Co Vás přivedlo do filmového průmyslu? Pracovali v něm Vaši rodiče nebo jste se zajímal o film od svých raných let a prostě Vás to chytlo?

Ano, byl jsem filmovým fanouškem jako asi každý v mladém věku. Na začátku to byly jen americké a anglické filmy, ale pak jsem odešel na universitu a tam jsem poznal světový film, tedy především ten evropský. Začal jsem jako divadelní režisér, pak jsem přešel do britské televize. To bylo velmi prospěšné, protože televize nabízela zajímavé projekty, mohl jste si vybrat jednotlivé filmy či příběhy, to mi dalo hodně. Hodně britských režisérů v mém věku začalo stejně jako já. No a tak jsem se postupně prokousal až hranému filmu.

Začal jste v nezávislém filmu a teď máte Oskara. Co Vám dal nezávislý film pro vaší budoucí kariéru?

Myslím, že není žádný velký rozdíl v tom, jestli děláte malé nebo velké filmy. Měl bych zdůraznit, že Zamilovaný Shakespeare, který vyhrál Oskara, nebyl tak moc nezávislý. Byly v něm známí herci, tedy spíš herci, kteří jsou dnes hvězdami a tehdy ještě nebyli. Prostě jsme jen udělali film, který byl k sobě upřímný. Nedělali jsme to pro peníze, ani rozpočet nebyl velký. Zkušenosti, které se naučíte jako vypravěč příběhů, jsou přesně ty, které potřebujete. Potřebujete pochopit, jak příběh vyprávět, jak příběh zabalit a jak jej udělat vizuálně zajímavý pro to, abyste zaujal publikum. To jsou zkušenosti, které nasbíráte postupně ve své kariéře. U mě konkrétně to bylo tak, že jsem začínal v rádiu, pak na divadle, potom v televizi a nakonec ve filmu. Všechny tyto fáze mi pomohly získat zkušenosti, které jsem poté uplatnil v hraném filmu.

Proč si myslíte, že byl Zamilovaný Shakespeare tak úspěšný? Kvůli jménu Shakespeare nebo proto, jak byl zpracován a natočen?

Myslím si, že pro způsob, jak byl natočen. Měl totiž velmi neobvyklý, ale brilantní scénář. Domnívám se, že první věc, která studio vyděsila, bylo jméno Shakespeare. To není to, po čem běžný divák touží. Shakespeare pro hodně lidí zní velmi akademicky, nepřístupně a obtížně. Shakespeare ve své době, jak vám ukazuje film, byl velmi, velmi populární spisovatel. Byl něco jako ekvivalent současného hollywoodského středního proudu. Věděl jak psát dobré příběhy pro široké spektrum lidí. Takže my jsme našli cestu, moderní cestu, jak jeho příběh převyprávět do filmu tak, aby podal Shakespeara vážně a s respektem a to se nám podařilo. Ale stejným způsobem jsme ho vylíčili jako člověka nezbedného a podvratného, takže jsme ho vylíčili jako obyčejnou lidskou bytost, někdy až směšnou a myslím si, že to diváci ocenili. Myslím si, že je zde hodně důvodů, proč byl ten film úspěšný. Hodně věci se v něm najednou potkalo a to byl také jeden z těch důvodů.

Experti a hloubalové mají teorii, že Shakespeare nenapsal všechna svoje díla sám. Jaký na to máte názor?

Myslím, že to jsou jen nesmysly. Domnívám se, že si všechno napsal sám.

"Vypadá to jako velmi lákavý život a lidé propadají představivosti. Je tu ta aura celebrit a lidé si myslí, že když děláte ve filmu, že nutně musíte pracovat s celebritami a že to musí být skvělá práce."

S filmem Zamilovaný Shakespeare jste prohrál boj o Oskara se Stevenem Spielbergem. S kým lepším prohrát, než s ním, že?

Ano, prohrát s ním není hanba. Nikdy nás ani ve snu nenapadlo, že bychom stáli proti filmům takového kalibru. Když jsem zjistil, že je proti mně film Zachraňte vojína Ryana, víte....ta úvodní scéna, těch 40 minut, to je přímo učebnice režisérské dovednosti, mohu jen před Stevenem smeknout. Nikdy bych nemohl porazit takový film, takže jsem velmi spokojený s tím, jak to dopadlo.

Co je podle Vás lepší pro budoucího režiséra? Pracovat jako asistent u některého zkušenějšího kolegy a převzít všechny jeho triky ať dobré či zlé, nebo začít úplně sám od nuly, na všechno si přijít sám a postavit kolem sebe vlastní tým?

