Možná jsem tak trochu šel v otcových šlépějích, který se kdysi pokoušel stát se filmařem

Pocházíte z  Ladce a prý jste horko těžko absolvoval gymnázium. Byla pro vás VŠMU nouzovým řešením tehdejší situace nebo naopak jedinou možností, jak z ní vybřednout?

Myslím, že jsem se tehdy našel, protože jsem pocítil, že i to studium může mít smysl. Zjistíte, že taková ta povinná životní jízda, jako studium a pak snaha najít si zaměstnání, vás může nakonec i začít bavit. Z tohoto pohledu to bylo objevné. Základní škola mě ještě tak trochu bavila, ale jinak jsem se ve škole nějak neuměl najít, což se potvrdilo i na gymnáziu. Pak jsem chvíli ještě studoval na Trenčínské universitě mechatroniku, ale to už jsem zjistil, že to opravdu není to, co bych chtěl v životě dělat. Možná jsem tak trochu šel v otcových šlépějích, který se kdysi pokoušel stát se filmařem a dokonce natočil pár zajímavých amatérských filmů. Nemůžu říct, že by mě do něčeho rodiče nutili, spíše jsem být dítě, kterému bylo umožněné, aby šel tam, kam chtěl.

Chtěl jste od samého začátku točit dokumentární filmy, protože vás více oslovily, nebo se na nich učíte a sbíráte potřebné zkušenosti a pak se vrhnete na celovečerní hrané filmy?

Hm, v tomto nemám úplně jasno, co se vlastně bude dít. Každý další film je samozřejmě nová a velká zkušenost. Natočit celovečerní film trvá dva roky a víc, je třeba sehnat i hodně peněz, takže zatím nevím. Plánuji sice natočit hraný film, ale dokumentu se úplně nevzdám, protože si myslím, že dokáže být hodně dobrodružný a v mnohých věcech i hodně objevný.

Když opravdu chcete, film natočíte i za třetinový rozpočet

Píšete si sám scénáře, stojíte za kamerou a režírujete. Je to váš styl, jak si chcete udržet vlastní uměleckou nezávislost a kontrolu, nebo si nerad necháváte do věcí mluvit a je to také otázka financí, takže i hodně ušetříte?

Ne všechny filmy si točím sám, většinou to vychází z povahy toho daného filmu, když je nutné zachovat intimní charakter při komunikaci. Velký štáb by mohl způsobit, že bychom se tak intimně k danému tématu nedostali. Někdy si to přeje i sám interpret toho filmu, někdy to vyplyne ze situace, kdy by hodně lidí ve štábu totálně zahlušilo ten prostor. Je to sice lacinější, to je pravda, ale zase děláte všechno. Myslím si, že když opravdu chcete, že ten film natočíte i za třetinový rozpočet, takže ta moje multifunkčnost má i ten úsporný důvod. Nejsem ten typ, který by si všechny filmy chtěl natáčet sám a ani si nemyslím, že je to ideální cesta. Já to dělám také proto, že si tu kameru užívám.

Vaše filmy od samotného začátku čeří vody, vyvolávají reakce. Vybíráte si záměrně kontroverzní témata a pícháte do vosího hnízda, nebo jste jen přímý člověk a nebojíte se jít na dřeň, což mnoha konzervativcům vadí?

Asi platí obojí. Ve filmu se snažím být mnohem víc přímý, než v životě. Kdybych byl tak upřímný v té reálné existenci, v tom vlastním životě, asi bych hodně lidem způsobil těžké újmy psychického charakteru. Ten film je takový, že skáčete z jednoho na druhé, zapomíná se a jde se dál a tady jsem ochotný tu přímost zariskovat. Záměrně to sice nedělám, ale řekl bych, že to je prostě jen můj styl, který mě naplňuje a hodně baví.

Váš studentský film Arsy-Versy získal na různých festivalech 40 cen. Čím je podle vás tak zajímavý a jiný, že oslovil tolik porot v tolika zemích?

Ten film zpracovává zdánlivě negativní téma, ale nese neuvěřitelně pozitivní odkaz. Lidského podivína pozoruje při zkoumání netopýrů a během tohoto opačného vidění světa zjistí, že kdybychom se na něj dívali vzhůru nohama, že by byl možná hezčí a snesitelnější, protože ta lidská existence je tak jako tak svým způsobem postavená na hlavu. Takže z tohohle hlediska je to možná velice univerzální a této situaci rozumí na celém světě, tak asi proto tolik zaujal.

Každý autorský film mě stojí 2-3 roky života

Snažíte se o jiný způsob přístupu k látce a způsobu točení nebo jste od podstaty jiný a roste z vás nový Jean Luc Goddard?

Ježíš, tak to opravdu nevím. Asi to Goddard nebude, Bůh ví, co to vůbec ze mě bude. Snažím se to dělat, jak nejlépe to umím. Mám pocit, jako bych si stavěl vlastní dům a jsem zedník. Takže nejdříve udělám základy, pak dám izolaci a cihly a pak vybírám barvu omítky a kachličky, abych se v tom domě cítil co nejlépe, aby mě to naplňovalo a abych to nedělal zbytečně. Každý autorský film mě stojí 2-3 roky života a kdybych udělal nějakých 6-7 přešlapů, tak mám pryč 20 let a na to není čas.

Váš film Cooltura odmítali na Slovensku promítat, proto jste vytvořil vlastní platformu a tak dostal film mezi lidi. Může tato DIY cesta nastolit trend, který by pomohl vyhnout se byrokracii, cenzuře, předsudkům a kontrole?

