I. díl: Cesta k herectví

II. díl: Proráží v nezávislém filmu

III. díl: Dobytí vrcholu, pomoc Kubrickovi i Formanovi

Herec slovanského původu

Kirk Douglas se narodil 9.12.1916 ve městě Amsterdam ve státě New York jako Isur Danielovič Děmskij.

Jeho rodiče slovanského původu se narodili v roce 1884 v Rusku a v roce 1908 emigrovali do USA. Jako negramotní židovští emigranti neměli v Americe na růžích ustláno, a kromě bídy poznali i hodně nenávisti ke své rase. Kirkův otec si opatřil koně a povoz a nakupoval staré hadry a jiný odpad za pár centů a pak se to snažil prodat. O rodinu se moc nestaral, a přesto, že neměl peníze nazbyt, chodil se dávat denně holit a snídal ve městě. Byl to alkoholik, který se rád pral, přesto ho měl Kirk rád a byl mu vděčný, že ho již jako malého chlapce přivedl do světa dospělých. Často doma nebylo nic k jídlu, a tak malý Kirk přijímal práce jakéhokoliv druhu, aby domů přinesl alespoň pár centů. Občas byl nucen i jídlo krást. Rozvážel dělníkům do továrny limonádu a cukrovinky a vedl si velmi dobře, než přišla konkurence a smetla ho a udělila mu první životní lekci.

Ve dvanácti začal ve škole recitovat básně a zpívat v kostele. A tady v něm vykrystalizovalo přesvědčení, že se stane hercem. V témže věku jednou odjel stopem do nedalekého městečka a poprvé v životě viděl biograf. Ale doma se hádky mezi rodiči stupňovali, a tak maminka sebrala Kirka a jeho sestry a opustili domov.

Herecký sen v Americe

Když se Kirk dostal na střední školu, podala mu pomocnou ruku učitelka francouzštiny Louise Livingstonová, které se vyznal se svého hereckého snu a ona nejenže ho neodbyla, ale poradila mu, že na to, aby se hercem opravdu stal, musí být velkou osobností, musí být vzdělaný a musí se herectví učit. Kvůli ní potom sháněl prospekty různých vysokých a hereckých škol a začal šetřit, aby se na ně mohl přihlásit. Zůstali přátelé až do její smrti, kdy už byl Kirk velkou hollywoodskou hvězdou.

Aby si vydělal potřebné peníze na školu, začal ještě před školním vyučováním roznášet noviny, pak se nasnídal a šel pěšky tři kilometry na vyučování. V prvním ročníku střední školy vyhrál Sanfordovu cenu v soutěži mluveného slova za neobyčejně dramatický přednes příběhu o umírajícím vojákovi. V té době pracoval ve velkoobchodu s potravinami a jeho šéf požádal Kirka, aby svůj vítězný přednes zopakoval před všemi zaměstnanci. Zatímco recitoval, šéf dělal objednávku potravin a nevěnoval mu pozornost.

Problémy s židovským původem

V posledním ročníku střední školy se první dáma divadel na Broadwayi Katharine Cornwellová vydala na turné po jednotlivých státech a Kirk si ušetřil peníze, aby mohl její představení vidět. Bylo to jeho první divadelní představení v životě. Tehdy ho jistě nenapadlo, že nejenže se s ní osobně seznámí, ale bude s ní dokonce i hrát. Na střední škole se také Kirk zdokonalil v tanci a rozhod se jít na absolventský bál. Pozval dívku jménem Ann Brownová, která nadšeně souhlasila, ale druhý den mu sdělila, že s ním jít nemůže, protože je Žid a rodiče jí to zakázali. Kirk se začal stahovat do sebe, protože to nebylo poprvé, co tohle slyšel.

Při slavnostním ceremoniálu pro absolventy školy dostal zvláštní cenu za herecký výkon. Hned po maturitě si našel práci školníka za 21 dolarů týdně. Jenže po týdnu ho ředitel školy vyhodil… protože byl Žid. Šel do letoviska ve státě New York a tady hledal jakoukoliv práci, od poslíčka po umývače nádobí. Kirk si tehdy změnil jméno z Isura na Izzaka, ale stejně to nepomohlo, většina hotelů Židy dovnitř ani nepustila. Když se představil v posledním hotelu jako Don Dempsey, práci dostal. Nevydržel v ní ale dlouho, protože majitelka byla antisemitistka, a tak ji Kirk jako pomstu svedl, a pak ji řekl o svém původu.

Začal posilovat a věnoval se zápasu a svojí fyzickou silou si postupně získával respekt

Protože svou touhu nechtěl vzdát a peníze potřeboval, vystřídal několik zaměstnání, od prodavače v pánské konfekci až přes reklamního agenta. Našetřil si celkem 165 dolarů, sebral všechna vysvědčení a s kamarádem odjel na universitu do Cantonu. Děkan university byl vstřícný, a když viděl, že chudý chlapec má jen polovinu požadované částky, pomohl mu sehnat půjčku. I na škole hladověl, a tak si opatřoval jídlo všelijak, zvláště když šťastnějším studentům přišly balíky z domova. Na škole panovala hierarchie a šikana mezi studenty, a tak mladý Kirk musel provádět různé úkony, kteří mu starší studenti přikázali. Vyfasoval recitaci Shakespeara, což mu ale paradoxe problémy nedělalo. Byl pozván do školního společenství Alfa Tau Omega, ale když se přišlo na to, že je Žid, od přijetí za člena kolegové ustoupili. Kirk zoufale chtěl někam patřit, ale všude ho kvůli původu odmítali, což nechalo na jeho duši navždy hluboký šrám. Začal posilovat a věnoval se zápasu a svojí fyzickou silou si postupně získával respekt u ostatních. Učil se dobře a jediný předmět mu chyběl k tomu, aby získal učitelskou kvalifikaci. Ale on nechtěl mít pojistku pro případ, kdyby jako herec neuspěl a byl bez práce, věřil si, a proto dobrovolně učitelskou kariéru pohřbil tím, že na zkoušku nešel. Ve třetím ročníku byl vybrán jako president Studentské rady, a i jako Žid velkou většinou hlasů zvítězil.

