"I vy můžete natočit film bez předešlých zkušeností"

Mohl byste nám říct něco víc o své 70 minutové verzi filmu Kolem světa za 80 dní? Jak se Vám to povedlo natočit již ve 13 letech bez jakýchkoliv zkušeností?

Kolem světa za 80 dní jsem vymyslel poté, co jsem viděl film Mike Todda Cesta kolem světa za 80 dní. On ho natočil v roce 1956 a já ho viděl na svoje 13. narozeniny. Vždycky jsem byl fanouškem Julese Verna, a když jsem viděl na programu kina větu „I vy můžete natočit film bez předešlých zkušeností“, bylo vymalováno. Tehdy jsem jako dítě nepochopil, že to byl sarkasmus namířený na Mike Todda. Já si to vzal k srdci doslova a šel za svým otcem. Stejně jako já, i on miloval Julese Verna a navíc vlastnil 8mm kameru a co hlavně, líbil se mu můj plán. Takže jsme společně strávili dalších 5 let při rodinných dovolených po Evropě natáčením. Bylo to neskutečná zkušenost, samozřejmě, že jsme udělali spoustu chyb, ale kromě faktu, že jsem se učil za pochodu, jsem strávil s otcem spoustu času a krásných chvil. Jak jsem během natáčený rostl, mohl jsem si dovolit i hrát roli Philease Fogga. Ten film je skvělý.

Jsem hrdý na to, že mohu říct, že můj scénář byl nominovaný na Oscara

Když jste prodal svoje práva na The Seven-Per-cen-Solution s podmínkou, že ho budete režírovat, to jste si tak věřil, že to zvládnete, nebo jste si moc nevěřil, ale viděl jste to jako dobrou cestu, jak se proplížit do Hollywoodu a tak jste to risknul a ono Vám to vyšlo?

Ne, já jsem neprodal práva na The Seven- per-cent-Solution pod podmínkou, že to budu režírovat. Režíroval to Herb Ross, já si jen vymínil podmínku, že prodám práva, když budu moci napsat scénář. Protože jsem už měl na svém kontě několik scénářů pro televizní filmy, měl jsem už určitý kredit mezi scénáristy, což pravděpodobně pomohlo. Jsem hrdý na to, že mohu říct, že můj scénář byl nominovaný na Oscara.

Váš televizní film Den poté byl natočen velice realisticky. Myslíte si, že kdyby se točil dneska, že by všechny digitální triky zkazily jeho naléhavost a přesvědčivost? Všech 55 milionů diváků ukázala, že válku nechtějí, takže myslíte si, že to nějak přimělo Ronalda Reagana, aby našel způsob, jak zastavit závody ve zbrojení?

Naše filmové triky byly samozřejmě daleko primitivnější, než by byly ty digitální teďka. Radioaktivní spad jsme třeba udělali tak, že jsme kukuřičné lupínky namalovali na bílo a občanům Kansas City, kteří chtěli dělat komparz, jsme zaplatili 75 dolarů, aby si oholili hlavu a nechali si udělat umělé jizvy na tváři. Já jsem výslovně nechtěl udělat katastrofický film, kde by zničení New Yorku vypadalo jako legrace. Nukleární válka je tak hrozná, že o tom nikdo ani nechce přemýšlet a já jsem chtěl udělat film, kde nikdo nebude mluvit o ničem jiném, než O TÉMATU. Nechtěl jsem žádné velké herecké výkony, ani herecké hvězdy. Jasona Robartse jsem potkal na palubě stejného letadla, když jsem letěl za rodiči, tak jsem mu nabídl roli. Nechtěl jsem ani úžasné záběry nebo skvělou hudbu, nic co by odvádělo diváky od zobrazení totální nukleární destrukce. Takže ani speciální efekty jsem nechtěl, protože by byly na škodu, lidé by mluvili jen o nich a totálně by jim unikla hlavní myšlenka filmu. Ten film vidělo 100 milionů diváků v jeden večer, ne 55. Vím, že film změnil Reaganovo uvažování o „vítězné“ nukleární válce z několika důvodů: a) napsal to ve svých pamětech b) jeho životopisec, Edmund Morris žil v době jeho funkčního období v Bílém domě, tak se s Reaganem na ten film dívali a všiml si jeho reakce. Reagan řekl Dr. Helen Caldicottové, že nukleární střely mohly být vždycky vráceny zpět na základnu. Byl v šoku, když ho suše informovala, že to není pravda. Strávil jsem dlouhé měsíce studováním nukleárního výzkumu a možných následků a měl jsem z toho deprese. Navštívili jsme Centrální krizový štáb a zeptali se na připravenost k atomovému útoku. Byla nulová. Požádali jsme o spolupráci Ministerstvo obran a měli s nimi spoustu hádek, protože trvali na tom, že ve filmu bude ukázáno, že konflikt začali Sověti.

