I. díl: Cesta k herectví

II. díl: Proráží v nezávislém filmu

III. a závěrečný díl: Dobytí vrcholu, pomoc Kubrickovi i Formanovi

V Hollywooodu člověk těžko získá přítele. Je to kruté, nešťastné město a vyrovnat se s úspěchem je možná ještě těžší než vyrovnat se s porážkou

Sám k tomu řekl: „V Hollywoodu se všichni lepí na úspěch. Jakmile někdo ustupuje ze slávy, honem od něho pryč. To město je prostoupeno strašlivou nejistotou. Hollywood se dá přirovnat k přeplněné uhánějící tramvaji, do které naskakují mladí talentovaní herci a herečky a ustavičně se tlačí na ostatní pasažéry. Ti, co přijdou o místa k sezení, se snaží stát a aspoň se držet jednou rukou tyče, ale tlak je tak silný, že je vlna nových talentů neustále vytlačuje, a nakonec z tramvaje vyskočí. Zachovat si v Hollywoodu duševní rovnováhu, je obrovský úspěch. Lidé se hodně změní, když přijdou do Hollywoodu, přizpůsobit se bylo obtížné před čtyřiceti lety a je to obtížné dodnes. Je to město, kde Cliff Robertson odhalil Davida Begelmana jako padělatele a zločince s tím výsledkem, že Begelman sklidil neutuchající ovace v jedné restauraci, zatímco Robertson se na čtyři roky ocitl na černé listině. V Hollywooodu člověk těžko získá přítele. Je to kruté, nešťastné město a vyrovnat se s úspěchem je možná ještě těžší než vyrovnat se s porážkou.“

Po úspěchu nezávislého filmu se ozval agent, který dříve neměl zájem

I mimo film měl Hollywood velmi podivnou morálku. Byl tu největší a nejbohatší golfový klub, ale nedovoloval vstup Židům, černochům a komukoliv od filmu. Jednou za čas poskytli židovským zájemcům statut hostí, a tím získali status podniku osvobozeného od daní. Přišla 50. léta a „hon na čarodějnice“ senátora McCartyho se nevyhnul ani Hollywoodu. Ten byl brán jako místo, kde by se dala šířit komunistická propaganda do celého světa, a proto se na herce, scénáristy a režiséry nahlíželo zvlášť přísně. Aby se člověk dostal na černou listinu, nemusel být formálně z ničeho obviněn, k naprostému vyřízení stačila jen narážka v tisku. Nikdo si nebyl jist, kdo může být příští obětí (Jak podobné Americe roku 2019 - pozn. autora)

Zkorumpovaní agenti a otroctví v ateliérech

Po úspěchu Šampiona Kirkovi zavolal jeho agent Charlie Feldman, ten, který jej před nedávnem nechal čekat celý týden před svojí kanceláří a pozval ho na večeři, a pak vzal do domu šéfa studia Jacka Warnera. Zde za něj vedl jednání a druhý den Kirkovi oznámil, že mu vyjednal smlouvu na osm let, jeden film ročně. Kirk nadšený nebyl a sám o tom říkal: „Ateliéry byly zkorumpované. Využívaly jak herce, tak režiséry a scénáristy. Veškeré jejich transakce byly podivné. Agenti, které si člověk platil, aby ho reprezentovali, s nimi byly jedna ruka. Když jsem přišel do Hollywoodu jako úplný začátečník, standardní sedmiletá smlouva s veškerými výhradami ve prospěch ateliéru se téměř rovnala otroctví.“