V divadle začínal jako kulisák

Jeho první školou dramatu byl zápas v zábavných parcích. Jeho kolega hromotluk budil strach a vyvolávač hledal dobrovolníka z řad obecenstva. Kirk se vždycky přihlásil nakonec, jako jediný dobrovolník, chvilku předstírali boj na život a na smrt, a pak Kirk byl prohlášen za vítěze. Pak odešel do divadla v Tamaracku a pracoval v tamní profesionální herecké společnosti jako kulisák. Zde se seznámil s mladým, později také slavným hercem Karl Maldenem. Rozjel se do New Yorku a zúčastnil se konkurzu na Americkou akademii dramatického umění. Označili ho jako talent, ale nedávali stipendium, takže měl smůlu. Ale New York opustit nechtěl, a tak hledal dál, až se dostal do Greenwich House, kde získal pověření nacvičovat dramatické scénky s dětmi přistěhovalců, za byt a stravu. Protože toužil po hereckém světě, nemohl se již dočkat, až odejde z university. Odpromoval v červnu 1939.

Přihlásil se na jinou hereckou školu, kde mu poskytli stipendium, ale po několika dnech mu přišel dopis z Americké akademie, že pro něj stipendiu sehnali, a tak stál před těžkou volbou. Ale druhá škola to přijala s porozuměním. Studium bylo dvouleté. V prvním ročníku měli semináře pantomimy, analýzu jevištního projevu, hereckých kostýmů, hlasová cvičení, způsoby líčení a šerm. V druhém ročníku už pracoval na celých představeních, a pak měli generálky v malých divadlech.

Mně pomohli jiní a já to teď tobě oplácím

Když práce s přistěhovalci skončila, mladý adept na herectví neměl opět kde bydlet a neměl ani co jíst. Pak se seznámil s Peytonem Pricem, pracovníkem akademie, který tam pracoval jako asistent. Nechal Kirka u sebe dva měsíce spát, než si něco našel. Kirk se mu snažil zaplatit, ale on mu řekl: „Nic mi nedlužíš. Mně pomohli jiní a já to teď tobě oplácím. Ty teď dlužíš pomoc někomu dalšímu.“ Kirk na to vzpomínal: „Když jsem měl později možnost někomu pomoci, mnohokrát jsem to považoval za splátku na dluh Peytonovi. Moji pomoc pak dotyčný dlužil někomu jinému. Nádherná filozofie!‘‘‘ (Jako z filmu Pošli to dál, natočeného o 60 let později - pozn. autora)

Díky kamarádovi získal práci v restauraci, kde dělal za spropitné noční směny, což mu umožnovalo chodit přes den do školy, a ještě se ohlížet po další práci. To mu dovolilo pronajmout si malinký pokoj za tři dolary týdně. Když v práci host nedojedl jídlo, mohl ho Kirk a ostatní dojíst sámi, a tak vyřešil problém se stravováním.

Přežil první ročník na akademii, ze kterého vypadlo 80 studentů ze 160 a postoupil do druhého ročníku. Za učitele měl Charlese Jehlingera, který učil Spencera Tracyho, Katherine Hepburnovou, Grace Kellyovou, Anne Bancroftovou, Jasona Robartse a další herce. Byla to tvrdá škola a neustálé připomínky učitele srážely mladým studentům již tak nízké sebevědomí. Akademii dokončil v červnu roku 1941. Na poslední představení ročníku akademie chodili zástupci různých agentur. Bohužel na Kirkovi žádný z nich nenašel žádné přednosti, a tak obcházel New York ve snaze do nějaké agentury se dostat sám. Opět narážel na povrchnost, pokrytectví a nezájem. Když ho přijal šéf jedné malé agentury, připravil si se spolužačkou scénku a začal ji šéfovi hrát. Zazvonil telefon a šéf s doutníkem v puse jej vzal. Mluvil do sluchátka a vůbec nesledoval mladé herce v jejich počínání.

Stinná stránka našeho povolání, neustálé odmítání. Ničí nás to a otřásá našim sebevědomím

Kirk zažil pocit ponížení, který se zvláště v americkém filmovém průmyslu stával každý den. Sám k tomu říkal: „Tohle je stinná stránka našeho povolání, neustálé odmítání. Ničí nás to a otřásá našim sebevědomím. Pocit ublížení je všudypřítomný. A kolik marného úsilí se za tím skrývá. Člověk si myslí, že užuž roli má. Neustále někam volá a je nepravdivě ujišťován, že je všechno na dobré cestě. Nakonec roli nedostane. Je to hrozně ponižující. Všechny své syny jsem později důrazně odrazoval, aby si s mou profesí nic nezačínali. Jak je vidět, neposlechli mě. Přesto jsem přesvědčen, že existuje pouze jediný způsob, jak se k našemu povolání dostat… člověk prostě jinak nemůže, hercem být musí!“

Konec I. části

II. část: Proráží v nezávislém filmu

III. část: Dobytí vrcholu

Foto: Kirk Douglas, Imdb.com, Wikipedia, Pinterest