Pro mě je struktura nejdůležitější hlavně v dramatech. Musím mít v hlavě nějakou koncepci, jak věci fungují

Určitě by to chtělo ten film natočit dnes znovu, protože náš současný prezident je úplný kretén. Protože neumí ani číst, možná by jeden film byl pro něj víc než tisíce slov. Hodně politiků, i v Castrově vládě přiznalo, že nebezpečí Kubánské krize pro ně nebylo realistické až do doby, než viděli nukleární hlavice letící na civilní cíle v mém filmu.

Jeden režisér nám nedávno řekl, že napsání scénáře trvá dva roky, a film je stejně brzo zapomenut. Ibsen napsal své hry za tři týdny a dodneška jsou aktuální. Jak dlouho píšete scénáře Vy? Protože Vaše filmy také nebyly po letech zapomenuty a mají silnou strukturu. Čtete hodně knih, abyste si vytříbil psací schopnosti?

Píšu scénáře tak nejlépe jak umím. Myslím, že nejlepší umění odolá zubu času, méně kvalitní umění zmizí. Nemohu vysvětlit, co zůstane a co zanikne. Pro mě je struktura nejdůležitější hlavně v dramatech. Musím mít v hlavě nějakou koncepci, jak věci fungují. Jakmile vím, jak příběh začne a jak skončí, můžu se pustit do práce, protože prostředek se o sebe postará sám. Detaily pro mě nemají takovou důležitost. Ano, celé dny prosedím doma a čtu a čtu a čtu, všechny duhy knížek.

Film je jako dobrá buchta, buď vykyne a bude dobrá nebo nevykyne a bude k ničemu

Napsal jste příběhy velmi rozdílné Osudová přitažlivost, Návrat Sommersbyho, Čas po čase, Star Trek. Zajímá Vás spousta různých věcí, nebo primárně Vás zajímá jakýkoliv lidský příběh, dáte jej dohromady jako figurky na šachovnici a pak jen měníte kombinace, čas a dimenze a pozorujete, zda to funguje a ono se ukáže, že ANO?

Zajímají mě všechny druhy příběhů, kde se člověk snaží vyřešit problémy, které se mu postaví do cesty. Je mi jedno, jestli jsou historické, moderní, politické, zábavné nebo sci-fi. Jediné, co chci, je DOBRÝ příběh, který mě dožene k slzám nebo rozesměje. Když skončí, stále na něj myslím a přemýšlím, ale nejdříve brečím nebo se směji. Slovem „dobrý příběh“ myslím to, že potom, co jej uslyšíte, rozumíte tomu, proč jsem jej chtěl vyprávět.

Změna tématu mě osvěžuje a nechává ve střehu a kromě toho to ve mně stále vyvolává zájem. Kdybych psal pořád dokola to samé, brzo by to bylo na práci poznat. Když začínám psát, ptám se sám sebe. Co je první věc, kterou bys chtěl ve filmu vidět? Jakmile mě to napadne a napíšu to, říkám si: „Co bys chtěl vidět dál?“ a takto pokračuji kupředu a pak vidím, zda ty obrazy do sebe zapadají podle struktury, kterou mám ve své hlavě. Když adaptuji knihu pro filmový scénář, vezmu si poznámkový blok a po přečtení první stránky si napíšu jednu nebo dvě věty, pak čtu další stránku, Večer si sednu k počítači, přepíšu svoje poznámky a k tomu přidávám to, co si z knihy pamatuji.

Čemu dáváte přednost, psaní nebo režírování? Ptáme se, protože jste toho víc napsal, než režíroval. Měl jste nabídky, ale prostě neměl zájem do toho jít? A proč není Vaše jméno uvedeno ve filmu Osudová přitažlivost, když jste pracoval na scénáři?

Cech spisovatelů rozhoduje o tom, kdo může být uveden jako autor scénáře a kdo ne. A tak mě oni nevybrali za autora Osudové přitažlivosti. Původně byl scénář ve velké míře napsán James Deardenem, takže autorství přiřkli jemu. Přestal jsem režírovat v roce 1993 poté, co mi umřela manželka, a měl jsem na výchovu naše dvě malé děti. Jiný důvod tu nebyl. Psaní mně umožnilo zůstat s dětmi doma a považuji za štěstí, že mě to i živilo, takže jsem nemusel do jiné práce.

Psaní a režírování jsou dvě úplně odlišné disciplíny. Pro mě osobně je psaní samotářská práce a jediné, co mě omezuje je můj talent a představivost, nikomu jinému se nezodpovídám.

Režisér je součást velkého týmu a je závislý na spoustě věcí jako je rozpočet, počasí, ega spolupracovníků, události v zemi, kde zrovna má točit. Film je jako dobrá buchta, buď vykyne a bude dobrá nebo nevykyne a bude k ničemu. Když dopíši, toužím po společnosti. Když jsem dorežíroval, toužil jsem po klidu a samotě. Myslím, že jsem nejlepším interpretem svého vlastního scénáře.

