HAPPY 80. BIRTHDAY WOODY

 

Na rozdíl od většiny dnešních režisérů, kteří si libují v animaci a složité počítačové technologii, Woody nemá k technice kladný vztah

„Nesnáším stroje a nemám s nimi žádnou trpělivost. Mám potíže ovládat i ty nejjednodušší přístroje. Píšu stále na starém psacím stroji, který jsem si koupil, když mi bylo šestnáct let. Stál mě čtyřicet dolarů a je to stará kufříková Olympia. Stále vypadá jako nová. Neuměl jsem si u něj ani vyměnit pásku. Když mi došla, pozval jsem kamaráda na večeři a při té příležitosti jej požádal, aby mi ji vyměnil.“

Silný příběh a vtipné dialogy jsou základem Allenových filmů, proto je pro něj scénář velmi důležitý. Pracuje na něm téměř bez ustání ať je kde je.

„Téměř všechny moje práce jsou autobiografické, ale jsou tak zkreslené a přehnané, že vypadají jako fikce. Většinou mě náměty napadají jen tak, bezděčně. Pak si napíšu náčrt, zhruba tak asi na jednu stránku. Je velmi obtížné, kdy píšu roli sám pro sebe. Musím mít věrohodný nápad, který se vejde do mých omezených hereckých schopností. Nepouštím se do špionážních filmů či detektivek. Moje zápletky se omezují na mezilidské vztahy.“

„Zapisuji si hodně vtipů hned, jak mě napadnou. Dělám to odjakživa, protože bych je brzo zapomněl a tak mám doma zásuvku plnou papírů a útržků s poznámkami. Svoje náměty mám v papírové krabici, kterou mám uloženou ve střižně. Když hledám nápad na film, vysypu všechno na postel a probírám se tím. Třídím to na hromádky co je dobré a co ne. Nápady vyhodím až teprve po tom, co je uskutečním.“

„Když jsem natáčel Sólokapra, napsal jsem scénář pro film, který měl vzniknout v Londýně, ale pak se ukázalo, že to, čemu se vysmívám, tam vůbec neexistuje. Tak jsem to musel předělat. Do začátku natáčení chyběly čtyři týdny a já pořád neměl scénář. Tak jsem se musel zavřít do pokoje a prostě to napsat.“

„Píšu pořád stejně, od začátku. Nejdříve to napíšu rukou, protože mám špatně čitelný rukopis, přepíšu to na stroji. Pak to čtu znovu a obvykle co celé předělám. Jsem rychlý autor, napsat scénář mi trvá čtyři až šest týdnů.“

„Nechci ustrnout a psát scénáře, které jsem psal třeba před dvěma lety. Snažím se jít kupředu a neopakovat se, už třeba jen kvůli svému profesnímu růstu. Vždycky doufám, že se můj film bude diváků líbit, ale nechci dělat cokoliv jenom proto, aby se líbil. Lepší je být neoblíbený, ale dobrý. Stejně tak můžu říct, že je lepší se snažit se růst a neuspět, než hrát na jistotu případně podlézat.“

„Někdy dlouho přemýšlím o nápadech, a co bych vlastně chtěl natočit. Pak se na něco začnu soustředit a obvykle se volba zúží na dva náměty. Ať si pak vyberu kterýkoliv, vždycky mám pocit, že jsem se měl rozhodnout pro to druhé. Jakmile padne rozhodnutí, začínám na tom pracovat. Přemýšlím o tom, než jdu spát, ve sprše, při obědě, nebo na chodníku. Když přijde čas psát, jsem skoro připravený a mám v tom jasno. Nerad marním čas, proto když někam vyrážím, plánuji, do kterého problému se pustím. Když chodím na procházky do parku, tak vymýšlím dialogy. Poslední roky je to horší, protože mě lidé poznávají a nemohu se tolik soustředit. Když mám problém, se kterým nemůžu hnout, vyslovím jej nahlas, čímž se z říše fantazie v mé hlavě stane konkrétním. Povídám si o tom s přáteli, a přestože mi nemohou pomoci, pomáhá mi, když se slyším nahlas.“

„Někdy píšu scénář i při cestování a tak používám hotelové dopisní papíry, nikdy si nedělám kopie, mám jen jeden originál, který nedávám číst ani hercům.“

