Filmové festivaly se dělají on-line, aby se alespoň udržely v povědomí diváků. Tím, že se rozhodnutí vlády mění každý den (dle rčení jeden hot a druhý čehý), ani filmové ani hudební festivaly nemohou nic plánovat, zvát umělce, kupovat pro ně letenky, zkrátka nic. Vím, že svět PO-Covidu nebude již nikdy takový, jako byl PŘED-Covidem, mnohé kapely zaniknout, nebude tak jednoduché dělat evropské či světové turné, mnozí herci nebudou mít práci a kdoví, zda se diváci vrátí do kin, když jsou teď zvyklí sedět doma a koukat na obrazovku počítače nebo televize.

Jistě přijdou i deprese a jiné psychické potíže tisíců lidí, a tak jsme se rozhodli zřídit malou zkušební podsekci na našem nezávislém filmovém portálu, kde bychom nepravidelně přinesli rozhovory s lidmi, umělci a hudebníky, kteří to v životě nevzdali, zůstali sví, nezávislí a navzdory potížím a systému si jdou dál za svými sny. Je důležité, abychom zůstali sami sebou a nepřestávali snít.

Naše podsekce SF4AF! (Still Fighting 4 A Future!) bude v punkovém duchu, tedy řekneme svůj názor nebo pocity, to nám nikdo vzít nemůže (zatím), nikomu neradíme ani nekážeme, jen chceme pozitivně inspirovat a povzbudit.

FUCK THE SYSTEM      

SYSTEM IS FUCKED UP

Přiznám se, že v posledních měsících jsem si kladl čím dál častěji otázku začínající na slovo Proč? a snažil se najít u spřízněných duší, ať to je moje přítelkyně Eva, psycholog dr. Panovský, psychiatr dr. Rýznarová nebo kolegové v práci Martin či Zdeněk, nějakou radu či odpověď. Nevím, zda jsem naivní nebo idiot nebo v tom horším případě oboje najednou, ale cítím, jako by se někde uvnitř mě něco zhroutilo a já přestal věřit. Věřit ve zdravý rozum, ve spravedlnost, v lidi na tomto světě a v lidi v mé rodné zemi, kolem sebe. Mám pocit, že touha po penězích a moci totálně převrátila morálku společnosti a její hodnoty.

Říká se, že ryba páchne od hlavy a myslím, že to platí pořád. Ministr životního prostředí kryje ekologickou katastrofu, kdy se do řeky Bečvy vypustily chemikálie obsahující jed kyanid, protože stopy vedou k chemičce, kterou vlastní Agrofert našeho slavného premiéra Babiše, a tak je potřeba mlžit, lhát a zapírat.

VLÁDA NEJDE PŘÍKLADEM

Fakt, že představitelé vlády dávají nařízení a zákazy ohledně obrany proti Covidu-19, které se dotýkají běžného života nás všech, a pak je následně sami poruší, a ještě ani nejsou schopní při přistižení přiznat barvu a smějí se nám přímo do ksichtu, je do nebe volající drzost. Připomíná mi to fakt, kdy za minulého režimu vládnoucí třída vehementně odsuzovala Západ a trestala každého, kdo k němu projevil náklonnost, ale manželky papalášů mohly tajně jet nakupovat do kapitalistické ciziny šperky a šaty (režisérka Marie Poledňáková by mohla vyprávět své trpké zkušenosti s vrchností v tomto směru). Stále platí to, že co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi, a že je stále v módě kázat vodu, ale pít víno.

Když se firma snaží získat větší zakázku, automaticky se od ní čeká úplatek, jinak je ze hry venku ještě dříve, než začala. Ani nejvyššímu soudu (kde by člověk čekal nějakou víru ve spravedlnost) se nedá věřit, a nejvyšší zastupitelé se neostýchají sami si přímo říct o mnohamiliónový úplatek a podle toho vydají rozhodnutí.

VÍCE MILIARDÁŘŮ A KORUPCE VE FOTBALE

Dočetl jsem se, že během Covidu vzrost počet miliardářů a některé firmy zaznamenaly neuvěřitelné obraty. Není tedy pandemie opět jen uměle vyvolaná s tím, že umřou nevinní, a naopak zbohatnou ti, už tak hodně bohatí a posílí se jejich vliv a moc? Čemu mám věřit???? Že je sport a zvláště fotbal (který mi je úplně ukradený) rovněž zkorumpovaný ví snad každé malé dítě (dokonce i já), ale když jsem se dočetl, že klub z nedaleké obce Živanice byl přitlačen ke zdi, aby prohrál s pražským klubem Vyšehrad, a když se předseda neférově poraženého klubu ozval, a upozornil na korupci vyšší orgány, Svaz ho okamžitě zbavil funkce a postavil mimo hru, doslova. Poctivého člověka přece v tom prohnilém systému nepotřebuje. Takže ani důchodci, kteří si v takové vesničce v neděli odpoledne zajdou na fotbal, nemají jistotu, že se hraje poctivě a opravdu vyhraje ten nejlepší.

Už se nedá věřit ani tomu, že v Kosteleckém párku, jenž se vyrábí ve fabrice patřící Babišově Agrofertu, je nějaké maso, a ne samé náhražky, a že mi po něm nebude špatně. Snad aspoň v tom čerstvém chlebu nejsou ještě piliny, ale opravdová mouka, a mléko není jen vodou rozředěná sádra. Snad.

NÁRAZ NA ZEĎ

Koncem roku jsem i já narazil hlavou na zeď systému, tentokrát v sociálních službách, kde deset let rád pracuji. Léta jsem se snažil používat mozek a zpochybňovat absurdní rozhodnutí a předpisy, aby naše práce měla nějaký smysl a byla kvalitní. Přirovnal bych to k tomu, když dělník v továrně vidí, že stroje produkují zmetky a snaží se je jen překalibrovat, aby se dělaly kvalitní výrobky. Ale protože fabrika má dotace a lidé raději budou dělat zmetky a držet hubu, tak z dělníka je černá ovce. I mně bylo řečeno, že systém je takto nastavený, a že pokud se nepodvolím, tak mi bude ukončena smlouva. Trvalo mi dva týdny, než jsem se s pomocí lidí, na začátku článku zmíněných, vnitřně překalibroval sám, a řekl si, že si tedy budu hledět svého a víc mě nezajímá. Mrzelo mě, že ani kolegové (až na jednoho), které štvaly stejné věci, ve finále otočili a já zůstal sám, tedy kverulující černá ovce. Trvalo mi, než jsem byl přesvědčen, že to není moje osobní prohra a že jsem udělal maximum, co se udělat dalo, a že každá bitva se nedá vyhrát. Já říkám, že není hanba prohrát, ale hanba je nic nezkusit. Mám aspoň čisté svědomí, že jsem se něco snažil změnit. Takže si budu dělat svoje věci, které mě těší, a na zbytek se vykašlu.

Ale není to právě to, o čem těm u vesla jde, aby všichni drželi hubu? Stačí se podívat do historie (blízké i daleké) a vzpomenout Spartaka, Giordana Bruna, Mistra Jana Husa, Miladu Horákovou nebo Martina Luthera Kinga a je jasno.

PŘÍŠTĚ

Punk je blízko našemu srdci, protože ten si šel vždy za svým, nenechal si do toho kecat a nutil lidi přemýšlet. Dalším článkem a prvním rozhovorem, který zde uveřejníme, bude ten nejčerstvější, s legendární anarcho-punk kapelou Crass, která dala naději, směr a důvod k přemýšlení tisícům lidí. Jedno z jejich hesel, bylo Na světě není jiná autorita než vy sami.