Jak hodně velký je to skok, když se 18letý režisér dostane do toho soukolí velikého filmu - distribuce, kino, reklama, propagace, zájem médií? Je na to připraven nebo zaskočen, nebo to celé předá zkušené osobě a nenechá se tím znervóznit?

Skok je to jistě znatelný, ale tím, že výroba filmu je dlouhý proces, tak si člověk začne postupně zvykat. Je potřeba být obklopen zkušenými a kvalitními lidmi, kteří vám své zkušenosti předají, nebo jim nějakou část práce svěříte. Je však potřeba s každým komunikovat a držet nějakou tu jednotu myšlenky. Samotná výroba je vcelku příjemná, protože na lidech, kteří na filmu s vámi pracují, je vidět nadšení pro věc a touha tvořit. U té části uvedení a propagace to občas bývá naopak. I tam však jsou skvělí lidé. Je však potřeba tu svou myšlenku nebo názor držet, šířit a snažit se to prosadit. Důležité je však nechat si poradit od zkušených, poté porovnat se svou představou a z toho utvořit nějaký kompromis. Mnoho lidí se však snaží házet tzv. klacky pod nohy. O to je však příjemnější narazit na ty, kteří jsou u filmu právě proto, že filmařinu milují.

Sehnat peníze je v dnešní době problém, a to i kvůli nadměrnému množství filmů, které vznikají

Natáčení filmu bez potřebných peněz je vždy o kompromisu. Musel jste jich při realizaci Narušitele udělat hodně a bylo výsledné dílo Více či Méně takové, jaké jste chtěl?

Ani ne. Mnoho lidí nám totiž vyšlo s cenou vstříc, takže těch ústupků nebylo tolik. Větší rozpočet by určitě přinesl více komfortu a času na natáčení i v postprodukci, ale nebyl jsem nikdy dotlačen do situace, že bych kvůli financím musel jít cestou, která by filmu uškodila.

Jak dlouho trvaly přípravy na film a shánění peněz? A byl to od první chvíle film pro kino nebo ta možnost se naskytla až později? Pokud to druhé, znamenalo to pro vás změnu koncepce příprav?

Vše začalo na začátku roku 2017 a samotné natáčení začalo v srpnu 2017. Od počátku byla taková skrytá touha dostat film do kin, ale v podstatě to začínalo jako menší projekt. Postupem času, když jsme pro film získali herecká jména jako Jiří Dvořák nebo Stanislav Zindulka, muselo se již počítat s tím, že každá složka filmu musí být maximálně kvalitní, abychom film do distribuce dovedli.

Sehnat peníze na film je vždycky těžké. Dívaly se na vás firmy jako na drzého blázna, nebo naopak oceňovaly vaši odvahu a chtěly vás podpořit?

Zpočátku tomu většina nevěřila, hlavně tedy kvůli mému věku. Později, díky známým hereckým jménům, sponzoři reagovali lépe. Je však pravda, že sehnat peníze je v dnešní době problém, a to i kvůli nadměrnému množství filmů, které vznikají.

Když jste konečně seděl na premiéře, měl jste pocit, že jste konečně u cíle cesty, nebo to byl začátek té druhé půlky, nepříjemnější - kritika médií atd. Jaký je to pocit vidět svůj film na plátně v kině v 18 letech, když ještě před dvěma lety jsem prezentoval dílo na soutěži neprofesionálního filmu na Českém Videosalonu?

Byl to takový ten pocit, že to své dílo pouštíte do světa. Skončila tak práce režiséra, ale práce producenta stále pokračovala a nastala ta „druhá polovina“. Já bych to však nebral jako nepříjemnou část. Je pravda, že nějaké negativní kritiky byly.  Mně v zásadě nevadí negativní kritika, je to něčí subjektivní názor a já ho plně respektuji. Bohužel většina recenzí na Narušitele byly lživé a uváděly, že ve filmu jsou chyby, které tam skutečně nejsou. Například Aktualně.cz napsalo lživý článek, který ve výsledku uráží všechny, kteří na filmu dělali. Například jejich informace, že „přední letečtí novináři se shodují, že film je plný nesmyslů“. Pravda je taková, že přední letečtí novináři jsou naši mediální partneři, kteří dokonce na své weby umístili kladné recenze. Tak kde je tedy ta pravda? S tímto se však potýkám nejen v mediích, ale i v dalších odvětvích. Pokud prostě člověk nemá FAMU, nebo jinou filmovou školu, a snaží se dělat filmy na úrovni kina, jsou tu určití lidé, kteří se mu v tom snaží zabránit. Tito lidé mají samozřejmě moc v televizích, státních fondech, médiích, hodnotících portálech. Pokud tomu věřit nechcete, tak nevěřte, avšak je to bohužel pravda.