Chamtivé studio

V té době již žil Kirk sám, a tak se u něj střídaly ženy zvučných jmen - Joan Crawfordová, Rita Hayworthová, Patricie Neilová a další. Nakonec se rozhodl smlouvu přijmout. Natočil i film Eso v rukávu s Billy Wilderem, film o chamtivosti a vypočítavosti bulvárního novináře měla negativní kritiky v tisku. Kritici rádi kritizují ostatní, ale nelíbí se jim, když někdo kritizuje je samotné. Billy Wilder jim vzkázal: „Prodívejte se na sebe, to jste vy, ti lidé, kteří, když se stane neštěstí, tak stojí a čumí.“ Film se stal klasické dílo udergroundu. Další filmy, které Kirk musel natočit pro Warner Bros podle smlouvy z duše nenáviděl. Chtěl zrušit smlouvu a zašel za agentem Charlie Feldmanem. Nabídl mu, že příští film natočí zadarmo, a za to ho studio uvolní ze smlouvy. Chamtivé studio nabídku neodmítlo a obsadilo ho do filmu Vysoké stromy (The Big trees). Aby ušetřilo na nákladech ještě víc, použilo metráž z předchozího filmu, takže výsledek byl žalostný, ale Kirk byl volný. Najal si nového agenta Ray Starka a točil další filmy podle svého výběru. Za příští film Zlo a krása (The Bad and the Beautiful) dostal druhou nominaci na Oscara (první byla za Šampiona). Jak Kirk trefně poznamenal: „Pokud je Oscar soutěž v popularitě, jak se tvrdí, tak já jsem populární nikdy nebyl, protože jsem Oscara nikdy nezískal. Vždycky mě překvapilo, když mě někdo považoval za ambiciózního hajzla!“

Odbočka v Evropě

Douglasova pravá ruka a jeho největší přítel a právník Sam Norton mu poradil, aby z daňových důvodů odjel do Evropy a nějaký čas tam zůstal a natočil film. Kirk souhlasil a točil nejen v Itálii, ale také v Izraeli. Po návratu do Ameriky měl smluvně natočit ještě několik filmů a jedním z nich byl i Muž bez hvězdy (Man without Star). Ten začal nový směr ve financování filmů, šlo se na polovinu. Hlavní představitel nedostal žádný honorář, ale když ateliér vyrovnal všechny náklady, podílel se na zisku padesáti procenty. Kirk podotýká: „Vypadalo to skvěle. A bylo to skvělé, pro ateliér. Já sice vydělal trochu peněz, ale Universal jich vydělal celé hromady. Oni totiž měli v rukou jak vyúčtování, tak distribuci. Jak jsem zjistil, časy se od té doby moc nezměnili. Nedávno jsem četl, že film Bezohlední lidé (Ruthless people), kde hrála Bette Midler a Danny de Vito, vynesl v celosvětovém měřítku 90 miliónů dolarů. Ale způsob, jakým to Disney vyúčtoval - poplatky za distribuci, náklady na plakáty, reklamu apod. se došlo k tomu, že byl schodek 11 milionů.“

Chce mít své filmy pod kontrolou, zakládá svou společnost

Kirk už toho měl dost, a proto se rozhodl založil vlastní produkční společnost Bryna, která by produkovala i jeho filmy, a tak si zajistil kontrolu. Jedním z prvních filmů, které pro svoji společnost natočil, byl Žízeň po životě (Lust for life). Tak se vžil do role šíleného malíře van Gogha, že pak měl problémy z ní vystoupit. V listopadu 1955 mu jeho druhá manželka Anne porodila syna Petera. Prostřední jméno mu dal Vincent (po van Goghovi). Dalším filmem byla Přestřelka v O.K. Corral (Gunfight at the OK Corral), známý western podle skutečné události z roku 1881, do které angažoval Burta Lancastera.

Vytáhl na výsluní Stanleyho Kubricka, zprodukoval mu film s kterým u studií nepochodil

Poté, co zhlédl zajímavý snímek Zabíjení (Killing), zaujala jej postava mladého režiséra Stanley Kubricka, který měl v ruce scénář Cesta slávy (Paths of Glory), který studia vytrvale odmítala. Šlo o příběh o nezřízené touze po slávě v nejvyšším velení Francie za 1. světové války, což vedlo ke smrti velkého počtu vojáků. Stanley mu scénář půjčil a Kirk si ho zamiloval. Řekl režisérovi: „Stanleyi, nemyslím si, že nám tento film někdy něco vynese, ale musíme ho natočit.“ Protože Kubrick peníze nesehnal, zajistil Douglas 3 miliony dolarů a odjeli točit do Německa. Stanley mezitím scénář přepracoval a ukázal ho Douglasovi. Ten byl zhrozen a zeptal se režiséra, proč to přepracoval. Ten mu v klidu odpověděl, že chce udělat komerční film, který mu vydělá peníze. Kirk vybuchnul a odvětil Kubrickovi, že pokud nevrátí scénář do původní podoby, že se film točit nebude vůbec. Film se tedy točil podle původního scénáře a podle Kirka patří k jednomu z nejvýznamnějších filmů, který kdy Kubrick natočil. Režisér se později zachoval poměrně nevděčně, když všude prohlašoval, že Kirk byl během tohoto filmu jen jeho řadovým zaměstnancem a ne producentem. Film podle předpokladů nevydělal peníze, protože byl v řadě zemí zakázán. Francie pohrozila, že pokud bude uveden na Berlínském festivalu 1957, ona svoji účast odvolá. Švýcaři chtěli zabavit všechny kopie filmu a stejně jako Francie jej do kin nepustili příštích 30 let.

