Podvědomě věděl, že se dostane až na vrchol

Clint se narodil 31. 5. 1930. Rodičům se nevedlo dobře a otec často cestoval za zaměstnáním, aby uživil rodinu. Pracovní zásady otce se dostaly Clintovi pod kůži, a tak i v letech, když byl slavná, úspěšná a bohatá hvězda, si dopřával mezi filmy jen krátké období odpočinku, než šel do nového projektu. Sám říká, že je fanatik práce a ve svém vrcholném období točil nový film každých 10 měsíců. Díky neustálému stěhování si nestačil ve škole udělat kamarády a tak mu chyběl pocit bezpečí a jistoty. Vždycky měl pocit, že stojí stranou a stal se z něj samotář. Často si musel hrát sám a tak rozvíjel svoji fantazii a obrazotvornost, vymýšlel si vlastní příběhy a vytvářel vlastní svět. Snil s otevřenýma očima, což později bohatě zúročil ve filmové tvorbě. Již ve čtrnácti letech se zamiloval a ženy jej přitahovaly po celý život. Stal se z něj osamělý vlk na lovu. V patnácti dostal svoje první auto a rovněž poprvé odešel z domova, aby mohl být svobodný. Tvrdě pracoval již od třinácti let a vždycky měl pocit, že budoucnost pro něj chystá něco jiného a nějak podvědomě věděl, že se dostane až na vrchol.

V armádě se naučil starat se o sebe, vyřešit potíže, které se vyskytnou a kontrolovat svůj život a svět

Když byl odveden k armádě, staral se o bazény a při jednom leteckém výletu za děvčetem málem přišel o život. Dalším zaměstnání, které mu přidělili, byl promítač v divizním kině. Často sledoval film Johna Hustona Bitva o San Pietro a pochytil způsob vzniku záběrů, způsobu vyprávění a úhlu kamer. V armádě se naučil starat se o sebe, vyřešit potíže, které se vyskytnou a kontrolovat svůj život a svět. Bylo to právě v armádě, kde se seznámil se dvěma mladými herci Davidem Jansenem a Martinem Milnerem, kteří mu vyprávěli o Hollywoodu a tvrdili, že to je pro něj to pravé místo. Po propuštění z armády se zapsal na přednášky obchodních nauk na Los Angeles City College. V tu dobu poznal svoji budoucí manželku Maggie, se kterou se brzo oženil. Nedlouho poté mu zavolal David Jansen, aby s ním šel na kamerové zkoušky k režisérovi Arturu Lubinovi. Dva týdny po nich podepsal smlouvu s Universal Studios. Dostával 75 dolarů týdně a začal hrát v roce 1955 v bezvýznamných filmech. Tehdy letěly na všech televizních kanálech populární westerny. Clint se náhodou srazil ve dveřích společnosti CBS s hlavním producentem Robertem Sparksem, kterému se tak zalíbil, že jej obsadil do hlavní role chystaného seriálu RAWHIDE. Natočil pilotní film a deset epizod a pak půl roku čekal, zda se budou divákům líbit. Podle smlouvy nesměl přijmout žádnou jinou roli a tak odjel na Vánoce k rodičům manželky, když přišel telegram, že se začne natáčet v lednu. Psal se rok 1959. Seriál byl velmi úspěšný a trval sedm sezón. Clint na to vzpomínal: „Po několika letech bych rád dělal i něco jiného, ale RAWHIDE představoval jistotu. Stále jsem si připomínal ty dlouhé měsíce bez práce a říkal jsem si, zda to vydržím. Strašilo mě to, že jsem věděl, že jen málokterá velká televizní osobnost úspěšně přešla do světa velkého filmu. Hrát tu samou postavu týden co týden od července do dubna bylo únavné a diváci, stejně jako my herci jsme byli uvězněni v určitém syndromu očekávání, který je těžké rozbít“.

