Mike Downey: Svými filmy se snažím zlepšit svět a vracet lidem důstojnost

Autor:

Mike Downey je velice zajímavý člověk. Je jedním z nejvýkonnějších producentů nezávislých filmů v Evropě, je presidentem několika festivalů na Balkáně, se svojí firmou „Film and Music Entertainment Ltd“ spolupracuje s tvůrci ve 40 zemích světa. Přijel do Prahy jako host Febiofestu a jeho jméno jsme před tím nikdy neslyšeli. Ale stačilo setkání s ním, abychom pro něj měli jen slova chvály a obdiv k jeho práci, názorům a úsilí. Mluví velice zřetelnou angličtinou, jakoby chtěl, aby každému jeho slovu bylo rozumět. Navíc je zábavný a vtipný, takže rozhovor s ním nebyla žádná nudná a upjatá záležitost. Má věci v hlavě srovnané, takže nad položenou otázkou nepřemýšlí více než sekundu a hned nabídne jasnou a zřetelnou odpověď, žádné naučené propagační fráze.

Pracoval jste na více než 50 filmech. Mohl byste trochu blíže představit svoji společnost, a jak to vlastně v ní funguje?

Mám velice dobrý produkční tým v Londýně, který dělá veškerou těžkou práci, a já jen objíždím festivaly a sbírám za to ceny (smích). Produkoval jsem více než 50 filmů s celkovým rozpočtem přes 275 miliónů dolarů. Cifru uvádím v dolarech, protože je vyšší a vypadá to mnohem impozantněji (smích). Spolupracujeme s filmaři ve 40 zemích světa a jsme jednou z mála britských firem, které věří ve spolupráci, věří v koprodukci s Evropou. Jsme samozřejmě trochu omezeni v koprodukování v Evropě, ale máme nástroje pro koprodukce v Latinské Americe, zejména pak v Brazílii. Pracujeme často v Africe a to především v Jižní Africe and hodláme se vrhnout i na Nový Zéland na konci letošního roku. Osobně jsem začínal režírováním na divadle a vydáváním knih, takže jsem se naučil jak řídit firmu, jak zacházet s rozpočtem, jak jednat s médii. S produkováním jsem začal poměrně pozdě, až ve svých 40 letech a svoji firmu „Film and Music Entertainment Ltd“ jsem založil v roce 2000 spolu s německou firmou. Společně jsme vstoupili na německou burzu, ze které jsme v roce 2003 odešli, když zdroje financí vyschly. Takže s penězi z burzy jsem začal podnikat jako se vstupním kapitálem pro koprodukce. Jsme už jen jedna existující část toho původního partnerství. Důvod, proč jsem tu firmu založil, byl postaven na základě myšlenky modelu Světové hudby, jak to tehdy bylo. Ta myšlenka neexistovala na konci 90. let stejně jako dosud neexistovala myšlenka Světového filmu. Takže firma se sídlem v Anglii může dělat filmy po celém světě s různými hlasy, režiséry, jazyky a partnery. Chceme vytvořit nejen tuto myšlenku Světového filmu, ale také vytvořit líheň talentů, se kterými můžeme pracovat nejen na poli finančním, ale také uměleckém. Již jsem pracoval s celou škálou zajímavých a talentovaných režisérů a spisovatelů.

Chtěl byste být něco jako model pro někoho, kdo by Vás rád následoval, takže teď jste zatím jediný a v budoucnosti může být spousta vašich následníků? Testujete tak trochu vodu a snažíte se myšlenku rozšířit?

