Když britská stanice Channel V natočí minisérii o Anně Boleynové (1501-1536), královně, a sťaté manželce krále Jindřicha VIII, a hraje ji černá anglická herečka Jodie Turner-Smithová, působí to trapně, nevěrohodně, a odporuje to historii, protože tehdy žádný černoch v královské rodině nebyl.

Když v rámci sexuální rovnoprávnosti Američani natočili remake úspěšného filmu Krotitelé duchů s čistě ženským obsazením ústřední čtveřice, u diváků po zásluze zcela propadl. Umění, a ať se týká hudby, malování nebo filmu, se přece nedá dělat podle nalajnovaných předpisů a manuálů, od toho je to umění. Někdo má talent a někdo ho prostě nemá, a proto známe Louise Armstronga, Charlie Chaplina, Ellu Fitzgeraldovou, Alfonse Muchu, Wolfganga Amadea Mozarta, Woody Allena, Jamese Deana, Antonína Dvořáka, Andy Warhola nebo Miloše Formana. Kdo umí, ten umí, a je jedno, jakého je pohlaví nebo rasy.

Náš komunistický režim, hlavně v 50. a 70. letech, udělal přesně to, o co se nyní snaží západní, převážně britská a americká kultura. Opravdové umělce, kteří se nebojí říct otevřeně svůj názor a vytvořit něco hodnotného, upozadit nebo znemožnit, a nahradit je těmi, kteří sice takový talent nemají, ale jsou poddajní, raději se omluví za svoje názory, pokud by to stálo v cestě jejich kariéře a do filmů cpát „angažované myšlenky“. Snad každý český filmař či herec, který působil za totality, měl zkušenosti s normalizačními pracovníky, kteří ve filmu hledali cokoliv, co podle nich bylo závadné a protirežimní. Často v rámci ideologie přestříháním film poničili, implantováním „angažovaných myšlenek“ film znemožnili nebo ho zakázali rovnou točit. Pokud nadaný „neangažovaný“ režisér natočil film podle svého, často si pak na dlouho dobu ani neškrtnul a byl na černé listině (např. Jiří Menzel), a film šel do trezoru. Pokud se herec objevil v takovémto filmu, měl obyčejně rovněž smůlu (Jiřina Bohdalová za film Ucho).

V té době dostávaly zelenou především agitky, na které si dnes již nikdo nevzpomene a uplatňovali se často i herci, kteří měli především dobrý kádrový profil. Stávalo se i to, že pokud chtěl umělec opět pracovat, musel provést pokornou „úlitbu režimu“ (Jiří Menzel-Kdo hledá zlaté dno), a pak se mohl k práci vrátit. Ale uměleckému duchu se poručit nedá, a tak se kvalitní trezorové filmy k divákům stejně dostaly a stále jsou oblíbené, zatímco agitky už jsou dávno zapomenuté. Diváci si stále pamatují Vlastu Chramostovou, ale kdo si vzpomene na Bohuše Pastorka?

Takže my víme, jaké to tehdy bylo, proto nás překvapuje, s čím Americká filmová akademie přichází.

Aby se tedy film mohl ucházet o nominaci na Oscara, musí splňovat alespoň dvě ze čtyř kritérií.

1) Film musí mít alespoň jednu hlavní roli nebo důležitou vedlejší roli pro reprezentanta minoritní rasové či etnické skupiny. Dále alespoň 30 % vedlejších rolí musí být obsazeno příslušníky minoritních skupin nebo příběh filmu či vyprávění musí být zaměřeno na minoritní skupiny, čím se má na mysli, barevné či postižené lidi, ženy a LGBTQ.

2) Realizační tým musí mít alespoň dvě hlavní pozice obsazeny příslušníkem minoritní skupiny a jednu pozici obsazenou příslušníkem minoritní etnické skupiny. Dále alespoň šest dalších členů štábu musí tvořit příslušníci minoritních etnických skupin anebo alespoň 30 % štábu musí být členové minoritní skupiny.

3) Tato kategorie se týká placených stáží a možností zaučení či tréninku pro příslušníky minoritních skupin. Každý filmový distributor nebo finanční skupina musí mít alespoň dva stážisty ze zmíněných skupin.

4) Zde se definuje složení týmů pro marketing, publicitu a distribuci filmu a každá distribuční nebo marketingová firma musí nabízet pracovní místa nebo místa pro stážisty příslušníkům minoritních skupin.

Tohle jistě „potěší“ ty tvůrce, kteří jsou zvyklí pracovat se stejným štábem lidí.

Prezident Akademie David Rubin zavedení těchto pravidel zdůvodňuje slovy: „Věříme, že tyto standardy budou katalyzátorem pro hlavní a dlouhotrvající změny v našem filmovém průmyslu.“

Studium firmy McKinsey and Co. tvrdí, že v Hollywoodu je 92 % výkonných pracovníků bílé pleti a nedostatek diverzity stojí Továrnu na sny 10 milliard dolarů ročně.

Takže, s přihlédnutím k tomu, jak direktiva fungovala a zdevastovala náš film v době totality, je možné, že udělení Oscara v příštích letech bude mít asi takovou cenu, jako byl u nás Řád Klementa Gottwalda nebo Řád za vynikající práci.

Ať žije umělecká svoboda Made in USA.

P.S. Britská Akademie filmového a televizního umění (BAFTA) je samozřejmě v závěsu za Amerikou. V roce 2020 silně zatřepala pravidly, protože žádná režisérka (žena) nebyla mezi nominovanými již po sedmý rok za sebou (asi proto, že nic kvalitního nenatočila-pozn. VF) a všech 20 nominovaných bylo bílé pleti. To je to samé, jako kdyby se dříve vyžadovaly k přijetí na vysokou školu samé jedničky, ale protože tato kritéria splňovala několik let jen bílá rasa, rozhodlo se, že stačí k přijetí i čtyřky, aby se na školu dostaly i jiné, minoritní skupiny, které na to normálně nemají. A hned bylo plno.

V roce 2021 již čtyři ze šesti nominovaných režisérů byla žena. Vida, že to jde, když se chce!!!!! Jen tak dál. Za chvilku se bude muset bílý režisér (muž) zodpovídat, jak je to možné, že vyhrál, a jestli mu no není blbý, že porazil minoritního transsexuála.