Začal uvažovat o tom, zda by nemohl režírovat sám

Během sedmiletého účinkování v seriálu RAWHIDE, který mu přinesl slávu, pozornost médií a peníze, se Eastwood mnohému naučil. Poučil se o filmovém střihu, pochopil, jak se každé filmové dílo skládá po částech dohromady, jak dělat střihy během dialogu, jak stavět kameru a začal uvažovat o tom, zda by nemohl režírovat sám. Proto požádal produkci, jestli by nemohl režírovat jeden díl sám, což mu nebylo dovoleno. Televize se zdráhala měnit úspěšnou formu seriálu a držela na uzdě zavedené postavy a herce, kteří je hráli. Vedení televize bylo přesvědčeno, že jiný režisér by mohl přinést stylistické změny a tím pádem pro seriál škodlivé odbočky. Každý režisér dostal scénář s předem připojenými poznámkami, kdy stříhat, kdy švenkovat, kdy ubrat a kdy přidat. Více než o tvůrčí přístup šlo o zavedenou rutinu, kdy se tvůrci museli striktně držet zavedené formule a formátu.

Clint vyškrtal skoro veškeré dialogy ve scénáři

Otráveně přijal roli ve filmu PRO HRST DOLARŮ, který natáčel ve Španělsku Sergio Leone s malým rozpočtem. Sergio neuměl ani slovo anglicky a natáčení vázlo, neustále se hádali. Clint vyškrtal skoro veškeré dialogy ve scénáři, protože se domníval, že čím méně bude jeho postava mluvit, tím bude tajemnější. Vytvořil tak charakteristický rys pro své budoucí postavy, které jej tak proslavily. Stal se z něj osamělý, málomluvný antihrdina, který rozdává rány stejně rychle, jako střílí. Natočil s Leonem ještě PRO PÁR DOLARŮ NAVÍC a HODNÝ, ZLÝ A OŠKLIVÝ, které měly kolosální úspěch a z Clinta se stala hvězda první velikosti. Během natáčení získal velké zkušenosti při sledování Leoneho a tak se rozhodl, že další projekt si už natočí sám. Studio však chtělo zavedeného režiséra a tak Clint musel režii filmu POVĚSTE JE VÝŠ, přenechat Ted Postovi. Jeho režisérský debut přišel v roce 1971 s filmem ZAHRAJTE MI MÍSTY.

Já jsem se učil tak, že jsem se potloukal kolem a okukoval.

Sám o své cestě k herecké a režisérské profesi říká: „V době, kdy jsem začínal, nebyly žádné filmové školy. Já jsem se učil tak, že jsem se potloukal kolem a okukoval. Vzdělávání se, zjemňování se a vyvíjení se, to všechno dělá dorůstání tak zábavným. Váš vkus se kultivuje, všechno víc a lépe vnímáte, ohlížíte se za věcmi, které jste jako mladý přehlédl a říkáte si, jak jste mohl být tak hloupý. Život je jako test s mnoha odpověďmi, z nichž jen jedna je ta správná“.

Přestože byl hvězdou první velikosti, nikdy neměl hvězdné manýry a to ani na veřejnosti ani v práci. Později nejenže filmy režíroval, ale zároveň v nich i hrál a produkoval je. Herec Sam Bottoms o spolupráci s ním říká: „Pracovat s Clintem je potěšení. Nikdy nepředvádí slavnou filmovou hvězdu. Prostě jdete, uděláte svoji práci a je to. Nedělá z toho žádnou velkou záležitost. Vyzařuje z něj vnitřní klid a ovládání, které přenáší na všechny na scéně. No a jako herec je samozřejmě schopný zahrát každou roli, kterou si vybere. Jako režisér odvádí čistou a rychlou práci, je k sobě velmi náročný a očekává, že ostatní budou mít stejný pocit odpovědnosti a budou s ním držet krok. Když pracuje na filmu, je nesmírně objektivní a z tohoto hlediska posuzuje sebe, ostatní herce a způsob, jakým se příběh rozvíjí. Ví všechno o svícení, zvuku a střihu a umí sám pracovat s technickým vybavením. Nenatáčí jednotlivé, oddělené scény, má v hlavě celý film. Atmosféra na place je přátelská ale disciplinovaná. Nemusí křičet, nesedí v režisérském křesle jako diktátor. Lidé ho automaticky respektují, takže může cirkulovat, hrát i stavět záběry, pozorovat scénu a zase hrát. Na place má velkou autoritu. Nerad záběry opakuje, točí na první, nejhůře na druhou dobrou. Je silná individualita a to jak na plátně tak i mimo něj. Ví, co dělá, když hraje, když režíruje i když si vybírá scénář. Nerad plýtvá a to jak penězi, tak filmovým materiálem. Často natočí film za kratší dobu, než má ve smlouvě a ušetří studiu stovky tisíc dolarů a kilometry filmu“.