„Moc mě baví psát příběhy a přenášet je na plátno. Dívám se na svoje filmy velmi objektivně a dokáži rozeznat, kdy jsem dobrý a kdy špatný. Umím se na sebe dívat realisticky, nepovažuji se za umělce a není to falešná skromnost. Jsem jen pilný filmař, který stále pracuje.“

„Je to zvláštní, když hraji šachy, nedokáží předvídat tah dopředu, ale když píšu scénář a může být pěkně složitý, vidím daleko dopředu a vyřeším všechny problémy. Než začnu psát, je to velice nepříjemné, ale přijde den, kdy vezmu tužku do ruky a neumím to vysvětlit proč, ale mám uvnitř pocit radosti.“

„Když píšu, mám různá rozptýlení, cvičím každý den, cvičím denně na klarinet, běhám na pásu - prostě mám kázeň, která mi pomáhá to všechno zvládnout.“

„Jakmile scénář dokončím a přepíšu, již se na něj nepodívám. Nemám ani žádnou kopii. Tak tři, čtyři týdny před natáčením celý scénář zmrazím. Na scénu se podívám až v ten den, kdy ji mám natáčet. Je mi to úplně jasné a nezáleží na tom, v jakém pořadí natáčím. Chronologické natáčení pro mě nemá žádnou výhodu.“

„Jednou chtěl někdo financovat můj film a napsal, že respektuje mou tvůrčí svobodu a dá mi určitou částku, když mu pošlu pětistránkovou synopsi. Poslal jsem mu email, že nepíšu pětistránkové synopse dokonce ani pro sebe. Nepíšu pro sebe ani jednostránkové synopse. Nikdy jsem nedal nikomu, kdo financoval moje filmy, víc než tři nebo čtyři řádky. Snažím se jim dát aspoň matnou představu o tom, co dělám, ale nechci se ničím vázat, protože při psaní mě napadají různé věci a chci mít dostatek volnosti, abych je mohl použít.“

Baví mě psát příběhy a přenášet je na plátno

Woody natáčí velmi specificky a na dnešní dobu velmi levně. Sám o tom říká.

„Stalo se mi, že jsem natočil první verzi filmu Září, a když jsem to viděl pohromadě, změnil jsem herecké obsazení hlavních postav a natočil to celé znova. Většinou točím film tak osm až deset týdnů a vejdu se do rozpočtu 17 miliónů dolarů. Točím velmi rád v New Yorku, točím v reálných místech, někdy i ve svém bytě. Nemám rád venkov.“

„Při natáčení je spousta věcí, které fungují jinak, než jste si původně mysleli. Při stříhání objevuji stále nové a nové věci. Zážitek z tvorby filmu se u mě dostaví, když jej natáčím, ne když to píšu. Jakmile film dokončím, přestane mě zajímat a již se na něj nikdy nedívám.“

„Když natočím film, vezmu jej do střižny a objednám si se střihačem jídlo. Začneme střihat a film dostává tvar. Je to velice příjemná, estetická věc. Pak to dokončíme, pustíme mezi lidi a pro mě ten film končí. Neslavím ani jeho úspěch, ani se netrápím jeho neúspěchem, nedělám žádné večírky při premiéře.“

„Mám několik pravidel, které ve všech filmech dodržuji. Sex se vždycky odehrává mimo kameru, násilí se rovněž odehrává mimo kameru. Ne že bych to neuměl natočit, ale z nějakých podvědomých důvodů se tomu vyhýbám.“

„Natáčení filmů v Evropě je pro mě lepší, protože v USA většinou vyžadují spoluúčast. Chtějí si přečíst scénář, chtějí mluvit do obsazování, chtějí vidět, co dostanou. Ale já takhle pracovat nemůžu. Podnikatelé a obchodníci ve USA si představují, že mají tvůrčí smýšlení, ale je to právě naopak.

Woody Allen není posedlý honbou za cenami a je i realistický při hodnocení šancí svých filmů na úspěch.

