V české filmové databázi se uvádí Váš datum narození 1943, jiné databáze uvádějí 1953, které je tedy správné? Pokud to první, byl jste právě teenagerem, když přišla „nová vlna“. Bylo to tehdy, kdy jste si uvědomil, že natáčet filmy je pro Vás to pravé?

No, řekl bych, že nechám moje datum narození dál zahalené rouškou tajemství, to nemůže být na škodu. Moje první práce byla jako grafik - návrhář a nikdy jsem tehdy ani v nejmenším nesnil o tom, že bych točil filmy. Můj filmový debut přišel až o hodně později. A abych řekl pravdu, nejsem nějak “urvaný“ z „la nouvelle vague“.

Studoval jste nejdříve filozofii. Bylo to přání Vašich rodičů, abyste měl slušné vzdělání, nebo to bylo Vaše rozhodnutí, které pak postupně přešlo ke kinematografii? Používal jste často filozofické otázky ve vašich filmech a vedlo Vás Vaše vzdělání k tomu, že jste o životě víc přemýšlel a točil filmy s „hlubším“ obsahem?

Je pravda, že jsem studoval filozofii, ale nejlepší školou pro tréning filozofie je...sám život. Ve svých filmech je vždycky obsažen nějaký podvědomý, filozofický motiv, nějaké poselství, nějaká otázka k zamyšlení.

Od grafiky a reklamy jste se propracoval až k vlastní produkční společnosti. Byl to dlouhodobý plán, naučit se a ovládat všechno, vydělat peníze v reklamě a stát se tak nezávislým, jak to jen půjde, nebo se to stalo bez předchozího plánování?

Ne, šel jsem krok po kroku a vždy jsem se snažil pracovat poctivě a naplno, ať jsem dělal, co jsem dělal. Ale neměl jsem žádný plán. Vydělal jsem si jen tolik peněz, abych si mohl koupit vlastní byt, ale to bylo tak asi všechno. Mám takové rčení, které zní: „Každý nový film, který točím, je zase první“, což znamená, že o jeho vznik a prosazení musím pokaždé bojovat usilovně zas a znovu, jako by žádný jiný předtím nevznikl.

Sebeuspokojení je stejně důležité jako komerční úspěch

Vždycky bylo a stále je velmi obtížné natočit film s hlubokou myšlenkou, který by byl opravdu o něčem a ještě měl finanční úspěch? Jak si vybíráte náměty pro své filmy? Musí Vás příběh chytit za srdce, nebo žonglujete tak, aby umělecké a finanční aspekty byly v rovnováze?

Můj film „Le Papillon“ měl ohromný úspěch v mnoha zemích. To, na co se ptáte, je možné… občas..., ale velkou roli zde také hraje šance a pravá chvíle. A já také točím filmy proto, abych mohl být na svoji práci hrdý. Sebeuspokojení je stejně důležité jako komerční úspěch.

Váš film „Le Papillon“ (Motýl) je velmi hezký příběh. Schoval jste do filmu určitý filozofický motiv, že dva rozdílní lidé se mohou i stát přáteli a dokonce se mít i rádi, pokud oba trochu ustoupí a jsou tolerantní?

Celý film má vlastně velmi jednoduchý motiv. Dva lidé hledají trochu lásky. Mohl to být kdokoliv, já, vy, nebo spousta jiných lidí. Velmi jednouché a prosté.

„Le Promeneur d´Oiseau (Slavík) je velmi neobvyklý příběh. Jak se Vám pracovalo s čínskými herci? Líbil se Vám prostě jen příběh, nebo jste chtěl podobný motiv jako v „Motýlovi“ přenést do jiné kultury? Jak byl film přijat evropským publikem?

Někdy v roce 2009 jsem potkal dva čínské producenty, kteří nosili v hlavě nápad natočit francouzským režisérem čínský film. Bylo to naprosto šílené, protože jsem nikdy v Číně nebyl a neuměl jsem v jejich řeči ani jediné slovíčko. Ale natočili jsme to!!! Ten film se mi moc líbí. Francouzské publikum bylo nadšené. Objel jsem s ním 25 festivalů a teď byl tento film vybrán, aby reprezentoval Čínu v boji o Oscara. Tomu říkám podivný osud.

Většinou pracujete s dost neznámými herci. Je to schválně, protože nějaká „hvězda“ by mohla vzít na sebe veškerou pozornost a pak by se diváci nestarali o příběh, nebo jen nerad pracujete s mezinárodními hvězdami?

No, já bych neřekl, že točím s neznámými herci. Třeba Michel Serrault, Jean Pierra Bacri, Didier Bourdon či Marie Gillain jsou dost známí. Ať je to tak nebo tak, pro mě je stejně nejdůležitější scénář a ne herci.

Kopie mého filmu „Slavík“ se objevila na internetu týden před uvedením do kin

Vaše filmy jsou většinou o lidech, jejich životech, postoji či chování? Berete to jako svoje poslání točit takovéto filmy v dnešní době, kdy technika lidi odcizuje a morální hodnota společnosti upadá?

Já mám dokonce rád i akční filmy, ale není to druh filmů, které bych chtěl točit já sám. Ve svých filmech se snažím navštívit duši lidskosti. Lidé jsou mnohem zajímavější než roboti. Zatím!!! Mám docela rád technologii, ale v této době mutací, je spousta otázek. Vím jakých otázek. I já mám otázky..., ale neznám na ně odpovědi.

Říkal jste, že máte rád technologii. Vnímáte internet jako dobrý nástroj pro filmaře, aby rozšířili svoje filmy po celé zeměkouli nebo to je špatná věc, protože lidé si mohou filmy stahovat a nechodí do kin, takže filmaři nevydělávají peníze?

Můj film „Motýl“ je známý v Číně, ale nikdy se nehraje v kinech. Říkám tomu, že jsem „Šťastná oběť piráctví“. Dobrá věc!!!

Kopie mého filmu „Slavík“ se objevila na internetu týden před uvedením do kin. DVD se prodávalo v den uvedení filmu do kin. Velmi špatná věc!!!

I já mám otázku. Jak bude vypadat kino v budoucnosti?

Jaká je platforma pro nezávislý film ve Francii? Máte tam festivaly, fóra a distribuce, kde se mohou filmaři setkávat, vyměňovat si názory, mluvit o svých filmech a distribuovat je?

Ano. Existují u nás společnosti „La société des realisateurs“ a „Auteurs réalisateurs producteurs“. Obě jsou na svém poli velmi aktivní.

Když film získá komerční úspěch, musíte vrátit částku, kterou jste na film dostali. Pokud proděláte, nemusíte grant vracet

Jak jsou filmy ve Francii financovány? Máte státní podporu, můžete zažádat o ministerské granty nebo všechno jde ze soukromých zdrojů?

Je to dlouhý proces. Začíná u L´Avance sur recettes, což je komise, která rozhoduje o tom, který projekt získá peníze. Když film získá komerční úspěch, musíte vrátit částku, kterou jste na film dostali. Pokud proděláte, nemusíte grant vracet. Velkou část nákladů na financování filmů pokrývá televize, především Canal plus.

Kdo je podle Vás nezávislý filmař? Je zde nějaká hranice, která odděluje nezávislý film od komerčního?

Já osobně žádnou hranici u nás ve Francii nevnímám.