Natáčení v Norsku mu překazila stávka

Po tomto filmu si Kirk vzal ještě větší sousto Vikingové (Vikings). Najal odborníky na historii z Dánska, Norska a Švédska a chtěl zobrazit přesnou atmosféru vikingského období. Natáčení probíhalo za tvrdých podmínek a Kirk jednou uspořádal velký večírek pro celý štáb. Druhý den Norové vstoupili do stávky a chtěli více peněz, přestože vydělávali na evropské poměry hodně. Kirk se naštval, zjistil, zda se dají zbylé scény natočit jinde, sbalil se a odjel natáčet do Mnichova, nenechal se vydírat.

Podraz nejlepšího kamaráda, Kirk byl na mizině

Všechny finanční záležitosti nechával Kirk na svém příteli a poradci Samu Nortonovi. Věřil mu a investoval tam, kam mu Sam poradil, podepsal to, co mu dal Sam pod ruku. Jeho manželce se to moc nezdálo, a tak neustále na Kirka dotírala otázkami, že by měl chtít vidět finanční knihy. Kirka to vytáčelo a bránil svého přítele, nicméně, intuice jeho ženy měla svoje opodstatnění, a když na Sama konečně udeřil, zjistil, že jeho přítel ho obral o všechno, a že z veškerých transakcí měl velkou provizi a Kirk je na mizině, a navíc dlužil finančnímu úřadu 750 000 dolarů. Sam smlouvy zaonačil tak, že dalších dvacet sedm filmů točil Kirk zadarmo, aniž o tom věděl. Film Vikingové měl premiéru v květnu 1958 a zaznamenal obrovský úspěch. Díky tomu mohl zaplatit finančnímu úřadu dluh, a ještě mu zbylo. Nedlouho poté se stal Kirk počtvrté otcem, tentokrát syna pojmenoval Eric.

Pokrytectví v městě andělů

Dalším projektem, který Douglase zaujal, byl román Spartakus. Zakoupil práva na filmové zpracování, ale vyskytl se problém, protože United Artists měli s Yul Brynnerem smlouvu na film Gladiátoři, a nechtěli se podílet na dvou podobných velkofilmech. Začali tahanice a spory, problémy se scénářem. Kirk dal za úkol Daltonu Trumbovi, aby napsal nový scénář. Byl konec 50. let a v Hollywoodu, stejně jako jinde v Americe, zuřil McCarthyho „hon na čarodějnice“. Trumbo byl na černé listině a nemohl pracovat, tedy aspoň ne pod svým jménem. Mezi těmi, kteří udali kolegy nebo proti nim svědčili, byli ze známých jmen Gary Cooper a Ronald Reagan. Deset lidí šlo kvůli nim do vězení a Trumbo byl jedním z nich. V roce 1950 si odseděl rok, a ani po deseti letech nesměl vstoupit do žádného ateliéru, přestože McCarthy už byl tři roky po smrti. Černá listina existovala dále. Když v roce 1956 dostal Trumbo Oscara za nejlepší scénář k filmu Statečný (The Brave One), který napsal pod jménem Robert Rich, musel jej převzít v zastoupení někdo jiný. Jak poznamenal Kirk: „Celý Hollywood věděl, oč jde. Bylo to pokrytectví nejvyššího řádu.“