„Úspěch mých filmů je dost odvislý od recenzí. Když se někomu můj film zalíbí a napíše k němu dobrou kritiku, je tu šance, že film vydělá. Když se někomu film nelíbí a strhá ho, pak není výdělek žádný.“

„Na ceny jenom sedá prach. Nezmění člověku život, nezlepší mu zdraví, nepřinesou mu více štěstí ani nesmrtelnost. Ani to největší ocenění na světě nepřinese úlevu a změnu, jakou by člověk chtěl a nesjedná nápravu tam, kde by ji potřeboval.“

„Když lidem promítám svoje filmy, abych zjistil jejich reakci, chtěl bych, aby mi říkali: „Líbilo se mi to, nebo nudil jsem se v druhé půlce filmu“. Mám rád jednoduché reakce. Jakmile začnou film analyzovat a zjišťovat, co je na tom špatné, ztrácím zájem. Je velice obtížné přijít na to, co je ve filmu špatné a proč.“

„Nikdy nejsem nijak zvlášť zklamaný, když se třeba nepodaří film, nebo když to nevyjde tak, jak jsem to napsal. Nejsem ale ani přehnaně nadšený, když mám úspěch. Je to samozřejmě příjemné pro herce i pro lidi, co do toho dali peníze, ale já jsem zjistil, že úspěch nemá na můj život žádný vliv. Jakmile jsem získal svoje první úspěchy, které jsem potřeboval, abych se zavedl, pak už pro mě další úspěchy nic neznamenaly. Jsem vděčný za svoje štěstí, ale žádný úspěch nedokáže zmírnit můj vrozený smutek.“

„Pro mě je hlavní zábavou práce. Když udělám něco, co podle mě není dobré a publikum to nadšeně přijme, nijak to neovlivní můj osobní pocit zdaru nebo nezdaru. Já se raduji z toho pracovního procesu. Když pominu peníze - jsme totiž dost přeplaceni - všechny ty tak zvané odměny nahrávají jenom marnivosti a zdržují člověka od práce. Mohou vést kromě toho i k falešným pocitům o velkoleposti nebo mylným pocitům méněcennosti.“

„Nerad se účastním společenských akcí, premiér, nečtu kritiky a články o sobě a je mi jedno, jestli se moje filmy líbí či ne nebo jestli vydělávají nebo prodělávají. Nestarám se, jestli jsou módní, jestli jsou hluboké nebo povrchní. Lidé si proto myslí, že jsem namyšlený, ale není to tak.“

Zatímco některé filmy jsou zapomenuty pár let po uvedení do kin, Allenovi filmy nenahlodal zub času. Má pro to svoje vysvětlení.

„Moje filmy nepodléhají módě, nejsou dobové. Nepoužívám dobovou hudbu, netočím náměty, na které tehdy lidi mysleli. Moje filmy obsahují psychologické, milostné nebo existencionální otázky, které zůstanou stejné bez ohledu na to, jak se změní poměry. Špatný film vždycky zůstane špatný a dobrý film nikdy nebude staromódní.“

„O svých filmech mám jednu teorii, a sice, že diváci se o nich rozhodují už předem. Ti, kterým se moje práce líbí, se jdou podívat, a přehlédnou všechny moje chyby. Ti, kteří moji práci nemají rádi, zase vnímají jen to, co jsem pokazil.“

„Točím filmy za 15 milionů dolarů, takže je téměř jisté, že s přidruženými právy a tržbu ze zahraničí se všechny náklady vrátí a riziko neúspěchu je malé.“

Woody hodně čte, je vzdělaný a přemýšlivý. Jeho hodnocení dnešní společnosti ve světě je více než věcné.

„Myslím si, že náš svět půjde brzo ke dnu, protože naše politické systémy se zásadním způsobem znemožnily a nejsou již nadále k užitku. Modely vnitřního i vnějšího sociálního chování totálně selhaly. Tragédie spočívá v tom, že my sami neumíme, nechceme a nemáme sílu změnit kurz. Na revoluce je pozdě a stejně hluboko v duši ani nevěříme na jejich pozitivní účinky. Myslím si, že hlavním rysem lidské existence je krutost člověka k člověku. Kdyby nás pozoroval někdo z vesmíru, nežasl by nad tím, co jsme dokázali, ale nad naší hloupostí a krutostí, které jme schopni.“

V jeho filmech se objevilo velké množství zvučných jmen, kteří si pokládali za čest pro něj hrát. Jeho práce s herci je velmi specifická.