Pokud přednese kritiku odborník, má to svoji váhu a je důvod se nad ní zamyslet, ale pokud ji napíše někdo jako Mirka Spáčilová, která v životě nic nevytvořila, ale píše pro silný deník, který může ovlivnit návštěvnost filmu v kině, jak jste to vzal jako člověk a režisér? Bylo to něco jako Vítejte ve velkém světě byznysu?

Samozřejmě jsou kritici, od kterých berete názor více a od kterých méně. Základním ukazatelem však není ani hodnocení na ČSFD, které je taky manipulováno. I na toto téma už vyšlo několik článků. Mně jde však o reakce diváků, kteří film viděli. Skvělé je třeba také sednout si do sálu a pozorovat reakce lidí. Tam vidím ten největší úspěch filmu, že diváci udrželi pozornost až do konce titulků. Pro filmaře je také velmi podstatný názor či hodnocení dalších lidí z oboru.

ČSFD smazalo můj účet a účet některých mých přátel

Dostalo se vám nějaké rady nebo kritiky od zkušenějších kolegů, nebo jste na vlastní kůži pocítil, jak ostré zuby má konkurence v malém českém rybníce a že každý jde jen za sebe?

Ano, mluvil jsem o tom s několika režiséry a dalšími filmaři. Ti ten film hodnotili kladně a předali rady, čemu se třeba příště vyhnout a co udělat jinak. To je velmi cenné.

Slyšeli a četli jsme o nějakém nařčení z manipulace na ČSFD. Můžete k tomu říct svůj názor? Film vidělo 12 000 diváků, čekal jste více nebo jste spokojen?

ČSFD smazalo můj účet a účet některých mých přátel, kteří nějaký z mých filmů ohodnotili. Následně jsem byl nařčen z velké manipulace. Druhá strana věci je taková, že oproti těm účtům, které hodnotili film kladně a byly smazány – (upozorňuji, že tito lidé film hodnotili na základě toho, že jej viděli a po zrušení jejich účtů mě o tom informovali), se zde vyskytují účty, které hodnotili v jeden den (leden, únor 2019) všechny mé filmy nejnižším hodnocením.

Háček je v tom, že některé z těchto filmů není možné od roku 2015 vidět, takže hodnocení je vyloženě účelové a nepravdivé. Snažili jsme se to řešit, ČSFD však mlčí a účty tam ponechává.

Co se týká návštěvnosti, jsme spokojeni. I když už jsem někde četl o tom, že film v kinech propadl, je třeba si uvědomit, že je to historicky nejnavštěvovanější film režiséra debutanta kolem 20 let, promítalo jej 200 kin při 1 000 promítáních, nově film vychází na DVD, on-line videotékách, příští rok jej diváci uvidí v televizi a jedná se o prodeji do zahraničí.

Dostala vaše představa o realitě v českém filmu nějakou ránu a přišel jste o iluze, nebo jste si žádné nedělal, takže vás to moc nezaskočilo?

Během výroby filmu ne, to bylo „šťastné období“, kdy se tvořilo. Když přišlo na uvedení filmu a vše s tím spojené, věděl jsem, že to není vše příjemné, ale bohužel je pravdou, že to bylo tvrdší, než jsem čekal. Na druhou stranu jim za to děkuji, protože mi to dalo ještě větší náboj neustoupit a točit dál podle svého.

Když jste se opět díval na svůj film Narušitel na Videosalonu v Červeném Kostelci, viděl jste ho již z jiného úhlu a v něčem dal kritikům za pravdu, nebo jste si třeba uvědomil chybu, kterou jste předtím neviděl?

Myslím, že je to přirozené. Pokaždé by se dalo něco vylepšit nebo změnit. Je však ale nutné najít tu hranici, kterou to uzavřete. Jinak by se to dalo vylepšovat celý život a nikdy by to nebylo hotové.

Co si ze zkušenosti, kterou jste udělal s tímto filmem, vezmete do další práce?

Tak těch věcí je mnoho. Zkušenostmi se člověk učí, a to nejen co se týká výroby filmu, kde jsem se naučil mnoho nových věcí od šikovných lidí, ale také té distribuční a mediální části, kde člověk získá mnoho ponaučení.

Snímek narušitel v obchodě

Děkujeme za rozhovor

Vítek Formánek a Eva Csölleová

Foto: Actoress Production, David Balda