Groteska, pohádka, horor. To jsou žánry, které nejsou mladému nadějnému tvůrci Jiřímu Česákovi z Pardubic cizí. Elitní filmový produkt hradecké kybernetické školy opustil školní lavice a osamostatnil se v umělecké službě vlasti. V hlavě má hodnoty srovnané a ví, že český rybníček komerčního filmu by potřeboval nutně upustit a dolít čerstvou vodou, nejlépe ze svěžího nezávislého pramene. On sám má k tomu tu nejlepší průpravu. A že šlape ryzím komerčním štábům na paty je z jeho tvorby více než patrné. Viz jeho poslední Projekt Černá Voda. V tomto roce navíc rozjel realizaci dlouho připravované nezávislé pohádky.

 Pojďme se dozvědět více.

Jirko, u všeho zrodu vaší filmové tvorby byla hradecká kyberna. Proč jste se rozhodl jít právě na ní a tušil jste onehda, kolik filmů za tu dobu vyplodíte?

Je pravda, že období, které jsem strávil na střední škole, mě v téhle tvorbě posunulo kupředu. Ale začínal jsem točit ještě o pár let dřív. Byl totiž podzim roku 2005 a můj děda mi vyprávěl, jak pospíchal domů, ale už to nestihl – podělal se. A když mi to celé odvyprávěl, začal mě přemlouvat, abychom to natočili jako takovou rekonstrukci. Dodnes nevím, co ho to popadlo, protože já do té doby prakticky nedržel kameru v ruce ani jsem nevěděl, kde se zapíná. Ale ukecal mě. O týden později jsme to natočili. A protože děda je pro kdejakou srandu a všem tu nahrávku ukazoval a nám se líbilo sledovat ty reakce, tak jsme o další týden později natočili druhé video. A pak už se točilo dál a dál.

Při výběru střední školy to kupodivu nemělo velký vliv, protože jsem se hodně věnoval i kresbě a malbě a to jsem měl na téhle škole také k dispozici. Šel jsem tam především kvůli grafice. Až později ve druhém ročníku jsem se k natáčení vrátil už naplno i s mými kamarády. Nepřemýšleli jsme, kolik toho natočíme, co všechno stihneme. Bavilo nás to a točili jsme, dokud jsme mohli. Nebýt dědy a jeho průjmu asi bych tuhle práci nikdy nedělal.

S každým svým filmem vnímám chyby a snažím se je do příště odstranit. Pak je nahradí chyby nové.

Od roku 2010 jste točil v rámci studia jeden film za druhým. Díla jako Kouzelník, Chci tě, Čertův mlýn už na sebe upozornili svou vysokou řemeslnou kvalitou a neotřelým půvabem. Jak na své předchozí filmy vzpomínáte? Můžete říci, čím byla práce u každého z nich specifická a co vám to dalo?

Čas od času si zavzpomínám. Především proto, že během každého natáčení byla neuvěřitelná zábava a tu zábavu a pohodu se snažím držet i dál, jinak bych to nedělal. Každé natáčení je o něčem jiném. Například Kouzelník byla maturitní práce a měl jsem na ni asi devět dní s tím, že jsem musel stihnout zpracovat i jiné podklady a tiskoviny k filmu. Hraje mi tam Dominik Hrdý, který je neuvěřitelný komediant, umí skvěle improvizovat a ovládá kdejaké grimasy, a to se vlastně hodí, když točíte němý film. Obsadil jsem si ho i do role čerta v pohádce. On totiž umí být nezkrotně praštěný, ale přitom i kouzelně milý. Takže když ho pak sledovaly děti, tak se mu smály, kromě jeho psa, který se počůral. Chci tě, jsme potom točili vždycky přes noc. A to já nesnáším, protože v noci radši spím. Nočkám se vyhýbám jako čert kříži, v poslední době ale neúspěšně. S každým svým filmem vnímám chyby a snažím se je do příště odstranit. Pak je nahradí chyby nové.

Zatímco naši vrstevníci leželi ve dnech volna ožralí v příkopech, my si hráli a přitom, kolikrát nevědomě, plnili úkol do školy.

Kyberna je známá tím, že má slušné zázemí pro filmovou tvorbu. Ale upřímně, technické zázemí není vše. Kolik procent jste musel přidat k nutnému školnímu zadání, aby filmy dopadly jak dopadly? Určitě jste přidal hodně snažení nad rámec.

V procentech to vyjádřit nedovedu, ale bylo by to vysoké číslo. I přesto, že jsme točili s kamarády snad každý víkend a sem tam i ve všedních dnech, tak mi to nevadilo. Točili jsme v pevné čtyřce, kterou tahle věc bavila. Zatímco naši vrstevníci leželi ve dnech volna ožralí v příkopech, my si hráli a přitom, kolikrát nevědomě, plnili úkol do školy.

