Snad i proto se obratem stanovil nový termín, od 18. do 25.9. 2020. Trochou ironií bylo, že právě v tomto termínu se epidemie nezvykle vyhrotila a Praha se dostala do červeného semaforu nejvíce rizikových míst, což nepochybně ovlivnilo celý ráz festivalu a jeho návštěvnost. Stal se z něj takový živý organizmus, kdy docházelo ke změnám na poslední chvíli a udržoval jak organizátory, tak návštěvníky ve střehu.

On vůbec letošní festival měl hodně změn, od programových ředitelů, přes PR, počet promítaných filmů až po místo konání, které se ze Smíchova přesunulo do středu Prahy, konkrétně do Slovanského domu Na Příkopech. Dalšími místy, kde se promítalo, bylo Ponrepo, Edison Film Klub a nově i Kino Pilotů.

Regionů také ubylo, festival se po Praze vydal do Liberce, Českých Budějovic, Ostravy, Děčína, Berouna a Zlína.

Festival zahájil ve slavnostní předpremiéře dokument Karel, režisérky Olgy Malířové-Špátové. Tento film přináší ojedinělý pohled do soukromí a duše loni zemřelého Karla Gotta a natáčení trvalo celý rok.

Cenu Kristián za přínos kinematografii obdrželi při slavnostním zahájení Iva Janžurová a Milan Lasica. Ten však nemohl dorazit osobně, takže bohužel ani nemohl uvést nestárnoucí pohádku Tři veteráni, zatímco Iva Janžurová se další den omluvila z projekce filmu Ene Bene.

V hlavní soutěži se utkala pětice snímků, které hodnotila tříčlenná porota režisérů Beaty Parkanové, Slávka Horáka a Jiřího Mádla. Každý z nich měl také uvést svůj film. Jiří Mádl bohužel na poslední chvíli vypadl a nahradila jej Anna Polívková. Novou soutěžní sekcí se letos stala Soutěž komedií, kterou hodnotila porota ze 33 vybraných fanoušků, a které měla předsedat Klára Melíšková, ale pro nemoc ji nahradila Dana Morávková. Amnesty International letos po šesté hodnotila nejlepší lidskoprávní filmy. V porotě zasedla herečka Hana Vágnerová a dokumentaristka Klára Tasovská.

Diváci nepřišli ani o retrospektivu německého režiséra Maxe Ophulse a šanci dostali i amatérští filmaři, kteří mohli ukázat své krátké snímky na téma ekologie ve finále soutěže I ty jsi filmařem.

Bylo hezké, že se připomněla památka nedávno zemřelého režiséra Jiřího Menzela, filmem Skřivánci na niti, kterou uvedla Olga Menzelová. Debaty o tomto režisérovi se v Zahradě Savarin zúčastnili publicisté Jan Foll, Jan Lukeš a Menzelův nejčastější kameraman Jaroslav Šofr. Ten také o svém „šéfovi“ prohlásil, že: „Měl talent proniknout do osobnosti člověka a vždy v něm bylo patrné sociální cítění.“

Když jsme se šli podívat do kina na několik filmů, překvapily nás prázdné chodby a prázdné sály. 

Sedělo nás tam jednou 25, podruhé 7 a potřetí 9. Tisková mluvčí nám potvrdila, že do kina opravdu našlo cestu mnohem méně diváků než loni.

 V tomto světle se jeví sympaticky čin dánského herce a režiséra Ulricha Thomsena, který přiletěl nejen uvést svůj film Gutterbe, ale také podpořit festival, se slovy, že: „V současné době je potřeba dát najevo soudržnost s kulturními projekty, protože filmy a kultura všeobecně přináší lidem emoce, poznání a vzdělání, a to bychom se neměli nechat dobrovolně připravit.“ Jeho návštěva byla “na otočku“, takže nemusel do karantény. V podobném duchu apelovala na diváky Anna Polívková, když prohlásila: „Apeluji na všechny kulturní lidi, choďte do kin a do divadla, dokud to jde. Dokud ještě můžeme!“ Hana Vágnerová měla podobný názor: „Kultura musí přežít za každé situace. Tohle bychom si měli uvědomit a dle svých možností kulturní akce podpořit. Chodíme do práce a nakupovat, tak proč ne tedy do kina, kde se sedí v rouškách, zatímco v restauracích a kavárnách lidé sedí bez nich.“

Festival zakončil film Pravda japonského tvůrce Hirokazu Kore-dy. Tento snímek, který měl premiéru v Benátkách, představil v hlavní roli Catherine Deneuve, Ethana Hawka a Juliette Binoche. Uvidíme, zda tvůrce sám dorazí na příští ročník tohoto festivalu, který je v březnu 2021. Doufejme, že už roušek nebude třeba.

Foto: Febiofest, autoři