Jednou umělec, navždy umělec. To by se dalo říct o irském novináři a režisérovi Davidu Kinsellovi, který žil 30 let v Norsku a natáčel filmy, a teď se vrátil do rodného Belfastu, aby zde realizoval svůj nový a ojedinělý projekt, kterým chce diváky a návštěvníky vtáhnout do interaktivního světa fantazie a pohádky.

Populární filmový festival Febiofest a jeho 27. ročník byl první, který na jaře padnul za oběť opatřením souvisejících s koronavirovou epidemií. Stalo se tak necelé dva týdny před zahájením, kdy bylo vše připraveno, a už se jen dolaďovaly detaily a tiskovky s hlavními hosty, kterými byli třeba Woody Harrelson, Hirokazu-Kore-da nebo Ulrich Thomsen. Člověk míní, život mění, v tomto případě COVID 19. A tak půlroční práce organizátorů přišla vniveč, což muselo naštvat.

Na filmovém festivalu v Zlíně jsme viděli slovenský film Kdo je další? Od - pro nás neznámého - režiséra Miro Drobného. Ve všech třech příbězích se věnoval tématu kyberšikany, zneužívání dětí pedofilními kněžími a zbytečnému riskování životů youtubery v touze za nejlepšími snímky. Tedy témata velice aktuální a ožehavá, o kterých se často raději mlčí, místo aby se o nich naopak veřejně mluvilo a snažily se najít cesty k jejich vyřešení.

Po velice zneklidňujícím fimu následovala debata s panem režisérem a hlavní představitelkou, která se sama stala obětí kyberšikany, která ji přivedla k pokusu o sebevraždu. Diskuze přinesla ještě větší emoce než film, protože pan režisér objasnil, jak byl na Slovensku film negativně přijat, jak se k němu všichni za jeho odvahu postavili zády a jak je díky tomu jeho filmová kariéra u konce. Celý sál to bral jako velkou nespravedlnost a další ukázku toho, v jaké podivné době to dneska žijeme, když tvůrce je za své názory a odvahu perzekuovaný. Připomíná to temná 50. léta. Protože bychom neradi, aby se znovu vrátila, chtěli jsme dát panu režisérovi možnost informovat čtenáře a diváky o pozadí celého filmu, a ti pak mohli film shlédnout a udělat si vlastní úsudek. Děkujeme panu Drobnému za odvahu.

Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež ve Zlíně oslavil 60. narozeniny, ale do důchodu se nechystá, naopak, má se čile k světu a hledí do budoucnosti.

Kanadský herec Michael J. Fox se narodil 9.6.1961 v kanadském Edmontonu. Měřil jen 169 cm a svým vzezřením vypadal stále na studenta střední školy, takže i v pozdějších letech mohl hrát osoby mnohem mladší. Diváci si jej zamilovali televizním seriálu Rodinná pouta a v trilogii Návrat do budoucnosti. Hrál většinou v nenáročných komediích – Poldovi v patách, Tajemství mého úspěchu, Doktor Hollywood, Z lásky nebo pro peníze, Hamouni, Americký prezident a pak v dramatu Oběti války. V pouhých 29 letech se u něj objevily příznaky Parkinsonovy choroby. Bojoval s nimi a úspěšně je skrýval dalších 9 let, než přišel s veřejným prohlášením. Ukončil kariéru v 39 letech, tedy ve věku, kdy Morgan Freeman nebo Louis de Funés tu svoji ještě ani nezačali. Začal se věnovat boji proti Parkinsonově chorobě, vybral okolo 800 000 000 dolarů na její výzkum a hledání léčiva a díky němu se desítky tisíc stejně postižených lidí přestali za svoji chorobu stydět a tajit ji.

Napsal autobiografii Lucky man, kde obdivuhodně upřímně odhalil nejen svůj boj s nemocí a alkoholem, ale také dal nahlédnout do světa života velkých hollywoodských hvězd, který nazval panoptikem, a který se naprosto míjí s životem obyčejného člověka. V této lesklé bublině, která vypadá jak jako jeden velký mejdan, a kde se potkává jen s přetvářkou, žije herec, dokud je úspěšný, a jeho filmy vydělávají studiu peníze. Jakmile toto přestane, bublina praskne a herec má velké problémy s návratem do reality, která je kolem něj.

Protože rozhovor s Michaelem nepřipadá v úvahu, použili jsme části jeho knihy jako poctu herci a člověku, který dokázal prohlédnout toto filmové pozlátko, upřímně o něm hovořit, vysmát se mu a podívat se mu přímo do očí, a díky rodině se vrátit do reality obyčejného světa a přeměnit svoji nemoc v úspěšný projekt, který pomáhá ostatním.

Svět filmu je brutální byznys a v Americe to platí dvojnásob. Proniknout do něj je, bůhví proč, snem desítek tisíců lidí, ale podaří se to jen hrstce, která tvrdě pracuje, upozorní na sebe, jejich film se stane hitem a štěstí je neopustí. O těžkých začátcích, kdy chyběly peníze, nabídky se nehrnuly a v břiše jim kručelo hlady, psali Miloš Forman, Ivan Passer, Dustin Hoffman nebo Gene Hackman. Tímto obdobím si samozřejmě prošel i Michael J. Fox a pocítil ponížení, pohrdání a nejistotu.