Kdy ve vás vyzrála při studiu specializace na filmovou tvorbu? Co dále vás z umělecké oblasti zajímá a čemu se rád věnujete?

Bylo to ve druhém ročníku na střední škole, kdy jsme jako studenti měli už volnější přístup ke kamerám a měli hodiny kinematografie.  Mám toho víc v oblibě. Několik let jsem se věnoval atletice, a tak si i dnes chodím rád zaběhat. Nebo mám radost i z cestování za přírodou, třeba po Česku. Když nemohu usnout, sleduji dokumentární filmy o čemkoliv. Je toho spousta. Ale největší radost mám, když mohu být se svou rodinou a mými blízkými, kde je legrace.

Ze stejné školy vyšel pár let zpátky i jeden ze zajímavých akčních filmů Zombie Movie. Je známo, že jste s některými tvůrci jeho ve styku. S kým a na čem jste spolupracovali?

Tahle otázka mě překvapila, protože nevím, kdo všechno se jakkoliv podílel na téhle výrobě. Určitě mě napadá Martin Kaňůrek, co by jeden z režisérů tohohle filmu, který mi natáčel pár záběrů do mého filmu Projekt Černá Voda. A teď doufám, že jsem na nikoho ze Zombie Movie nezapomněl. Na filmu se podílelo velké množství mých spolužáků a čas od času se potkáme.

Je to žánr už mnohokrát natočený, lidí ho ale zná málo. Pro mě to byla příležitost natočit si něco, co jsem ještě nedělal.

Černá Voda. Projekt, v kterém jste zúročil zkušenosti kameramanské, střihačské, efektové a i umělecké, když jste převedl na plátno orlickozáhorské pověsti. Co pro vás tento film znamená? Je to živá demonstrace vašich dovedností?

Především je to práce k mému absolutoriu. Nevím, jestli je to demonstrace mých dovedností. Já bych řekl, že ne, i když by asi měla být. Je to sporné. Někdo na tom nic filmařského neuvidí, jiní to naopak třeba ocení. Je to žánr už mnohokrát natočený, lidí ho ale zná málo. Pro mě to byla příležitost natočit si něco, co jsem ještě nedělal.

Odborná porota na krajské filmové soutěži byla ze snímku velmi nadšená. Vytýkali jen malou originalitu a přílišnou inspiraci při skladbě záběrů v lese ze Záhady Blair Witch. Jaké na toto tvrzení máte argumenty?

Já jsem s takovou kritikou počítal, už když jsem to připravoval. Věděl jsem, že se najdou i takoví lidé, kteří mi budou připomínat právě tu malou originalitu a inspiraci Záhadou Blair Witch. Ale přesto jsem to tak udělal, protože to považuji za správné. Je to found footage. A to znamená, že to má svůj styl a ten je potřeba dodržet. Nesmělo se stát, aby se film prolínal více odlišnými žánry, nebo aby mi tam začali pobíhat mimozemšťani nebo dinosauři jako v podobných filmech. Vnímal bych to potom jako podraz na diváka. Když se jde divák podívat na found footage, má ho dostat. Já jsem zvolil obecné téma: přízraky, duchové, tajemno. Jsou to motivy, u kterých se bojí spousta lidí už po stovky let. Stejně tak, jako se mnoho lidí bojí jít do lesa. Jsou to situace a prostředí, do kterých se může každý z nás lehce dostat. Třeba už jen tím, že jdete na houby a ztratíte se. Na tom to stojí a snažil jsem se ten žánr udržet tak, jak je. A přesně tak, jak uvádí porota - ty věci už byly vymyšlené, není to nic, co bych objevil já. Byla to Záhada Blair Witch, která mě také ovlivnila, bál jsem se u ní, líbil se mi ten styl, a tak jsem si to chtěl zkusit natočit v českých podmínkách, jestli to bude fungovat.

Tušil jste před realizací, že děláte jeden z prvních českých found footage filmů? Předběhl vás snad jen Jáklův Ghoul, co je nám známo.

Od pana Jákla to byl nehorázný podraz. Ne, to je sranda. Když jsem to připravoval, tak jsem zhlédl velké množství zahraničních filmů tohoto žánru a předběhli nás i bratři Slováci s filmem Zlo. V Česku je ale velké množství filmových nadšenců, kteří si tento styl už určitě také stihli natočit. I přesto souhlasím s tím, že tady u nás je to ještě novinka. To jsem si trochu uvědomoval, protože v tom bylo i to riziko – nevěděl jsem, jak na to budou lidé reagovat. A ony ty reakce jsou zatím lepší, než jaké jsem čekal. Překvapilo mě to.

Pohádku jsem musel odložit kvůli Černé Vodě. Teď se k ní vracím a začínáme točit.

Nedá mi se nezeptat na vašeho dědu, který v několika vašich filmech hraje a ovlivnil zrod vaší tvorby. Objevil jste ho vy, či jste využil nějakých jeho dosavadních zkušeností? Jaké máte celkově zázemí pro vaši rozjíždějící se filmařskou dráhu v rodině?