Je tu jeden zásadní problém, který se ještě nevyřešil. Vy sice můžete promítat film na akademické půdě a vyhýbat se vzpomínaným věcem, ale nesmíte vybírat vstupné, tedy ani generovat zisk. Takže tato platforma je možná jen v těch totálně nízko rozpočtových filmech, kde nehrozí to, že byste musel někomu doplatit honoráře. Coolturu jsme filmovali s malým štábem a bylo to možné zafinancovat ze zdrojů, které se podařilo na film sehnat a nějak jsme to přežili, že jsme za to tedy vstupné nevybírali. Myslím si, že v tomto případě byly daleko podstatnější věci, než jsou peníze a proto si ten film našel mezi diváky cestu. Trvalá cesta k výrobě filmů to není, protože všichni žijeme v tom kapitalistickém systému a pokud nedostáváte peníze za to, co děláte, tak se to dlouho vydržet nedá.

Na svůj festival vás pozval Emir Kusturica a setkal jste se tam i s Johny Deppem, který naopak hraje v pochybných hollywoodských blockbusterech. Setkání s kterým z nich pro vás bylo zajímavější?

Určitě ten Kusturica je zajímavější člověk, i když má momentálně takové militantní postoje. Je hodně pro ruský a trochu se divím jeho momentálním náladám. Bylo ale zajímavé sledovat, jak ten festival funguje a jak se vlastně staví k tématům, které nafilmoval a co vybudoval. Z tohoto hlediska to bylo velmi zajímavé. Ale že by to byl hluboce zakořeněný zážitek, to nemohu říct. A Johny Depp? Když jsem jel na ten festival, tak jsem ani nevěděl, jak vypadá. Ale slyšel jsem, že je to nějaký velký bourák, tak jsem se s ním vyfotil a bylo to pro mě takové milé PR. My jsme byli v takové malé vesnici, uzavřené před okolním světem, protože ten festival je takový intimní. Potkávali jsme se většinou v hospodě, ale on byl střežený velkým počtem lidí, protože je to výrobní artikl, který generuje peníze, tak aby se mu nic nestalo.

Já jsem nikdy primárně netočil filmy s vědomím, že to musí být divácky nebo komerčně úspěšné

Váš film Comeback je z prostředí nejpřísnějšího vězení na Slovensku. Jak byl úspěšný u diváků a jak dopadl komerčně?

Já jsem nikdy primárně netočil filmy s vědomím, že to musí být divácky nebo komerčně úspěšné. Myslím, si, že točím filmy hlavně pro diváky. Návštěvnost, v rámci dokumentárních filmů, byla nadprůměrná v rámci Slovenska, takže to dopadlo dobře. Vůbec si myslím, že ty moje filmy patří k těm nejvíce navštěvovaným u nás na Slovensku.

Chcete ve svých filmech jen vyprávět příběhy, ukazovat pravdu nebo se snažíte něco v systému změnit?

Snažím se upozorňovat na věci do té míry, aby člověk přemýšlel o věcech, kterých se zúčastňuje, ve kterých žije a pokud si chce něco změnit, je to na něm. Já jen lidi nabádám, aby víc o věcech a životě přemýšleli. Nikomu neradím, co má dělat, jen ukazuji věci, jak je vidím já a ostatní na ně nechám reagovat.

Je pro vás těžké shánět peníze na filmy nebo už jste si udělal takové jméno, že ten problém již nemáte a dokonce přijde i investor a nabídne vám peníze, když natočíte film o tom a o tom?

V poslední době už se nám daří sehnat peníze na naše filmy a je to výrazně lepší a lehčí, než tomu bylo třeba před 5 lety. Daří se nám i na festivalových pódiích, kde se o filmech hovoří. Občas nějaký investor přijde, ale s takovou nabídkou, která se jen těžko přijímá. Nejde o to, že by to bylo málo peněz, ale jsou to většinou témata, o kterých nic nevím nebo takové, která bych ani nezvládl a tak jdu od toho pryč. Ani bych nešel do projektu, který by se mi nějak morálně hnusil a se kterým bych nesouhlasil. To se naprosto vylučuje, vlastně umělecky se to ani nedá. Ale bylo by zajímavé a zábavné sledovat filmaře, který by do takového tématu šel a postupně by přesvědčil a převlékl toho investora a vydalo by se to jiným směrem.

Připadáte nám jako mix Olivera Stona a Woody Allena. Pokud tomu tak není, těšilo by vás to, nebo ani jeden není vaše krevní skupina?

Myslím, že to jsou fakt dobrý frajeři a mají velké pracovní nasazení. Tam já vůbec nedosahuji. Oba se mi líbí, komu by se jejich filmy také nelíbily, že? U Allena mám rád tu ironii v komediích, to je velká frajeřina. Já se o to možná trochu pokouším v některých dokumentech, ale zatímco on to dělá na světové úrovni, já tak leda na česko-slovensko-višegrádské úrovni.

Richard Müller je dost kontroverzní osoba sama o sobě. Znáte se z dřívějška, nebo jste ho sledoval delší dobu a zjistil, že by to bylo zajímavé téma pro dokument? Nebo on naopak hledal někoho, kdo by ho nafilmoval a vy jste byl solitér, který mu padl do oka?

Já jsem na těch jeho CD vyrůstal hudebně. Musím říct, že mě nikdo z hudebních interpretů nezaujal víc než on. A bylo tak nějak přirozené, že jsme se k tomu vrátili, když jsme hledali osobnost, o které bychom natočili celovečerní dokument. Shodou okolností, můj kamarád z vesnice, který bydlel naproti mně, pracoval v jeho týmu a zjistil, že momentálně je tam taková nálada, že by se to asi dalo proniknout dovnitř toho štábu a natočit to, co momentálně dělá. Film má výbornou odezvu u diváků a dokonce i u filmové kritiky. Z třiceti kritik byla jen jedna, které dala filmu jen nějakých 50%. To je velký úspěch, ani jsem to nečekal.