Druhá možnost, o které mluvíte, je v současné době pravděpodobnější, protože nepotřebujete drahé vybavení, můžete si natočit film i na vlastní mobil. Je to velký demokratizér a ne proto, že máte v něm také vlastní distribuční systém. Pokud natočíte krátký film, který má v sobě něco originálního, za pomoci internetu a Youtube a také šeptandy můžete vytvořit něco výjimečného, co se stane fenoménem. To může být startovací čára pro něčí kariéru. Takže svým způsobem tomu i tleskám a mohu říct, že je to dobrá věc. Ale jedním dechem zase říkám, že ve jménu vaší dlouhé kariéry v branži, potřebujete znát všechno, co jak chodí, musíte znát techniku, musíte mít zkušenost. Víte, abyste byl dobrý režisér, musíte mít mnoho dovedností. Jsou to media, jak zacházet s rozpočtem, jak pracovat s lidmi ve štábu. Jste v centru dění a musíte to všechno udržovat v chodu. Je těžké získat zkušenost bez toho, aniž byste byli přímo v dění. Takže já osobně věřím v první model, o kterém jste mluvili. Lidé tráví spoustu času v branži jenom proto, aby získali zkušenosti. Víte, skoro každý chce režírovat. Hodně herců režíruje a to jen proto, že trávili hodně času vedle opravdových režisérů. Já osobně musím přiznat, že jsem neměl žádnou z možností, o kterých se bavíme. Neasistoval jsem žádnému režisérovi, protože při tom zase nevidíte tolik lidí v práci. Já osobně bych podporoval obě verze, kdybych mohl. Najděte si nějaký projekt a natočte ho. Víte, film je brutální průmysl. Můžete být odmítnut a musíte být připraven, že budete odmítnut zas a znova, mnohokrát.

Zaměstnal byste ve svém štábu mladého adepta lačnícího po zkušenostech?

Ano, ale není to tak snadné, jak to vypadá. Ve filmu, jsou dvě nebo tři pozice, které mohou dělat nováčci. Víte, každý v mé zemi, o něco méně u vás, pokud jsem dobře informován, chce dělat ve filmu. Vypadá to jako velmi lákavý život a lidé propadají představivosti. Je tu ta aura celebrit a lidé si myslí, že když děláte ve filmu, že nutně musíte pracovat s celebritami a že to musí být skvělá práce. Je to obtížné, náročné a není zde moc šancí. Každý se snaží získat práci, je tu velká konkurence.

Co byste poradil mladému ambicióznímu tvůrci, který má vůli a fantazii, ale nemá peníze a vybavení aby natočil film?

Trochu jsem to už nakousl. Dneska je možné pro kohokoliv, aby si vytvořil vlastní vizitku něco jako krátký film, kterým řeknete „Hej, tohle dokážu udělat, nemáte zájem?“ Pokud je to krátké, pomáhá to, protože lidem netrvá dlouho to vyrobit. Myslím, že je vcelku jasné, že každý chce dostat druhou šanci, aby mohl vytvořit něco jiného. Filmový průmysl je samo-vyrovnávající profese. Pokud se objevíte jako herec, který nemá velký herecký rejstřík, vaše kariéra nebude trvat dlouho. Pokud vyrobíte film, který bude jako štika v rybníce a lidé řeknou „super“, ale vy do dvou či tří let nenatočíte nic jiného, už se těžko někam propracujete. Zapadnete. Musíte být schopný pracovat na svých schopnostech. Myslím si, že každý si zaslouží první šanci. A v této době je to více reálné než kdykoliv předtím. Nic vás nemůže zastavit v tom, co děláte, aby se to stalo úspěšným, pokud to má dobrou myšlenku a zaujme to diváky. Nikdo vám ve filmu nic nedluží, musíte si na chleba vydělat sám.

Říká se, že člověk nevstoupí dvakrát do téže řeky. Proč jste natočil pokračování Báječného hotelu Marigold? Byla to jen sázka na finanční jistotu nebo jste neměl prostě lepší námět v danou dobu?

To něco jako ve smyslu “Hm, tak do čeho se teď pustíme? Tak natočme druhý díl Marigold Hotelu, jo?? Ha, ha…

Ne, tak to ne. Byla to velice neobvyklá situace, protože jsme natočili první film, který byl přesně o tom, na co narážíte, a proto nás oslovilo mladé nezávislé studio, subdivize 20th. Century Fox, které dělá nezávislé filmy. Takže film najednou získal publikum, což se obvykle nestává filmům tohoto druhu nikde na světě a studio, které se dušovalo, že nikdy nenatočí žádný sequel najednou přišlo s otázkou „Mohli byste se na to podívat a zjistit, co by se z toho dalo vykřesat?“ a my odpověděli „Ne, je to hrozný, nechceme dělat podruhé ten samý film“. Ale pak jsme začali přemýšlet, zda tam není nějaký příběh, o těch lidech, který by se dal vyprávět, protože první film končí vlastně začátkem jejich životů a ne smrtí, přestože to jsou už lidé v letech. Takže jsme ze zabývali myšlenkou vytvořit film, ve kterém by byla druhá část příběhu. Je to čiré pokračování, řekneme dlouhého příběhu rozděleného do dvou částí, který vypadá zajímavě, a my jsme měli ekonomické zázemí, protože studio do toho chtělo jít. Takže jsme začali psát scénář a kromě toho jsme se hodně dobře bavili během prvního filmu. Všichni zúčastnění herci byli okamžitě připraveni vrátit se k natáčení, a když viděli scénář, do jednoho souhlasili. Vypadá to jako neobvyklá šance, něco jako privilegium, když máte tyhle herce v letech, kteří zde nebudou pořád, aby vyprávěli příběh, který je dlouhý čtyři hodiny. Takže já bych se nikomu neomlouval za to, že jsem druhý film natočil, protože to není první film podruhé, ale další příběh s týmiž herci.

