Považte, v 8:30 hod se začal promítat první film a poslední ve 23:59 hod v letním kině a to po dobu deseti dnů. Každý den vycházely festivalové listy, které informovaly nejen o nabízených filmech, ale také o doprovodních akcích, setkáních, workshopech, přednáškách a hostech, kteří přijíždějí, nebo co již stačili říct.

Zastavme se nejdříve u hostů. Jan Troll, nestor švédské kinematografie a souputník Ingmara Bergmana překročil dávno osmdesátku, ale je stále aktivní a určitě ještě nějakou cenu přidá k těm, které za padesát let filmování dostal. Daniel Bergman, syn slavného filmaře a Tarik Saleh, byli trio, které reprezentovalo severskou filmografii. Museli si patrně myslet, že omylem přistáli na Mallorce, protože sluníčko celý festival pražilo a na teploměru bylo až 38^oC. Pozoruhodný byl i Sergej Loznica, ukrajinský režisér, který se za kameru dostal od matematiky a práce na vývoji umělé inteligence. Francii reprezentoval Philippe Grandrieux,

Berlínskou filmovou školu reprezentovala režisérka Angela Schanelecova. Vedro jistě vyhovovalo jednomu z nejoriginálnějších současných španělských režisérů Jose Louis Guerínovi. Z Polska přicestoval uznávaný a oceňovaný režisér Wojciech Smarzowski. Slovensko zastupovala na dva dny Magda Vašáryová a o den déle tu zůstal velice osobitý a pozoruhodný dokumentarista Miro Remo. Na víkend dorazil Jan Hřebejk a exklusivní předpremiéru svého nového filmu Po strništi bos, osobně reprezentoval Jan Svěrák.

Co je na Letní filmové škole sympatické je fakt, že sem se přijíždějí tvůrci s diváky osobně podělit o své zkušenosti, poklábosit si s nimi o své práci, odpovědět na jejich dotazy a prostě si užít zájem těch, pro které filmy točí. Žádné naučené fráze, strojené úsměvy či milostivé pokynutí rukou přes hradbu bodyguardů jako v Karlových Varech, ale opravdové srdečné setkání. Velmi oblíbené a hojně navštěvované jsou tzv. Lekce filmu, kde dotyčný tvůrce věnuje 90 minut všem, kdo projeví zájem. Někteří hosté měli besedy, uvádění filmů a workshopy čtyřikrát během jediného dne a osobně jsme byli svědky, jak Sergej Loznica absolvoval tři rozhovory během šedesáti minut. Není divu, jen v Cannes úspěšně předváděl svoje filmy v letech 2010, 2012, 2014 a 2017.

Filmový maratón od časných ranních hodin až do půlnoci musí absolvovat jen vyložený maniak, takže pro ty normální, kteří si chtějí na pár hodin orazit, jsou připraveny přednášky na rozličná témata jako třeba Historie švédského filmu, Filmová kritika v naších luzích a hájích nebo Metodika ve filmové výchově. Sami jsme stihli přednášku pana Borise Masníka na téma Filmové triky včera a dnes.

Filmové projekce probíhající ve všech dostupných zařízeních ve městě jsou doprovázeny výstavami. Nás velmi zaujala ta z cyklu Češi v cizině, věnovaná režiséru Františku Čápovi. Špatná nebyla ani výstava fotografií bývalých kamenných kin s názvem Vzpomínky na hvězdný prach, umístěná v městské literární kavárně.

V městském parku nechybí ani Literární nebo Divadelní stan, či koutky pro nejmenší. Letní kino/hudební pódium vyrostlo přímo na náměstí a tak restaurace, kavárny a zmrzlinárny mají prodloužené otevírací doby hluboko po půlnoci. Jak nám potvrdil jeden místní občan: „Uherské Hradiště žije během filmové školy, jinak je to poklidné město, kde semafory vypínají už o půl deváté, aby zbytečně neblikaly“.

