Máme za to, že jste byl jediným kandidátem na roli Billyho. Natáčení trvalo osm týdnů, takže jste byl oficiálně omluven ze školy, nebo jste se musel učit večer?

Ve skutečnosti o roli Billyho soupeřili kromě mě ještě dva mladíci, kteří byli v maturitním věku, zatímco já měl do odchodu ze školy ještě dva roky. Popravdě jsem si myslel, že to pro mě nevěstí nic dobrého a nemám šanci roli dostat. Jak se ukázalo, poslední zkouška (improvizace scény v knihovně) přesvědčila režiséra, aby mi roli nabídl.

Film jsme natáčeli během letních prázdnin roku 1968, takže škola byla během natáčení oficiálně zavřená. Každý pracovní den (včetně soboty) pro mě začínal v 6:30; měl jsem svoji práci, což bylo doručování ranních novin, což jsem dělal do té doby, dokud mě producent Tony Garnett nepožádal, abych tuto práci dočasně přerušil, protože jsem byl velmi vytížen. Natáčení začínalo kolem 8. hodiny ráno a končilo pozdě odpoledne, načež mě odvezli trénovat poštolky (měli jsme tři, pojmenované po slavném obchodě s obuví: FREEMAN, HARDY a WILLIS). Po práci s ptáky, která trvala přibližně hodinu nebo o něco déle (při ní jsem se učil, jak být dobrým sokolníkem) jsem se pak vracel domů na večeři. Poté jsem se začal učit své repliky podle plánu natáčení na následující den.

Když bylo natáčení dokončeno a film byl poté s velkým úspěchem uveden, chovali se spolužáci a učitelé k vám jinak, s větším respektem, nebo jste se naopak stal terčem jejich „žárlivosti“ a nastala šikana?

Film měl premiéru na severu Anglie v únoru 1970 a následně překonal rekordy v tržbách a návštěvnosti kin po celé zemi. Tou dobou jsem byl v posledním ročníku školy a pilně jsem se učil na nadcházející zkoušky. Můj školní život se však obrátil vzhůru nohama díky nabídce práce od BBC a Granada TV. Chápající ředitel školy, který sledoval, jak můj syrový herecký talent roste od mého prvního roku ve škole, mi dal svolení přijmout tyto televizní role. A spolu s nesčetnými účastmi spojenými s filmem KES při promítáních v kinech to znamenalo, že moje vzdělání skončilo předčasně. Dětský televizní seriál mě zaměstnával až do chvíle, kdy škola skončila a nastaly letní prázdniny. O šest měsíců později jsem dostal smlouvu v Národním divadlem v Old Vic pod bdělým dohledem sira Laurence Oliviera. Zde jsem pracoval po boku takových osobností jako sir Anthony Hopkins, Derek Jacobi, Joan Plowright a mnoho dalších vysoce talentovaných herců.

Nepamatuji si žádnou žárlivost od svých školních vrstevníků po uvedení KES. Myslím, že celá škola se vezla na tsunami komplimentů z tisku široko daleko a určitým způsobem se připojila k pozitivní zpětné vazbě. Můj vztah s učiteli se také ve skutečnosti vůbec nezměnil. Byl jsem spíše předčasně vyspělý kluk, který projevoval ochotu zapojovat se a zpochybňovat své učitele – což, zdá se, oceňovali.

KES bezpochyby otevřel příležitosti, které vedly k mnoha zahraničním dobrodružstvím; spojily mou lásku k cestování s prací

Ve filmu jste byl outsider, bez přátel, učitelé byli nepřátelští. Bylo to stejné i ve vašem skutečném životě, takže jste v podstatě nemusel hrát, jen přenést své každodenní zkušenosti na plátno?

Billy a já jsme byli naprosto rozdílní. Naše životy nemohly být odlišnější. Kromě toho, že jsem měl mnoho přátel a dobře jsem vycházel se svými učiteli, jsem miloval fotbal (plus další sporty) a měl otevřenou, společenskou povahu. Co bylo naprosto zásadní z hlediska podobnosti mezi Billym a mnou bylo to, že jsme měli stejný místní přízvuk a oba jsme byli prostoupeni životem v dělnické hornické komunitě na severu Anglie.

Myslím, že by se dalo říci, že jsme do značné míry byli jako Jin/Jang; a tak ponořit se do jeho povahy a osobnosti a poté ho přivést k životu na plátně bylo tou „výzvou“ pro mě, jako začínajícího herce.

Jak se vašim rodičům film líbil? Byli na vás pyšní? Zlepšilo to postavení vaší rodiny ve městě, byli jste teď „hvězdy“?

Ano, moji rodiče byli velmi potěšeni, když film viděli. Nicméně ani jeden z nich si neuvědomoval, jak „určující okamžik“ to v mém mladém životě bude. Odejít z domova jsem stihl ještě před sedmnáctými narozeninami – můj táta dál pracoval jako horník, zatímco máma uklízela v místní pekárně. Moji rodiče by se při představě, že jsou celebrity, pobaveně smáli.