„Někdy si přeříkávám dialogy, než si je zapíšu, protože se některé věci dobře čtou, ale když se pak říkají v přítomnosti herců, nefungují. Říkám celé repliky, jak nahrávku, tak pointu.“

„Pracuji rád s lidmi, které znám a kterým věřím. Proto si buduji svůj trvalý štáb se skupinkou hlavních herců. Jsem velmi ostýchavý člověk, proto se s herci bavím velmi výjimečně, což může působit odtažitě.“

„Nebojím se přeobsadit film, pokud se mi první verze nelíbí. Jednou za čas se stane, ať kvůli mojí neschopnosti dobře režírovat nebo kvůli jejich neschopnosti uchopit roli, že to z nějakého důvodu nejde dobře dohromady. Takže si můžu vybrat, zda to nechám v nedokonalém stavu nebo to změním. A já cítím povinnost udělat změny, kvůli lidem, kteří do toho dali svoje peníze, kvůli své vlastní umělecké poctivosti a kvůli všem, kdo mají s filmem co do činění.“

„Vždycky říkám každému herci, který se mnou pracuje, ať i nedělá starosti s dialogem a řekne všechno tak, jak sám chce.“

„V Británii nemají stejný odborový systém jako u nás, mohou proto pracovat svobodněji. Nepracují tak sešněrovaným způsobem jako my tady. Tam je to jako studentské filmování, kdy všichni dělají všechno.“

„Na place s herci nemluvím a jen velmi vzácně se s nimi stýkám společensky mimo práci.“

Na rozdíl o jiných filmů, kde herci berou miliónové gáže, pro Woodyho jsou schopni točit „ za hubičku“.

„Moji herci jsou placeni podle mzdových tabulek, což znamená, že dostávají pouze pár tisíc dolarů týdně. Až na pár výjimek u mě hráli všechny velká jména a nikdo neměl problém. Když jsem točil s Miou Farrow první film, řekla mi, že je ochotná dělat skoro zadarmo, ale že se na tu práci hrozně těší. Pracoval jsem za ta léta se stovkami lidí a všichni byli opravdu skvělí. To je moje režisérské tajemství, obsaď do filmu skvělé herce a pak slízni smetanu za jejich práci. Co potřebuji říct skvělému herci? Jen to, v kolik má přijít na plac a zajistit mu kávu a koblihy, víc nic.“

„Když jim nabídnu roli a současně někdo jiný jim nabídne deset miliónů dolarů za jinou roli, vezmou ten druhý film. A pokud si myslí, že za roli v mém filmu dostanou málo zaplaceno, ale díky ní získají příští rok jinou roli za deset miliónů, tak půjdou do mého filmu.“

Není režisérský tyran, jako třeba StanleyKubrik a je schopen uznat, že se mýlil.

„V začátcích se mi stávalo, že jsem chtěl něco po hercích, protože jsem si myslel, že můj úsudek je správný. Při střihu jsem si uvědomil, že pravdu měli oni a tak jsem přestal herce opravovat, když nedělají věci, jak chci já, pokud si nejsem stoprocentně jistý, že je to katastrofa.“

„Když se herci nedaří replika, nenechám dojet scénu do konce. Ale zastavím jej hned. Já neumím dostat z herců skvělý výkon, pokud ho nemá v sobě od samého začátku.“

„Nikdy si mi nikdo nestěžoval, že nedostal scénář. Herci ke mně přijdou, dostanou jen svoje party, přijdou na plac, spustí kamera a je to. Velkou část věcí kolem filmu jsou jen blbosti, počínaje nesčetnými schůzkami a spoustou času vynaloženým jen na to, aby se projekt vůbec rozběhl. Je tu spousta vyhozených peněz a namyšlenosti lidi. Dát to všechno dohromady je jen otázkou zdravého rozumu, což dokazují lidé, kteří nemají ani peníze a ani čas, ale přesto odvedou dokonalou práci.“

„Podle mě neexistuje žádný dobrý ani špatný způsob. Já se svými herci mluvím jen málo nebo vůbec ne a podávají skvělé výkony, zatímco Elia Kazan s herci trávil spoustu času. Když přijde herec na plac a zahraje se zdravým rozumem to, co mu velí role, nikdy necítím potřebu s nimi mluvit.“