Neměl žádné zkušenosti s hraním, nebo natáčením. Má dobrý smysl pro humor, který jsme dostali i do mých prvních filmových pokusů. A když mám pro něj nějakou roli, tak ho rád obsadím i dnes. V Černé Vodě mi ve svých osmdesáti letech běhal po lese. Z rodiny potom hraje a vypomáhá každý, koho zaúkoluji. Ale taková situace nenastává zas až tak často. Vždycky má každý dost času si ode mě odpočinout.

Prozradím, že máte v šuplíku další pohádku, žánr, který jste probádal již v Čertově mlýně. Přibližte nám něco?

Přesně tak, je to pohádka, kterou jsem nakonec musel odložit kvůli Černé Vodě. Teď se k ní vracím a začínáme točit. A do jedné z hlavních rolí jsem opět obsadil mého dědu. Je to pohádka ve svém klasickém pojetí. Není to žádná komedie ani parodie. Tak jak to ve  správné pohádce bývá, bude to cesta tam a zase zpátky. Hrdina se z domoviny vydá do kraje pozoruhodných jevů, kde vybojuje svůj boj a přinese si z těch temnot a pestrobarevných haluzí něco zpátky domů: rozřešení, poučení a snad i princeznu a půlku království. Kromě nenásilného ponaučení, humoru a spousty zvířátek tam možná bude trochu vykukovat apel na naše vlastenectví, a naši přírodu, kterou pro natáčení hledáme téměř po celém Česku. A už teď máme nafilmovanou pěknou řadu krásných míst a ještě další nás teprve čekají. Když půjde všechno podle plánů, na Vánoce 2016 by mohla být k vidění.

Jirko, dodělal jste studium na VOŠ aplikované kybernetiky, zhruba rok se už živíte v soukromém sektoru. Přináší vám i tato práce na objednávku radost?

Rozhodně ano. Baví mě pracovat pro lidi. Natáčíme na různých místech s různými lidmi – většinou reklamní spoty. Je příjemné sledovat, když se věc podaří a našim klientům přinese radost a užitek. Většinou se k nám potom vrací s dalšími projekty.

V kinech prodělávají určitě především ty filmy, o které český divák nemá zájem.

Jaký je váš názor na krizi současné české kinematografie a jaký očekáváte vývoj. Filmy v kinech prodělávají, režiséři pracují více pro televizi, diváci si stahují filmy ilegálně. Jste v tomhle ohledu optimista či pesimista?

V kinech prodělávají určitě především ty filmy, o které český divák nemá zájem. Takže když si potom nějaký režisér natočí srdcervoucí drama s rozervanou duší a ještě s rozervanějším názvem - neberu mu to. Ale ať se pak nediví, že mu na ten film přišly jenom školy, které měly zlevněné vstupné a to až potom, co ten film získal Českého lva, aby autora trochu podpořil. Mimochodem kvůli těmto “motivačním oceněním“ pár osobností z akademie už raději odešlo.

Vážím si těch tvůrců, kteří dovedli natočit něco, na co přišly rekordní počty diváků. Protože o tom film je. Je to byznys. Diváci se chtějí především dobře bavit. Když už vynaloží nemalou částku na lístek do kina, většinou chtějí odcházet s pocitem, že viděli něco, co je zahřálo u srdce. Svých starostí mají dost a za další platit nechtějí. Bohužel i dobré filmy si na sebe stěží vydělají.

Když se tím chcete živit, musí to být o penězích. Filmaři, kteří by si zasloužili větší sponzorskou částku ze státního fondu, většinou ostrouhají a musejí se smířit s tím, co mají, nebo musí přijít na řadu hromada sponzorů a s tím kolikrát product placement. Stahování filmů u nás není trestné, trestné je tyto filmy šířit a zatím neexistuje způsob, jak tomu stoprocentně zabránit.

Pokud by se měla česká kinematografie změnit, museli by se podle mě napřed změnit někteří tvůrci a jejich zájmy. V neposlední řadě i lepší přerozdělování peněžních obnosů. Na českou kinematografii pohlížím optimisticky, pesimisticky potom na ty, kteří se kolem filmu motají.

Myslíte si, že v Čechách se může rozpoutat hnutí nezávislého filmu, kvalitní, žánrové nízkorozpočtové tvorby, která by si našla své diváky skrze nové distribuční kanály přes internet?

Možné to určitě je. Lidí, kteří točí své nezávislé filmy, rychlým tempem přibývá, jak se jim do rukou dostává profesionálnější technika. Nejsem si jist, jestli takové hnutí je možné uskutečnit dnes, ale ke konci příštího desetiletí by to mohla být už samozřejmost. A bylo by zajímavé sledovat, kam by se to celé ubíralo.