Díky Kirkovi Douglasovi zanikla Černá listina

Protože banky platili úředníkům za udavačství a nahlášení jakékoliv podezřelé osoby nebo platby, Kirk musel převádět složitě peníze, aby mohl Daltona zaplatit, neboť jeho scénář byl přesně takový, jaký chtěl mít. Kirk sehnal špičkové herce, v čele s Laurence Olivierem a režii svěřil Anthony Mannovi. Točit se začalo 27.1.1959. Po dvou týdnech bylo jasné, že Mann natáčení nezvládá a začíná to skřípat. Kirk mu čestně vyplatil slíbenou sumu 75 000 dolarů a propustil ho. Vzpomněl si na Stanley Kubricka a zavolal mu. Ten vyslyšel jeho prosby, přiletěl, o víkendu probrali scénář a hned 16. února začali točit s Kubrickem na režisérském postu. Neztratili ani den natáčení. Když se film dotočil, uvažovali, jaké jméno scénáristy uvést do titulků. Nemohli se rozhodnout, a tak Kubrick „skromně“ navrhnul, aby tam dali jeho. To Kirka vyloženě pobouřilo. Najednou měl ve věci jasno. Dá do titulku odmítaného Donalda Trumba. Také zavolal do studia, aby mu vystavili průkazku na pravé jméno svého scénáristy a on mohl tak poprvé po deseti letech vstoupit do studia. Kirkovi za to vděčně poděkoval. Tím v Hollywoodu skončilo prokletí Černé listiny.

Megahit Spartakus a urážka Kubricka

Premiéru chtěl Kirk uspořádat v Římě u příležitosti Olympijských her, přímo ve starých lázních, ale na Italy nebyl spoleh, a tak se rozhodl pro New York na říjen 1960. Americká legie obeslala 17 000 pošt dopisy, ve kterém varovali lidi, aby nechodili na film Spartakus. Vadilo jim, že scénář napsal zakázaný Dalton Trumbo. Spartakus měl obrovský úspěch a stal se patrně nejznámějším Douglasovým filmem. Kubrick se od něj distancoval a jeho právní zástupce požádal Douglase, aby ho uvolnil z další smlouvy, což se nakonec stalo. Za dalších 30 let natočil Kubrick jen sedm filmů.

Pomocná ruka našemu Miloši Formanovi

Protože Kirkovi často vyčítali, že se plete do práce režisérům, rozhodl se zkusit to sám. Režiroval dva filmy a oba byly neúspěšné. Zalíbil se mu román Přelet nad kukaččím hnízdem. Chtěl ho převést na Broadway, ale opět neuspěl. Knihu poslal Miloši Formanovi, jak se dohodli při setkání, ale ten ji díky komunistické cenzuře nedostal a oba si mysleli o tom druhém, že nedodržel slovo. Kirk nakonec postoupil práva na zfilmování svému synovi Michaelovi, který Miloše Formana najal, a byl to kolosální úspěch. Je ironické, že za něj získal Michael svého prvního Oscara, na kterého jeho otec nikdy nedosáhl.

Poměry na festivalech

Když se stal prezidentem poroty na festivalu v Cannes, porota se shodla, že vítězem se staly dva filmy zároveň, snímek Boba Fossea Džez (All that Jazz) a Kagemuša od Akiro Kurosawi. Za pár hodin po hlasování za ním přišel ředitel festivalu, aby podepsal prohlášení, že francouzský snímek Strýček z Ameriky, který porota dala na druhé místo, se vyrovnává vítězným snímkům. Kirk to odmítl podepsat, ale byl informován o tom, že stejně už to bylo rozhodnuto na tiskové konferenci, kam nebyl pozván. Kirk se nebojí ukázat, co se na festivalech děje.

Tento charakterní filmový tvůrce, který se stal legendou a z jehož zásad a názoru by si mohlo vzít příklad mnoho dnešních tvůrců, poznamenal na adresu filmových cen toto:

„Ceny můžete rozdávat krávám, protože jedna dává více mléka než druhá, a to se dá změřit. Ale nevěřím, že je možné dávat ceny za umělecká díla.“

V památku Kirka Douglase 1916 - 2020

Konec

I. díl: Cesta k Herectví

II. díl: Proráží v nezávislém filmu

Foto: Kirk Douglas, Imdb.com, Wikipedia, Pinterest