém prostředí vně ničivého kapitalistického systému?

Ano, už jsem dosáhl určitého věku a dělal práci, která mě hodně stresovala, protože jsem vydělával spoustu peněz pro druhé celá desetiletí a už mi to lezlo krkem. Takže jsem založil firmu Rotator a měl jsem pocit, že je tady trh pro vydávání desek pro malé a nezávislé umělce a labely, které si zaslouží, aby se s nimi zacházelo s větším respektem, než který se jim dostává od podobných firem. Celý život jsem pracoval v marketingu, tisku a balení, takže to teď dělám také, ale méně, jak plyne čas. Během lockdownu jsem napsal knihu Too Old To Die Young, kterou jsem se rozhodl vydat sám a fungovalo to velmi dobře. Pomohl jsem dalším podobným s jejich knihami, a právě teď mám vydat knihu Rub Me Out od frontmana kapely The Cravats. Co dělám, najdeš na těchto stránkách:

www.rotatorvinyl.com

www.rotatorpm.com

www.advancerecords.com

Děkuji za rozhovor, Vítek Formánek                                          

2021