„V komerčním filmovém světě vydělává herec tolik peněz, kolik jen může. Je tak dobrý, jak dobré jsou jeho poslední tržby. Myslím, že je to ošklivý a hloupý svět. U mě se točí pro radost ne pro peníze. Financování našich filmů není tak docela závislé na penězích a smlouvách z předchozích filmů. My žijeme v jiném světě než je ten komerční. My pilně pracujeme a všichni se snažíme odvést co nejlepší práci.“

 

HAPPY 80. BIRTHDAY WOODY

 

Důležité je, co člověk říká a ne, jak to říká.

Zajímavé je i zjištění, jak probíhá vlastní natáčení a výběr exteriérů.

„O kamerách a osvětlení se muže člověk naučit dost věcí rychle. Ve filmových kurzech ale na to člověk nepřijde. Záleží na tom, co má v sobě. Jestli máš jako režisér co říct, tak to řekneš, protože najdeš způsob, jak to udělat. Vždy jde hlavně o obsah, styl je jako bonus. Důležité je, co člověk říká a ne to, jak to říká.“

„Rád natáčím dlouhé nepřerušované záběry bez prostřihů. Někdy zkoušíme s kameramanem celé dopoledne a osvětlujeme scénu. Pak natočíme celou náročnou sedmistránkovou scénu za pět minut. Rád točím scénu bez střihu tak dlouho, jak to jen jde. Když to drží pohromadě, je to prima. Vymyslím záběr, dostanu do něj všechny informace, dokončím to a jdeme dál. Díky tomu jsem si celá léta udržel zdravý rozum a mohl natočit tolik filmů, aniž bych měl pocit, že jsou nudné. Nemám rád filmy, kde se každým pět vteřin objeví střih.“

„Mám rád teplé barvy. Když filmuji na pláži, čekám na zatažené dny, protože je to moc hezké. Natáčení na venkově nemám rád, stejně jako nerad točím v noci. Chci skončit tak, abych se mohl dívat v televizi na baseball, zajít si na večeři nebo na basket. Nerad pracuji ve vedru a v mrazu, nerad jezdím na špinavá a nebezpečná místa.“

„V New Yorku natáčím proto, že jsem líný a je to pro mě pohodlné. Rád jím ve svých oblíbených restauracích a spím ve své vlastní posteli.“

„Nerozeznám jednu clonu od druhé, vím, čeho chci dosáhnout a umím to popsat, ale netuším, jak k tomu dospět, proto to musím vysvětlit kameramanovi. Vytvářím kompozici záběrů. Někteří režiséři se vůbec nedívají do kamery a spoléhají na svoje kameramany, to bych já nikdy nemohl. Jsem to já, kdo rozhodne, jaký chci záběr.“

„Filmování není žádná velká věda. Když máš scénář, tak můžeš točit kdekoliv, protože všude jsou profesionální štáby na vysoké úrovni. Když víš jak na to, není to tak těžké. Když se z toho ale dělá věc a spousta rozruchu a je to jen výmluva, abys mohl žít určitým způsobem života, tak pak se z toho stane otrava.“

„Některé záběry přetáčím průběžně. Když se mi nelíbí záběry ze čtvrtka, v pátek je natočím znovu. Má to tu výhodu, že herci jsou pořád k mání, po dokončení filmu můžou mít závazky jinde a přetáčení by byl velký problém.“

„Technika je něco, co se naučíš. Jednou přijde den, kdy si uvědomíš, že to umíš. Já jsem se díky natáčení a snaze učit se, zlepšoval, až jsem si osvojil jistou techniku. Teď už vím, co mám dělat, abych natočil film a lidi co mi svěří peníze, nemusí mít obavy, že bych to neuměl.“

„V podstatě natáčím scénář. Rád si udělám první pracovní verzi filmu, abych věděl, na čem jsem. Zjistím tak některé zásadní věci, které bych jinak nezjistil. Scénář je jenom vodítko pro práci.“

„Mám určitá klišé, která se v mých filmech opakují. Jsem orientovaný na město, proto lidé chodí po ulicích, sedí v restauracích, hádají se v bytech.“

Přestože je Allen opěvovaný a uznávaný génius, nedělá z režírování žádnou vědu. Hlavně dbá na vlastní tvůrčí nezávislost.

