Samozřejmě, že není možné viděl všechny přednášky, které diváky zavedou do nejrůznějších koutů světa. Během čtyř dnů jich bylo celkem 34 a své zážitky zde prezentovali fotografové, polárníci, zkušení matadoři a známé veličiny stejně jako nadšenci a méně známé cestovatelské tváře a pak také herci, kteří propadli kouzlu cestování. Z těch se tu objevili Roman Zach, Pavel Liška, Jan Révai, Jiří Langmajer, Tomáš Hanák a Tereza Ramba. V předsálí se to pak hemžilo stánky, kde se daly nejen koupit knihy zde přednášejících osobností, ale také potkat ty, kteří zde sice nevystupovali, ale přijeli se podívat. Jednou z nich byl i cestovatel-stopař Slávek Král se svým věrným psem a manželkou. Nám se hodně líbila přednáška Romana Zacha o cestě do Gruzie a Arménie, tedy zemích, o kterých toho popravdě moc nevíme, ale fotografie přírody byly krásné. Velmi svižné bylo talk show Petra Horkého, který zpovídal Jiřího Langmajera v rámci projektu Ještě jsme neskončili. Pan Langmajer odhalil své plaché, vtipné a pokorné JÁ a nezapomněl poděkovat své manželce za to, jaký na něho má blahodárný vliv. Upřímně a skoro dojatě popisoval své zážitky, kdy stanul před masívy Himalájí a byl ohromen celou jejich krásou a cítil před nimi velký respekt a pokoru. Téměř divadelní představení bylo one-man show Tomáše Hanáka, který osobitě, vtipně, smutně ironicky a kriticky více jak 140 minut vyprávěl o svém putování po Kubě, kde navštívil místa, kam cestovní kanceláře své klienty nevozí. Bylo to velmi osobní a jen následující přednáška jeho vystoupení nuceně ukončila, jinak by celý sál, včetně nás dvou, poslouchal klidně i další hodinu. 

Zakončením celého festivalu bylo vyprávění Terezy Ramba o svých zážitcích z cest. V něm také přiznala, jak je herecké povolání těžké a jak se ji nelíbí určité manýry ve filmovém světě a že pokud ji diváci závidí, tak v podstatě nemají co, protože jde o tvrdou a vyčerpávající práci. Byla velice upřímná, bezprostřední a vtipná, a i ona přispěla ke společnému jmenovateli, který všechna herecká povídání propojoval. Tyto osobnosti, které mnozí „diváci“ znají jen z filmových pláten či televize, a které pak na sociálních sítích anonymně a sprostě napadají, urážejí a závidí jim, jsou slušní lidé, ve své podstatě velice plašší, kteří touží poznat prosté lidi, přírodu a obyčejný život na planetě. Mohli by si dovolit spát v luxusním hotelu a mít vše all-inclusive, ale oni se dobrovolně vydali na své cesty na kole (Tomáš Hanák), aby poznali, jaké to je mít hlad, nemít možnost si cokoliv koupit, protože tam prostě nic není k dostání, kde není běžná teplá tekoucí voda ani elektřina. Spí ve spacáku venku při -50 oC (Tereza Ramba) a vše co potřebují k přežití si musí na saních táhnout sami. Trmácí se s krosnou na zádech do 5 000 m. n. m (Jiří Langmajer) a pokud již nemohou, tak musí přidat, protože prostě pro ně nikdo nepřijede, aby je odvezl, jinou možnost nemají. Všichni se shodli na tom, že kdekoliv poznali velkou bídu a chudé obyvatele, vždycky tam byli lidé vstřícní, vděční a s tím málem, co měli, si dokázali poradit a vyžít. V očích neměli ani závist ani nenávist. Takže my v Česku si opravdu nemáme nač stěžovat, žijeme si v luxusu a blahobytu, a i přesto závidíme a necítíme to ryzí štěstí a pokoru. S tím nelze než souhlasit. Je čas s tím něco udělat a každý musí začít u sebe. Bylo sympatické vidět tyto osobnosti bez líčidel a zářících reflektorů, jen tak, jako obyčejné lidi. Udělali na nás velký dojem a z festivalu jsme odcházeli velmi spokojeni. Abychom jeho vznik představili i dalším fanouškům a potencionálním návštěvníkům, požádali jsme jeho zakladatele o „letecký rozhovor“, protože měl naspěch a odlétal hned do ciziny. Na rozdíl od jiných organizátorů festivalu, kteří mají rádi velké PR, on se nechtěl ani nechat vyfotit. Takže návštěvníci, kteří by ho rádi poznali, budou muset přijet osobně.

Stačí si napsat datum 5. - 8. 11. 2026.

Právě skončil 9. ročník festivalu. Můžete se kvůli nám vrátit o dekádu zpátky a přiblížit okolnosti jeho vzniku?

Byl to chvilkový nápad, který jsem hned uskutečnil, a pak už se to rozjelo samo.

Jaké to bylo začít od nuly? Byl hned zájem jak cestovatelů, tak veřejnosti, nebo na první ročník přišlo řádově jen desítky diváků a bylo to pro vás zklamání, propadák, ale ani tak jste to nevzdal?

První ročník byl příjemným překvapením. Návštěvnost byla skvělá a vlastně až do covidu festival rostl až na hranici svých kapacit. Po covidu učíme lidi znovu chodit na cestovatelská povídání.

Bylo těžké přesvědčit osobnosti, aby na neznámý festival přijely?

Známé osobnosti není problém do Pardubic přivézt.  Jedna z prvních přednášek prvního ročníku byl pan Stingl a to je jedna z největších ikon cestování společně z Hanzelkou a Zikmundem.

Podobných festivalů je dnes spousta. Je těžké se mezi nimi etablovat, být jiný, získat si jméno a přilákat sponzory? Jste ochoten říct, jaký ten čtyřdenní festival má rozpočet?

Rozpočet je v řádu statisíců a po covidu je těžké ho udržet.

Líbí se nám propojení zavedených cestovatelských veličin s těmi méně známými a také herci, kteří cestují. Byla to od začátku idea tohoto festivalu nebo se postupně vyvíjel a některé nápady zanikly, a naopak některé se adaptovaly?

Ano, byl to úmysl kombinovat známé a méně známé či začínající cestovatele.

Váš festival má takové příjemné domácí prostředí. Hodláte v těchto tendencích pokračovat, nebo chcete expandovat, zvát zahraniční osobnosti, a tak se stát velkým mezinárodním svátkem cestovatelů?

Zatím tyto ambice nemáme, ale nikdy neříkej nikdy. Tento festival má hlavně za cíl propojovat cestovatele, návštěvníky a vlastně se stát takovým příjemným časem stráveným pro všechny.

Co vám na konci přinese pocit uspokojení? Plné sály spokojených diváků, ocenění přednášejících nebo fakt, že jste neprodělal?

Všechny tyto ukazatele jsou důležité. Jak finanční stránka, tak spokojenost diváků, hostů, personálu.

Přednášející si vybíráte sám a dáváte šanci i méně etablovaným, nebo se vám ozývají sami s programy, které vy shlédnete a pak buď odmítnete nebo se dohodnete?

Je to kombinace všeho. Cestovatelé píší sami, některé máme vyhlídnuté.

Foto, s díky: Cestovatelský festival