Myslím, že to může být replikováno v budoucnosti mnoha způsoby. Buď jeden zkrátka má zápal pro širokou paletu projektů a věcí, nebo ji nemá. Mě hodně zajímá práce na spoustě projektů, což je také důvod, proč jsem přestal režírovat divadlo, protože tam jsem si připadal být hodně omezen a kromě toho spoustu času věnujete jednomu projektu. Myslím, že je to přirozený vývoj věcí. Když jsem založil společnost, byla to 50 % evropská firma proti 100% britské firmě a tak nějak přirozeně jsme se začali rozhlížet spíše směrem ven, než jak to běžně dělají britské firmy. Možnosti financování filmu v Británii jsou ve srovnání s fondy v Evropě značně omezené. Je nevelký fond Britského filmového institutu pro evropské koprodukce, ale naše daňové zákony spíš vycházejí vstříc hollywoodským produkcím, které jezdí filmovat do Británie. Takže podpora v Británii je velice omezená a pokud nedostanete peníze od Britského filmového institutu nebo od dvou hlavních televizních stanic a pracujete vně Británie, váš projekt je už mrtvý. Takže pokud věříte svým nápadům, musíte je vzít pryč z této anglocentralistické kultury do mezinárodní kultury, kde je lepší a komplexní porozumění pro filmové myšlenky.

Jak velká je Vaše společnost a jak vlastně funguje? Máte týmy lidí, kteří třeba hledají projekt v Latinské Americe, a Vy na to jen dozíráte a pak jim řeknete, aby se do toho pustili? Když jste jí založil, co bylo Vašim hlavním cílem: vydělat peníze, stát se tak nezávislým, jak to jen půjde nebo být schopen kontaktovat a být kontaktován filmaři kteří potřebují Vaší pomoc?

Firmu vedu já a můj partner Sam Taylor. Máme osm stálých pracovníků a pak samozřejmě někoho, kdo se vyzná v zákonech a právu, v účetnictví a vývoji. Děláme pouze 5 filmů ročně, takže to není nějaké hrozné číslo. Pokud děláte 2-3 projekty doma a 2-3 projekty jsou jen hlavní koprodukční prací, ve které nejsme nastálo zaháčkování, tak to funguje docela dobře. Vždy spolupracujeme s druhou stranou, všichni přineseme něco do projektu. Někdy jsme hybnou silou my, někdy pouze přispíváme a hrajeme minoritní roli ve všech aktivitách.

Hlavní myšlenkou od začátku bylo točit dobré filmy určité kvality s určitým druhem filmařů. Sílu k tomu, abychom byli úspěšný, nám dává za a) výroba kvalitních filmů, za b) používat společnost jako prostředek k pokračování toho všeho. Nikdy nás nenapadlo, že by firma byla jen primárním zdrojem vydělávání peněz. Když připravujeme film, každý hodnotíme individuálně. Je těžké odhadnou a spočítat možnost úspěchu, protože obvykle zisky jsou pryč několik směry, v různých procentech a nikdy nevíte, co se v jaké oblasti děje a je to velmi těžké definovat.

Když filmujte nebo pomáháte s výrobou filmu, jaký druh námětu je blízký vašemu srdci? Musí to být něco, co na něco ukazuje, kritizuje nebo poukazuje na důležité aspekty nebo to může být také zábavný film a bláznivá komedie?

Může to být bláznivá komedie nebo zábavný film, ale musí vždy obsahovat nějakou... ideologii. Já jsem velký zastánce ideologie. Věřím tomu, že nemá cenu dělat něco, pokud to nemá něco v sobě, pokud to má co říct. Netvrdím, že vše, co v mých filmech říkám, musí být nějak zásadně důležité. Třeba horor Deathwatch, který jsem natáčel v České republice, je na jedné straně hororem a na druhé straně obsahuje vzkaz pro mladé lidi, aby se nezúčastňovali válek v žádné formě a ani žádným způsobem. Natočil jsem filmy proti autokratickým diktátorům, o záchraně přírody nebo o tuberkulóze v Africe. Pro mě je všechno politické.

Jaká je platforma pro nezávislý film v Británii, říkal jste, že filmový průmysl není moc dobře podporován?

Víte, lidi co rozhodují o penězích, mají většinou ten samý vkus, to samé chce BBC stejně jako Channel 4. Pak taky máme své klasické výrobce filmů jako Mike Leigh nebo Ken Loach a další, kteří mají vždy jistou určitou finanční podporu. Ale je zde málo peněz pro nové, radikální filmaře a nové hlasy. Máme doma také množství festivalů jako třeba Londýnský festival nebo festival v Edinburgu, které jsou dobrou platformou pro nezávislé filmy.

