Co Vás vedlo k tomu, že navzdory kulturnímu zázemí v rodině jste jel do Anglie studovat diplomacii? Chtěl jste si jít vlastní cestou a být pryč od rodiny nebo Vás filmový průmysl nelákal?

No, já a bratr Paul jsme vyrůstali v New Yorku, což je trochu bokem od filmového průmyslu. Bylo mi 14 let, když jsem odjel do Londýna a zapsal se na St. Paul School a potom vedly logické kroky na Cambridge. Protože jsem strávil tak dlouho v zahraničí, vůbec mě nenapadlo, že bych pracoval v Americe. A na film jsem ani nepomyslel. Takže jsem požádal o práci ve státních službách, ale naštěstí jsem mezitím začal pracovat s bratrem.

Máte klasické vzdělání, kdy a jak jste získal zkušenosti v psaní scénářů, režírování, produkování a dokonce i hraní? Navštěvoval jste nějaký druh rychlokurzu?

Mým rychlokursem byl film „Prci, prci, prcičky“, musel jsem se učit hodně rychle. V Cambridgi neměli filmové kurzy, ale určitě jsem ze studia na této universitě profitoval v tom směru, že jsem se naučil předstírat, že něco umím, aniž by to byla pravda.

Myslíte si, že vzdělání je potřeba k tomu, abyste mohl film režírovat nebo produkovat, nebo stačí mít nadšení, energii a můžete být stejně úspěšný jako profesionál?

Nemyslím si, že filmové vzdělání je nezbytné. Filmová škola je relativně mladé odvětví a většinu skvělých filmů v historii kinematografie natočili lidé, kteří se to učili za pochodu.

Vašim prvním úspěchem byl animovaný film „Mravenec Z“. Bylo to populární jak mezi dětmi, tak dospělými, což ne vždycky je pravidlem. Schválně jste točil něco, abyste vydělal do začátku nějaké peníze a pak se mohl věnovat něčemu většímu a vážnějšímu?

Abych byl upřímný, byla to úplná náhoda, že jsme skončili u práce na Mravenci Z. Můj bratr a já jsme snídali ve stejné restauraci jako náš kamarád, který se snažil najít spisovatele pro animované dílo o mravencích, v němž by hrál Woody Allen. Problém byl v tom, že to trvalo skoro dva roky a byla to velmi intenzivní práce. Nebudete mi to věřit, ale byli jsme prostě jen šťastni, že máme nějakou práci a to, že film byl tak úspěšný, byl jen ohromný bonus.

Co se Vám honilo hlavou, když Váš první režisérský počin Prci, prci, prcičky měl úspěch?

• a) No skvělý, tak jsme to dokázali.
• b) Honem natočme pokračování, ať na tom narejžujeme.
• c) Tohle je cesta, po které se chceme vydat, bez ohledu na naše předchozí plány o vážných, uměleckých filmech?

Podle mě to bylo za A. Byl to neuvěřitelný pocit vidět tenhle malý film, o kterém studia ani neuvažovala, slavit úspěch. Popravdě řečeno, měli jsme strach, že pokud si nebudeme vybírat pečlivě, nikdo nám nedovolí natočit jiný film než ten, který by v sobě měl sexuální komedii. Takže jsme raději zařadili zpátečku a utekli od nabídky natáčet pokračování.

Jednou nohou jste ve filmech středního proudu a tou druhou v nezávislém filmu. Jak to vlastně u Vás funguje, nemůžete se rozhodnout, kterou cestou se vydat nebo se snažíte vydělat peníze na komerčních filmech, abyste jimi pak mohli financovat svoje nezávislé projekty? Je to těžké nestát se v této situaci schizofrenikem?

Ne, je to o tom, co zaujme Vaší pozornost, o té další, příští věci. Je těžké natáčet film s myšlenkou „Musím tohle natočit, abych mohl natočit jiný, na kterém bych pracoval raději“. Problém je jen v tom, že to zabírá tolik času, úsilí a peněz natočit film, že nemůžete dělat všechno, co byste opravdu rádi.

Co byste poradil mladým, amatérských filmařům, kteří by rádi natočili film, ale nemají žádnou zkušenost, peníze ani kontakty? Je Váš příklad jen výjimkou, nebo ho může každý následovat?

Myslím, že je snadnější natáčet filmy v dnešní době, když jsou levné digitální kamery tak kvalitní. Jsou zde filmy, které natočila skupina přátel a moc je to těšilo. Abych nemluvil obecně o nadějích a snech a podobných věcech, poradil bych mladým filmařům, aby se ujistili, že mají dobrou zvukovou aparaturu. Důvodem je to, že špatně nazvučené dialogy vám publikum neodpustí.

Může nezávislý filmař v dnešní době odmítnout točit digitální technikou, používat animaci a triky nebo prostě už jiná cesta nevede?

Samozřejmě, že můžete odmítnout digitální techniku, záleží na tom, čeho chcete dosáhnout. Samozřejmě, že můžete natočit film bez digitálních efektů. Natočil byste raději film bez digitální korekce barev? Proč? Dneska to můžete udělat na obyčejném laptopu. Když je digitální kamera prostředkem, který vám pomůže natočit film, je velmi obtížné mít o něm romantické iluze.

Je - podle Vás - nějaká definice, která vytyčuje hranice mezi „nezávislým“ a „mainstreamovým“ filmem?

Neřekl bych. Dokonce ani ti nezávislí filmaři nejsou nezávislí v materiálu, který kupují. Je tu jeden opravdu nezávislý filmař, který mě momentálně napadá a to je Shane Carruth, který natočil filmy „Primer“ a „ Upstream Color“. On a jeho štáb si dělají svoje věci a distribuují si filmy sami. Tomu říkám nezávislost. Abyste byl opravdu úplně nezávislý, musel byste být nezávislý i v tom, co si publikum myslí. A kolik režisérů tohle opravdu může říct?