K práci s herci Eastwood připomíná: „Nikdy jsem neměl rád konkurzy. Když někoho hledám, tak se nejdříve podívám na filmy, ve kterých hrál, abych ho eventuálně nemusel zvát a tím mu nedával zbytečnou naději. Samozřejmě, zabere to víc času, ale je to ohleduplnější. Když vás někdo párkrát nakopl, pak si to pamatujete a snažíte se, abyste to sám nedělal. Mnoha dobrých herců si nikdo nikdy nevšimnul. Když to jde, pomůžu jim já. Při přípravě filmu je obsazování rolí jedním z nejdůležitějších aspektů. Filmu tím pomůžete, nebo ho zničíte, pokud postavu špatně obsadíte, nebo když se příliš vymyká celku. Nikdy jsem nehledal určitý typ scénáře, prostě se objevily. Vždycky jsem usiloval o to, aby se vložené peníze opravdu odrazily v hotovém filmu“.

I na svůj fenomenální úspěch se dívá střízlivýma očima:“ „Každý úspěch, jehož jsem kdy dosáhl, jsem realizoval navzdory těm, kteří mi věci rozmlouvali. Musíte se umět spolehnout na to, čemu se říká instinkt“.

Musíte se umět spolehnout na to, čemu se říká instinkt

Již v době svých režisérských začátků se Eastwood obklopil týmem s velkým T, tedy filmovou výrobní skupinou, která zůstala pohromadě více jak dvacet let. Loajálnost, která zde vládla, byla vzájemná. Má to výhodu v tom, že štáb za ta léta ví, co se mu líbí a co chce. Považuje za nesmysl pokaždé někoho zaučovat. Jeho lidé vědí, co chce a on ví, že oni to vědí, takže si dělá každý svou práci a on se jim do ní neplete. Když svou práci člen štábu nedělá, vyhodí ho. Clint vysvětlí, jak si tu scénu představuje, dá instrukce hercům, kde mají být a kam mají dojít, s kameramanem probere postavení kamery. Potom se svítí a kamera zkouší jenom s náhradníky. Když přijdou herci, začnou zkoušky na ostro, které se také natáčí. Sedm z deseti se bude kopírovat. Pak se přejde k další scéně. Jeho heslem je: „Zkoušejte stále něco nového, buďte otevření výzvám“. Říká, že film je umění současnosti. Když přestanete experimentovat a zkoušet nové způsoby, jak jít na věc, když jste sám se sebou spokojený, začnete být nudný.

Rozhodl se kandidovat na starostu, s převahou vyhrál a první co udělal, že vyhodil úředníky

Někdy měl tolik práce, že se není možné divit i historce, která se stala den před zahájením natáčení filmu ZAHRAJTE MI MÍSTY. Ležel v posteli a před očima si představoval scénu za scénou a myslel na to, jak ji natočí. Měl nepříjemný pocit, že mu něco chybí, že na něco zapomněl. Pak si uvědomil, že v tom filmu i hraje a tak rychle vzal scénář a začal se učit text.

Kritika byla často k jeho filmům nemilosrdná, ale to Clinta nijak nerozhodilo, hlavně, že se líbily divákům a vydělávaly. Sám k tomu říká: „Je to ironie, že titíž kritici, kterým se nelíbilo, co jsem dělal v šedesátých letech, teď říkají, že se jím nelíbí, co dělám teď, protože to není tak dobré, jako věci, které jsem natáčel v šedesátých letech. Tehdy tvrdili, že DRSNÝ HARRY má blízko k fašismu, teď se ptají, proč znovu nenatočím Drsného Harryho“. 