 

Pracujete na spoustě projektů, jste předsedou mnoha festivalů a presidentem většiny z nich v Srbsku a Chorvatsku. Jak si vybíráte priority a kde nacházíte čas na vlastní filmování?

Já pořád pracuji, neustále. Nějak to zvládám, ale nijak o tom nepřemýšlím. Se svými filmy se snažím vytvořit lepší svět a dát lidem nějaký druh důstojnosti. Je to základní princip mé práce, jak by člověk měl pracovat a jak by měl pomáhat a dávat podporu druhým.

Komunikujete se spoustou lidí po celém světě. Myslíte si, že film by mohl být dobrý příklad pro to, jak by to na světě mohlo být, kde lidé spolu mohou mluvit a spolupracovat, což je pole, kde politici fatálně selhávají?

Důvod, proč dělám filmy v takovém objemu je to, že věřím tomu, že to může přispět ke způsobu, jak by lidé mohli a měli o věcech přemýšlet, jak by lidé měli komunikovat. Myslím si, že pokud má někdo nějaký skromný nápad či myšlenku v této oblasti, může dosáhnout malých věcí pomalu. Film je médium, kde se dost komplikované věci dají ukázat snadněji a vizuálně a nepotřebují tolik jazykových výrazů nebo vizuálních aspektů, v tom, jak myšlenky zformovat a myslím si, že by se z toho politici mohli hodně co naučit.

Máte speciální vztah k Balkánu a státům bývalé Jugoslávie, odkud se to vzalo?

Když jsem byl mladý divadelní režisér, dostal jsem nabídku od jednoho alternativního divadla z Bělehradu, abych pro něj pracoval. Bylo to na počátku 80. let a tak jsem nabídku přijal a zůstal tam rok. Pak jsem se zamiloval do jazyka, do lidí a několika žen (smích). V tu dobu jsem také poprvé navštívil Istrii a tuto část země. Posledních 15 let jsem tam i částečně žil. Takže z tohoto sociologicko-společensko-sexuálního aspektu jsem tam natočil několik filmů a spolupracoval s celou řadou tamních skvělých režisérů.

Také jsem strávil 6-8 měsíců svého života prací mezi Prahou a Benešovem, když jsem natáčel horor Deathwatch a také jsem měl roční spolupráci s Jurajem Jakubiskem na filmu Bathory, což bylo jako jízda na horské dráze.

Jsou podle Vás filmové festivaly např. v Chorvatsku, Bulharsku či Rumunsku důležitější pro filmový průmysl, než třeba festivaly v Cannes, Berlíně nebo Benátkách, kam se lidé chodí většinou jen ukazovat?

Myslím si, že festivaly v Cannes, Berlíně, Benátkách, Torontu, Sundance nebo Tribeca jsou pro celý filmový průmysl velmi důležité. Marketingové příležitosti jsou tam nedostižné. Ale jedním dechem také musím říct, že festivaly v malých městech a v malých zemích jsou velmi, velmi důležité nejen pro regionální marketing, ale také pro distribuční systém, který v dané zemi nefunguje, jak by měl. V některých z těchto zemí festivaly přebírají roli náhradního distribučního systému pro nezávislý film, takže někdy je to jen malý festival v malé zemi, kde máte možnost tyto filmy vidět, takže si myslím, že oba druhy festivalů jsou důležité.

Jak se díváte na hollywoodskou produkci a Oskary? Berete je jako továrnu na peníze, jejichž umělecké ambice jsou minimální? Pokud byste dostal šanci, šel byste tam točit?

Myslím, že Amerika produkuje spoustu dobrých filmů velmi vysoké kvality. Co se Oskarů týče...nijak zvláštní pozornost jim nevěnuji, protože jsou většinou závislé na tom, jak velký rozpočet na reklamu daný film má. Pokud by byl dobrý scénář, určitý stupeň kontroly, správný režisér, správné podmínky, tak bych tam natáčel.

