Sir Tom Courtenay - Hraní by mělo být vždy důležitější než peníze a zvláštní efekty
Autor: Eva Csölleová, Vítek Formánek
Anglický herec Tom Courtenay, který může od roku 2001 používat titul Sir, se narodil 25. 2. 1937 v Hullu. Nejdříve navštěvoval Kingston High School, poté londýnskou University College. Tíhnul k herectví, zejména k divadlu, a proto se zapsal na Královskou akademii dramatického umění. Za svůj divadelní debut si nevybral nic menšího než legendární Old Vic Theatre, kde vystoupil v neméně známé Čechovově hře Racek. Poměrně záhy si jej všiml film a již v roce 1962 debutoval před kamerou. Hned jeho druhý film Osamělost přespolního běžce mu přihrál hlavní roli a velký úspěch. Pak točil jeden film za druhým a s každým přicházel větší úspěch. Ať to byl Billy lhář, Operace Crossbow, Král Krysa nebo Doktor Živago, za který si vysloužil oscarovou nominaci. V 70. letech se vrací převážně k divadlu a před kameru se navrací až v roce 1983 filmem Garderobiér, za který je opět nominován na Oskara. V roce 1990 hraje ve filmu Poslední motýl Karla Kachyni, který však díky převratné porevoluční době zapadne. Tom natáčí do dnešních dnů, ale hlavní těžiště jeho práce je v jeho dávné lásce - na divadle. I přes šlechtický titul je to ochotný a skromný člověk.
"Praha je krásné město a vždycky na svůj pobyt
u vás budu vzpomínat s láskou"
Viděli jsme Vám poprvé ve filmu Král Krysa, který šel u nás ještě za komunismu, potom v Operaci Crossbow. Podle jakých kritérií si vybíráte role?
Roli ve filmu Král Krysa jsem přijal proto, protože jsem se chtěl dostat do Hollywoodu. Když jsem tam přišel, pobyl jsem tam tři měsíce a nemohl se dočkat, až se vrátím zpátky do Anglie. Roli ve filmu Operace Crossbow jsem zase přijal proto, že jsem chtěl hrát po boku vynikajících herců Johna Millse a Trevora Howarda.
Začal jste svoji kariéru dvěma úspěšnými filmy, za které jste dostal ocenění. Je to pro herce dobré, protože na sebe upozorní a nabídky se jen pohrnou, nebo špatné, protože si nastavíte laťku příliš vysoko a pak nesplníte očekávání?
Na jednu stranu to bylo velmi příjemné a vzrušující, ale mělo to i svoji odvrácenou stranu, protože jsem teprve nedlouho předtím opustil dramatickou školu a neměl téměř žádné zkušenosti, takže to zavazující bylo.
Hrál jste v legendárním filmu Doktor Živago, za který jste byl nominován na Oskara. Čím byl ten film tak výjimečný, že se o něm do dneška mluví jako o kultu?
Na to je snadná odpověď. Režisér David Lean byl vynikající vypravěč.
Film Garderobiér patří k Vašim stěžejním dílům, další nominace na Oskara. Hrál jste jej i na divadle. Mohl jste tedy použít ve filmu svých divadelních zkušeností z této role?
Ano, hrál jsem tuto roli na divadelních prknech v Londýně, Manchesteru a i v New Yorku, takže tím, že film se natočil až potom, jsem měl dost času a prostoru se Normanovi dostat pod kůži a roli správně uchopit.
Hrál jste hlavní roli ve filmu našeho režiséra Karla Kachyni. Jak jste se k ní, jako světový herec dostal?
Bylo mi to českou stranou nabídnuto, ale bylo to obtížné, protože jsem se musel naučit pantomimu. Hodně mi pomohl váš mim Boris Hybner. Dobře se s ní spolupracovalo a je to skvělý chlapík. Natáčení v Terezíně bylo hodně tristní, protože člověk věděl, co se tady odehrávalo. Pomohlo mi to dostat se pod kůži hlavnímu hrdinovi a moc mě mrzí, že film prošel bez zájmu u vašich diváků.
Vy jste u nás prožil sametovou revoluci, že?
Ano, bylo to velmi vzrušující. Jednou večer mi Boris volal a do telefonu mi radostně sdělil „Československo je opět svobodné“. Praha je krásné město a vždycky na svůj pobyt u vás budu vzpomínat s láskou.
Když jste začal natáčet v 60. letech, musel jste mít klasické filmové vzdělání nebo mohl někdo s hezkou vizáží a charismatem získat filmovou smlouvu bez předešlých zkušeností?
Já nemohu mluvit za ostatní, já osobně jsem po škole měl průpravu na Královské akademii dramatického umění, takže jsem sice u filmu začínal jako čerstvý absolvent, ale vzdělání jsem měl. Dá se říct, že mě objevili dříve, než jsem měl dost zkušeností.
Byl v 60. letech umělecký aspekt důležitější než ten finanční, nebo zisk a marketingová síla byla důležitá už i v této době?
Opět mohu mluvit jen z vlastní zkušenosti. Já osobně jsem vždy dával na první místo uměleckou hodnotu, což vysvětluje také to, proč dnes nejsem bohatý.
Pokud byste dostal šanci zahrát si v nezávislém filmu, který by uspokojoval Vaše umělecké ambice a dostal byste nabídnuto 10 000 dolarů anebo šanci hrát v horroru či přihlouplé komedii, která by Vás neoslovila, ale nabídli by Vám 500 000 dolarů, co byste zvolil?
Pořád bych se vydal směrem uměleckého uspokojení, takže to zní možná zvláštně, ale přijal bych nabídku za 10 000 dolarů.
Pokud byste mohl z uměleckého hlediska srovnat Vaše 60. léta a období po roce 2000, jaké byste jako umělce viděl největší změny?
V dnešní době je daleko menší zájem o divadlo, což je škoda.
Jak se díváte na nezávislý film a filmaře? Fandíte jim, a kdo je pole Vás nezávislý filmař?
Tady vás musím zklamat, protože nevím nic o nezávislých filmařích.
Měl jste někdy ambice režírovat vlastní film nebo vyprávět příběh o něčem, co bylo hluboko ve vašem nitru?
Ne, režírování mě opravdu nikdy nelákalo, takže to bych nedělal. Ale napsal jsem knihu, která se jmenovala „Dear Tom“ a byla o mé mamince.
Když sledujete trend současné kinematografie, nepřejte si být zpátky v 60. letech, kdy hraní bylo daleko důležitější než technologie a vizuální efekty?
Já si myslím, že hraní by mělo byt v každé době ten nejdůležitější aspekt filmu, mělo by být vždy to nejdůležitější.
Kdybychom Vás pozvali na náš festival Cinema Open jako hosta, přijel byste?
Děkuji za zájem a pozvání, ale já nemám rád filmové festivaly.