Bylo těžké získat do filmu herce jako je Richarda Gere?

Ne, nebylo. Už předtím se mě několikrát ptal, zda bychom spolu nemohli něco natočit, ale nebyl čas. V současné době jej daleko více zajímá tento druh filmů, takové malé nezávislé projekty o opravdových lidech, než hollywoodské velkofilmy. Nakonec vysvitlo, že se mu první film moc líbil a stal se jeho fanouškem. Víte, ti herci ve filmu jsou fajn lidi a není nepříjemné s nimi pracovat a Richard miluje Indii. My jsme pro něj nejdříve neměli žádnou roli, ani jsme nevěděli, co by tam měl hrát. Jen jsme měli představu, že tam bude další osoba, muž nebo žena, ani jsme neměli jasno v národnosti. Tak jsme tak nějak začali a během toho procesu nám vysvitlo, že Richard Gere je přesně ten typ, co potřebujeme. Takže jsme dopsali scénář s jeho postavou a poslali mu to a on velmi rychle odpověděl, že to bere. Bylo těžké skloubit časové harmonogramy herců. Řekli jsme jim, že to „natočíme v tom a v tom období“. Když jsme se shodli, kontaktovali jsme Richarda a oznámili mu termín, takže on se musel přizpůsobit, ale fungovalo to.

Slyšeli jsme, že prý byste měl režírovat remake My Fair Lady, je to pravda?

Hmm...ne. V tomto projektu jsem byl zainteresovaný ještě před natočením prvního filmu Báječný hotel Marigold, ale komplikovala se situace s autorskými právy. Takže mluvíme o období zhruba 5 let zpátky. Ten film je klasika a bylo by těžké vyrovnat se mu kvalitou. Asi bychom mohli natočit zajímavý film, protože filmařsky můžeme udělat více, než oni před 50 lety. Je to skvělý muzikál se skvělými písničkami a ten film neumře, pořád bude žít. Museli bychom najít moderní ekvivalent Rexa Harrisona a Audrey Hepburn, nějaký takový pár, kde by lidi otevřeli pusu a řekli „Wow, to je úžasný“. Už tohle je dobrý důvod ten film natočit. Původní film je samozřejmě skvělý a Rex Harrison výjimečný. Je to poněkud divadelní, jako byste zfilmovali divadelní hru. Myslím, že diváci by měli jiné očekávání a museli bychom změnit filmový přístup. Takže v tuto chvíli se o tom projektu nemluví. V jednu chvíli jsem na tom měl pracovat, pak se to zaseklo na problémech s právy no a pak přišel „Marigold Hotel“ a zatím je projekt u ledu.

Jste také předsedou poroty v digitálním studiu „Filmaka“. Co je jeho posláním?

„Filmaka“ je malá organizace, které sdružuje lidi, kteří točí krátké filmy, které jsou distribuovány nebo promítány na internetu. Momentálně je to poněkud spící, nefunkční projekt. Ale já jsem byl jedním z prvních lidí, kteří se do toho vložili. Mým úkolem je více méně sledovat filmy, vybrat vítěze a dát mu větší šanci. Nepomáhám v tomto projektu finančně, pouze spoluprací.

S oskarovým hitem na svém kontě, cítíte se stále jako nezávislý filmař a dal Vám hit více prostoru k tvůrčí svobodě nebo naopak Vám přidal pocit zodpovědnosti a svázal Vás?

Ne, víte, vtip je v tom udržet nízké náklady. Ve filmu „Marigold Hotel“ přestože jsme v něm měli známá jména, tak neměli zase tak vysoké honoráře. Řekli jsme jim „My se o vás dobře postaráme v Indii, dáme vám k dispozici pohodlné hotely, a pokud film uspěje, dostanete procenta“. Takže nakonec něco dostali, což se tak často nestává. Nikdo vás nebude osočovat z toho, že byste točil střední proud, pokud uděláte film, který zaplatí náklady. Problém je v tom, pokud máte rozpočet 60 milionů dolarů a na tržbách máte jen 20 milionů. To je váš totální průšvih. Normálně to ve filmu funguje tak, že když se vám něco dobrého povede natočit, někdo vám zavolá a řekne „Nechtěl byste natočit tohle“ a má to větší rozpočet a pokud je námět zajímavý, jdete do toho. Pokud není, nemám zájem. Myslím, že filmy které se mi líbí dělat, jsou poměrně nezávislé a já mám rád takový protikladný materiál a to je také asi důvod k tomu, jaký život vedu a jsem v něm velmi šťastný.

Děkujeme za poskytnutí možnosti rozhovoru spolupracujícímu Febio Festu.

Foto: Febiofest 2015