Co děláte v USAID programu a jak to funguje?

To je něco, co jsem dělat před nějakou dobou. USAID je americký, vládou podporovaný program, kdy v určitých zemích si vyberou oblast, kam chtějí investovat a podílet se na rozvoji. V Srbsku si vybrali oblasti textilního průmyslu, automobilového průmyslu a filmového průmyslu. Vytvořil jsem obchodní plán pro USAID pro Srbskou filmovou komisi a uspělo to. Není to pravidelná věc, kterou dělají, že by investovali do kultury nebo filmu....stane se to občas a musíte být ve správný čas na správném místě a pak je tam možnost určité podpory.

Teď jste hodně aktivní v případu Olega Sensova, že? Proč?

Oleg Sensov je ukrajinský režisér, který byl Rusy zatčen, když rozdával potraviny ukrajinským vojákům. Obvinili ho z terorismu a drží ho rok v moskevském vězení bez jakéhokoliv soudu. Věříme, že bude od všech obvinění osvobozen. Byla vytvořena spousta aktivit v USA, které mají za úkol podporovat Olega a poukazovat na jeho případ. Jeden z těchto projektů je projekt „Prázdná židle“, který probíhala na festivalech v Benátkách, Varšavě, Torontu a také proběhne tady v Praze během Febiofestu, kde se bude promítat jeho film Gamer.

Když jsme u Olega Sensova, myslíte si, že je to první z mnoha případů v současném cenzurovaném a sledovaném světě, kdy aktivní a nebojácný umělec bude jako lovná zvěř pronásledován a stane se ohroženým druhem?

Myslím, že dneska je ještě hodně částí světa, kde jsou umělci pronásledování a perzekuování, ale je těch případů méně a méně. Nicméně si myslím, že je naší povinností věnovat pozornost a upozorňovat na takové věci. Naštěstí v Evropě jsme na tom ještě docela dobře. Je povinností naší organizace dovolit umělcům, aby pracovali svobodně. V současné době je patrný určitý pohyb doprava po celé Evropě, což vždy sebou přinášelo politické a umělecké omezení.

Myslíte si, že při současném vývoji technologie, se film brzy stane více a více nezávislým a velká studia budou mít menší a menší kontrolu nad tím, co se natáčí?

Myslím, že je důležité říct, že většina filmařů má dneska možnosti, o jakých se jim nikdy předtím nesnilo. S celkovou integrací digitalizační techniky po téměř celém světě to přihrává do rukou vlastníkům kin, všem projekcím nezávislých filmů mimo velká studia a více a více filmům z nezávislých zdrojů. Jsem optimista v tom směru, že budou vznikat další nezávislé filmy k již existujícím filmům. A nemyslím si, že velká studia jako Warner Bros nebo 20th.Century Fox někdy zemřou, protože podstata kapitalismu takto nefunguje.

Co by mělo být vrcholným uspokojením pro nezávislého filmaře? Že jeho film vznikl nebo že našel distributora a film bude viděn množstvím lidí?

Natáčení filmu je velice náročná a dlouhá práce a už jen fakt, že se dostanete do finální produkční fáze, musí přinést autorovi uspokojení, že vlastně fyzicky film dotáhl do konce. Strávil na tom hodně času, obětoval pot a slzy aby to dokončil, ale pouhé dokončení filmu není dost, protože film není filmem, pokud se nedostane k divákům. Takže nemůžete říct, že jste hotov, jakmile opustíte střižnu nebo nahrajete hudbu. Vaším úkolem je film prosadit, nabídnout a nemusíte být na to sám expert, ale musíte znát lidi, kteří odborníky jsou. Musíte dostat film do jejich rukou a to je proces, který musíte začít několik týdnů před vlastním natáčením. Musíte dostat film do mezinárodní distribuce, takže když dokončíte vlastní film, už budete mít za dveřmi někoho, kdo Vám jen pomůže dostat na trh a před diváky.

Děkujeme za poskytnutí možnosti rozhovoru spolupracujícímu Febio Festu.

Foto: Febiofest 2015