Osobně nás nejvíce zaujal a pobavil hodně diskutovaný film Svět podle Daliborka. Pozoruhodný byl i dokument Miro Rema s názvem Comeback, natočený v nejstřelenější věznici na Slovensku. Štáb přišel v první den natáčení ve vězeňských mundúrech, což chovanci zařízení ocenili a pomohlo to prolomit ledy. Sci-fi Zpráva o Europě přinášela příjemné mrazení v zádech, zatímco válečné drama Volyň přinášelo spíše nepříjemné záchvěvy v oblasti žaludku při brutálních, téměř gore scénách. Během 150 minut v kině i při vedru jistě nikdo neusnul a děsivé bylo i pomyšlení, že šlo o rekonstrukci historické události, která se na Balkáně opakovala o 47 let později ze stejných pohnutek a bohužel ani v 21. století není nebezpečí krveprolití z důvodů náboženského fanatismu zažehnáno. Není divu, že na Ukrajině bylo promítání filmu zakázáno a i některé velké festivaly se obávaly jen do soutěže přijmout. Jako příjemná tečka a balzám na duši působilo předpremiérové uvedení snímku Po strništi bos. Bylo to vyvrcholení celého festivalu a přítomný tvůrce Jan Svěrák, který byl, stejně jako odpoledne, vstřícný k otázkám přítomných diváků, byl tou nejhezčí třešničkou na dortu.

Pro ty, kdo se do Uherského Hradiště nedostali, přinášíme postřehy přítomných hostů.

Sergej Loznica

Ve vašich filmech neukazujete moc kladných věcí ze současného Ruska, hlavní hrdinové jakoby nemají o nápravu zájem. Je to záměr?

Bydlím v Německu a jezdím do Ruska točit filmy za německé peníze a s německou produkcí. Kdybych žil v Rusku, podobné filmy by nemohly vzniknout. Mám pocit, že v Rusku se lidé nijak moc nerespektují a nemají k sobě úctu. Myslím, že je to chyba ve výchově a chyba v systému.

Miro Remo

Libí se nám, že se nebojíte píchat do vosího hnízda a říct svůj názor. Rád se bavíte s diváky o pohnutkách, které Vás k natočení dokumentů vedly?

V dnešním světě sociálních sítí není problém někoho napadnout nebo osočit, ale také naopak se bránit, obhajovat se a diskutovat. Někteří lidé mě různě napadají za to, co točím a já se jim snažím vysvětlit, co mě k tomu vedlo. Myslím, že je důležité udržet si kontakt s diváky a mě zajímá, co si o mé práci myslí.

Jan Svěrák

Po strništi bos i produkujete. Jste teď, dva týdny před premiérou, nervózní?

Už ne. Mám rád všechno pod kontrolou, i to, jak jsou jména uvedena na plakátu. Rád držím ty opratě pevně v rukou. Ještě před pár dny jsem se bál, jak to bude přijato, ale pak jsem ty opratě pustil, nechal to plavat a ta úleva je moc hezká. Co si budeme povídat, Zdeněk Svěrák je národní instituce a mám 80% jistotu, že se přijde půl miliónu diváku na něj podívat a film zaplatí, protože se přijdou podívat na film Zdeňka Svěráka. Ve filmech mám rád otevřené konce a nejednoznačné rozuzlení, takže divák má prostor pro svoji fantazii. Takže doufám, že koho můj film nedostane na poprvé, že si koupí lístek i podruhé, aby ho dobře pochopil a strávil.

Letní filmovou školu letos navštívilo 6 000 akreditovaných návštěvníků a projekce v letních kinech zhlédlo 55 000 diváků. Celkem bylo uvedeno 216 filmů ve 314 projekcích, 58 položek odborného programu včetně celkem 11 lekcí filmu. Tvůrcům bylo uděleno 5 výročních cen v podobě kornoutu se zmrzlinou, která letos všem neobyčejně chutnala.