Clint má velice dobrou paměť a nikdy nezapomene na překážky, urážky a podceňování, které mu v Hollywoodu uštědřovali v době jeho začátků. Ostatně rány dokázal vracet nejen na plátně a v byznyse, ale i v civilním životě. Bydlel v Carmelu a žádal o povolení přístavby ke své hospodě, což mu bylo radními zamítnuto. Tito radní také prosadili zákaz prodávání zmrzliny do kornoutů, či nošení podpatků. To Clinta naštvalo, rozhodl se kandidovat na starostu, s převahou vyhrál a první co udělal, že vyhodil úředníky, kteří mu odmítli vydat povolení. Pak zrušil i obě stupidní nařízení. (Člověk by ani neřekl, se že jedná o Ameriku 80. let 20. století). Nezneužíval veřejné finance, jak se často na úřadech děje, naopak, když chtěl zabránit prodeji půdy kolem romantických mokřin developerské firmě, sáhl do vlastní kapsy a přispěl několika miliony sám.

Byl kritický i k mocným filmového průmyslu v Hollywoodu: „Nenávidím způsob, jakým odkládají lidi, hlavně ženy. V jedné chvíli je všichni obskakují a ve druhé s nimi zacházejí jako s prachovkou. Je to hanba. Proto jsem se snažil zaměstnávat dobré herečky, i když nemají tak velké jméno jako třeba Jessica Langeová. Takže jsem vždy na straně vyděděnců, těch, co prohrávají. Otec mi vždycky říkal, abych jim ukázal, co dokáži a nestaral se o to, co mi zaplatí. Budu raději pracovat zadarmo, ale stanu se nepostradatelným“.

Na konci šedesátých let se stal mezinárodní superhvězdou a více než tři desítky let měl Clint silný vliv na americký filmový byznys. Když v roce 1968 natáčel film KAM ORLI NELÉTAJÍ, mohl již žádat honorář 800 000 dolarů a procenta ze zisku. Na natáčení do Rakouska však letěl obyčejným linkovým letem, v džínách, teniskách a s plátěnou taškou.

Nemůžete, prostě nesmíte pohrdat těmi, kteří vám fandí

O popularitě řekl: „Nesnáším lidi, kteří se dívají skrz prsty na své diváky a tváří se, že jejich pozornost je jenom obtěžuje. Koneckonců, sami si o popularitu řekli, byli to oni, kdo se drali o to, aby se dostali tam, kde jsou. Nemůžete, prostě nesmíte pohrdat těmi, kteří vám fandí. Na druhé straně, člověk chce mít své soukromí a potřebuje ho, jinak skončí ve svěrací kazajce“.

Jsem velice šťastný, že jsem se dostal do takového postavení, kdy můžu kontrolovat svůj osud a dělat si co chci

Díky brzkému založení své produkční firmy Malpaso se stal Clint nezávislým filmařem. Ale nebral to jako samozřejmost, spíše pokorně přiznal: „S diváky jsem zacházel slušně, jako by měli stejné IQ jako já. Jsem velice šťastný, že jsem se dostal do takového postavení, kdy můžu kontrolovat svůj osud a dělat si co chci. Byl to vždycky můj sen a bylo to důležitější, než jakákoliv finanční odměna. Respektuji své finančníky a vážím si jich a totéž vyžaduji od nich. Když to nechtějí akceptovat, neměli si mě najímat“.

Měl jsem také potřebu ukázat lidem v branži, že je potřeba šetřit a také, že můžete udělat víc filmů s menším štábem

Jako důvod založení vlastní produkční firmy uvedl: „Měl jsem v plánu točit film POVĚZTE JE VÝŠ, a chtěl jsem si pojistit, že to bude podle mých představ. Měl jsem teorii, že si můžu zkazit kariéru sám stejně dobře, jako mi ji může zkazit někdo jiný, tak proč to nezkusit. Měl jsem také potřebu ukázat lidem v branži, že je potřeba šetřit a také, že můžete udělat víc filmů s menším štábem. Proč se do filmu nacpe tolik peněz a pak na sebe nevydělá? My v Malpasu nemáme luxusní limuzíny a kanceláře. Vezmu pod paží karton piv, papíry a pár tužek a jdu na to“.

Na závěr říká: „Mohu být se sebou spokojený. Finančníkům v byznyse jsem vydělal dost peněz, a proto si občas mohu dopřát menší změnu. Často je lepší udělat několik filmů, které máte rád, přesto, že nejsou kasovním úspěchem, než vyrobit úžasně komerční věc, která lidi pobaví. Diváci si vás jako herce mnohem víc váží“.

Foto: Clint Eeastwood, Google, productionlist.com, pinterest.com, lwlies.com