Byl úspěch filmu Kes vaší vstupenkou do lepšího světa? Dokážete si představit, co by se ve vašem životě stalo, kdyby si vás Ken Loach nevybral?

KES bezpochyby otevřel příležitosti, které vedly k mnoha zahraničním dobrodružstvím; spojily mou lásku k cestování s prací. Nevím, jak by se můj život vyvíjel, kdyby KES nevznikl, ale při pohledu zpět na všechny ty náhodné, šťastné okamžiky, které se kreativně propojily, lze spravedlivě říci, že to změnilo životy mnoha lidí.

Nabídl vám Ken Loach nějakou další spolupráci a vy jste ji odmítl, nebo to byl jednorázový projekt? Zůstali jste v kontaktu, nebo jste se vydali každý svou cestou?

Náš pracovní vztah se týkal výhradně filmu KES, k žádné další spolupráci během našeho celoživotního přátelství již nedošlo. Před několika měsíci jsem navštívil Kena a jeho milou ženu Lesley, a je pro mě privilegium být přítelem jejich rodiny. Je to příběh, který začal v létě roku 68 a trvá dodneška.

Natočil jste jen sedm filmů, něco pro televizi a pak několik rolí v divadle a v 80. letech se vaše kariéra zastavila. Co se stalo? Nechodily nabídky nebo vy jste dostatečně netlačil na pilu abyste se v ostré konkurenci prosadil a další práci získal?

Ano, v 80. letech jsem se vědomě rozhodl tuto práci opustit, alespoň dočasně. Musel jsem opustit Londýn a tím přišel i o zastupování významnou agenturou. Věnoval jsem se jiné činnosti, ale teď mě zastupuje agentura Esta Charkham Associates a ta se stará o to, aby lidé věděli, že tady stále jsem a žiji.

Když se ohlédnete zpět, mrzí vás, že vaše kariéra nenabrala větších obrátek, nebo jste šťastný, že jste se stal známým už po svém prvním filmu?

Nejsem člověk, který by svou kariéru definoval tímto způsobem. Moje zážitky a dobrodružství v televizi, filmu a divadle představují můj profesní život, ale nikdy nemohou vyprávět celý můj příběh, do něhož spadají i výjimečné okamžiky, setkání se zajímavými lidmi nebo práce s hereckou elitou.

Jak by mohl být člověk zklamaný tím, že je znám především díky svému prvnímu filmu? KES a Billy nadále rezonují v každé generaci jako síla dobra, a to je můj odkaz. V centru mého rodného města stojí bronzová socha Billyho, obdivujícího Kes, která sedí na jeho sokolnické rukavici. V současnosti se vybírají finanční prostředky na repliku této sochy, která bude vztyčena vedle bronzových soch celebrit na Leicester Square. Billy a Kes se také objevili při zahajovacím ceremoniálu londýnských olympijských her v roce 2012… takže jak bych mohl cítit, byť jen náznak, nějaké zatrpklosti nebo zklamání.

Je pro mě výsadou být přítelem Kena Loache a jeho rodiny

Myslíte si, že takový úspěch filmu Kes vám paradoxně uškodil, protože od vás lidé hodně očekávali a srovnávali vás, a možná se to nikdy nenaplnilo a ztratili o vás zájem?

Upřímně řečeno, nikdy mě ani nenapadlo přemýšlet o své profesní kariéře tímto způsobem. Byl jsem příliš ponořený do prožívání svých životních dobrodružství.

Zachoval jste si později zájem o sokolnictví, nebo to po natáčení skončilo?

Ne jako aktivní účastník, ale jako patron sokolnického centra poblíž Newcastle. John Kirtley v Riverside Falconry má úžasnou sbírku dravců a dělá skvělé věci pro místní komunitu. Už řadu let jsme dobrými přáteli a on je skutečný sokolník!

Téměř 60 let po filmu Kes jste stále milován, zván na projekce a setkáváte se s lidmi ovlivněnými tímto filmem. Myslíte si, že důvodem je to, že se s vámi a vaším bojem proti autoritám ztotožnili?

Řekl bych, že do určité míry ano. Ale je to mnohem víc než jen to. Široká veřejnost i kolegové v průběhu let vyjadřovali své uznání filmu a tomu, jak Billy ovlivnil jejich životy. Příběh KES upozornil na mnoho společenských problémů tak čestným a realistickým způsobem. Zároveň vyprávěl nádherný vztah mezi chlapcem a malým dravcem, který jej díky skvělému natočení dělá tak skutečným.

Od tak skromných začátků jako stránky románu na začátku roku 1968 až po bronzovou sochu na Leicester Square v roce 2028 Billy obstál ve zkoušce času a stal se národním hrdinou, který se rozšířil do celého světa.

Děkujeme za rozhovor.

Foto, s díky: David Charles, IMDB, archiv D. Bradleyho