Studia již nevyrábějí to, čemu já říkám filmy. Jen produkují ukrutně drahé filmy, které musí hrát ve spoustě rozličných zemí a jazyk je méně důležitý než speciální efekty

Poté, co jste zrežíroval několik filmů, měl jste pocit, že to mělo pozitivní vliv na Vaše psaní?

Myslím, že jsem začal více chápat, jak to funguje mezi slovy a obrazy. Na rozdíl od mnoha dnešních režisérů si myslím, že slova mají enormní důležitost, ale je potřeba být i opatrný jak je používat, protože to, co funguje na divadle, nemusí vyznít stejně dobře na plátně.

Hodně špičkových herců z Hollywoodu se vrátila do TV. Myslíte, že jim to dává větší umělecký prostor a uspokojení, než mají ve studiích v Hollywoodu?

Až na pár výjimek si myslím, že studia již nevyrábějí to, čemu já říkám filmy. Jen produkují ukrutně drahé filmy, které musí hrát ve spoustě rozličných zemí a jazyk je méně důležitý než speciální efekty. Místo kvalitních filmů dělají hračky a franšízy, které jsou tak jednoduché, aby neurazily žádného diktátora, takže mohou být hrány v každé zemi na světě, včetně Ameriky, která se pomalu k diktatuře blíží. Komiksy a sci- fi příběhy, kam divák může utéct, jsou jako náměty nejlepší pro takovýto druh filmu. Protože žijeme v chaotickém světě jen o chloupek blízko největší katastrově dějin, většina lidí se zoufale snaží uniknout z reality. Musím osobně říct, že jsem velmi znepokojen směrem, kterým se současná kinematografie ubírá. Studia se bojí natočit opravdový lidský příběh, který by o něčem vyprávěl. Skoro to vypadá, jako by se báli přijít s něčím náročnějším pro diváky, záběry nejsou delší než pár vteřin, takže divák ani nemám čas vnímat. Možná, že to je z toho důvodu, že opravdový svět je už tak plný nebezpečí, že nikdo nechce vidět trpět skutečného člověka ani na plátně. V dřívějších dobách velkých studií se točily různorodé filmy, takže divák měl na výběr, na co půjde do kina, náměty a příběhy byly odlišné. Jakmile výrobu převzali lidi z marketingu a zjistili, co se z něj dá vytěžit, vypadá to, že se vyrábí jen filmy, ze kterých se dají beze zbytku všude vytěžit peníze. Takže dneska vyráběné filmy zapadají jen do určitých žánrů. Vypadá to, že se vyrábí filmy, které mají nízké hladiny očekávání a jen jednoho společného jmenovatele, což zrovna moc nemotivuje jít do kina. Když se podíváte na nabídku multiplexů, vypadá to, že všechny hrají skoro stejné filmy, a když už konečně se tam dohrabe nějaký kvalitní film, lidé raději zůstanou doma a na film nejdou.

Na druhou stranu televize, a to hlavně streamové a kabelové, nabízejí velice rozmanitou práci, která zobrazuje člověka snažícího se vyřešit problémy, které na něj v reálném světě čekají a které jej obklopují. Herci a další umělci jsou lákání do této sféry, protože to je tady, kde se dělají experimenty a inovace.

Já osobně nikdy nebudu mít rád TV tak, jako mám rád kino, kde sedím s publikem a sleduji něco, co je větší než život sám. Nemohu ale upřít TV fakt, že teď je daleko víc kreativní, než film, který nabízí spoustu speciálních efektů, ale absolutně žádný obsah.

„Moje práce není nalézt to, co veřejnost chce a pak jim to dát. Moje práce je přimět lidi, aby chtěli to, co dělám já..."

Váš Star Trek se stal kultem stejně jako Star Wars s novými příběhy. Myslíte, že je lidé tak zbožňují, protože chtějí snít a utéct z dnešního bláznivého světa?

Star Trek vždycky pomáhal lidem utéci z hrůz současného světa, ve kterém se nacházíme. Ať špatně nebo správně a přesvědčivě nebo nepřesvědčivě to dává naději na lepší a zářivější budoucnost. Spock by řekl: „Vždy jsou tady nějaké možnosti“. Nevím, jestli je to pravda nebo ne, ale je to hezká představa.

Máte nějakou univerzální radu pro budoucí filmaře?

Když učím na škole, obvykle žákům říkám, že: „Jako umělec je jediná věc, kterou musíš nabídnout, jsi ty sám. Pokud to chceš jen dělat jako kolega vedle, tak se raději uhni a nech to kolegu dodělat, protože to bude nudné. Musíš si být jist, že umíš přijít s něčím, co opravdu cítíš a co tě vzrušuje“. Jeden režisér řekl zajímavou myšlenku: „Moje práce není nalézt to, co veřejnost chce a pak jim to dát. Moje práce je přimět lidi, aby chtěli to, co dělám já. Úskalí v tom je zjistit, co vlastně chci, ne co si myslím, že chtějí ostatní. Co chtějí fanoušci? Ty to nevědí až do té doby, než to dostanou pod nos“.

Foto: Wikipedia.com, Trekmovie.com