„Je zapotřebí velká dávka šikovnosti, aby člověk namíchal tu správnou směs dobrých hereckých výkonů a zajímavého příběhu.“

„Američtí režiséři dělají dlouhé celkové záběry a kromě toho ještě prostřihy hovořících postav z různých úhlů. Filmy se v USA vždycky točily ve studiích podle osvědčených postupů, které měly zaručit, že se nic nezvrhne. Všichni stáli na svých místech, hvězdy měly na sobě tuny líčidel a producenti vyžadovali detailní záběry na hvězdy. Evropské filmy jsou jiné. Líbí se mi na nich nedostatek dokonalosti, protože evropští filmaři nemají dost peněz, aby to do ní vybrousili.“

„Pro svoje filmy píšu scénář, režíruji, stříhám, vybírám hudbu, exteriéry, obsazení a občas tam hraji. Naprostá svoboda má však jednu nevýhodu. Někdy má člověk nespokojený pocit a nevím tak docela přesně, co mi vlastně vadí. Ale jinak je to fajn mít věci pod kontrolou. Nic na tom není. Napíšu scénář a vím, jaký mám příběh, proč ho chci vyprávět a koho tam chci mít. Vyrazím do terénu a vyberu nejvhodnější exteriéry. Řídím se zdravým rozumem.“

„Nikdy nic neplánuji, s nikým nezkouším, nedělám postsynchrony. Nikdo za mnou nikdy nechodil a neříkal mi, že mám dělat tohle a tohle, že tam chce určitého herce, že chce vidět denní práce nebo střih. Už čtyřicet let mám volnou ruku.“

„Mladší generace nejsou tak filmově vzdělané, neznají dobře všechny významné filmy a jejich představy o dobrém filmu se změnily. Filmy, které se líbí jim, se mně nelíbí. Točí se ročně stovky filmů a mezi nimi se objeví i pár amerických, většinou z nezávislé produkce. Mnohem více dobrých filmů je z Evropy nebo z jiných zemí, bohužel se v širší míře nepromítají a moc lidí je nevidí.“

Střihu věnuje Woody spoustu času a je velice pečlivý. Celý ten proces má svoje specifika.

Promítá různé verze svým přátelům a zapamatuje si, kdy lidé nereagují. I když se mu scéna nebo vtip líbí sebevíc, jde pryč. Tři asistenti střihu se starají o to, aby byl na požádání k dispozici jakýkoliv záznam. Woody prohlíží každé políčko, zkouší všechny varianty scény tak dlouho, dokud nemá pocit, že dospěl k nejlepšímu výsledku. Na stěně jsou na nástěnce připevněny průsvitky s číslem a stručným popisem každé scény. Na tyči visí čtrnáct pruhů filmu. Neustále zde panuje pořádek. Asistent dokáže během několika vteřin najít kterýkoliv záběr.

„Když se potom dívám na konečný výsledek, mohou se mě zmocnit naprosto rozdílné pocity, od drtivého zklamání až k radostnému vzrušení. Když jsem viděl film Září, bylo mi jasné, že to musím celé předělat. Dva týdny před premiérou Manhattanu, jsem chtěl film koupit zpátky, aby se nemohl promítat. Když jsem pracoval na filmu Zločiny a poklesky, tak jsem během tří týdnů vyhodil třetinu příběhu, přepsal dějovou linku a zápletku a přetočil jsem 80 ze 139 scén. Obecně jsem poprvé vždycky zklamaný. Velká část mojí práce vzniká při přetáčení, přepisování a novém sestříhání.“

„Moje filmy vzniknou doopravdy až tehdy, když dám dohromady první hrubou verzi. Potom přijde ten strašný okamžik, kdy si promítnu hrubý střih a řeknu si, „To je nuda“. Když dělám rozpočet, tak si spočítám, že když to je film za deset miliónu, potřebuji osm miliónu a dva na přetáčení.“

„Film je u mě rukodělná práce. Nedovedu si představit, že bych nebyl u vzniku každého centimetru filmu. Hned od začátku vždycky stříhám finální střih. Hrubý střih mi je k ničemu. Chci hned napoprvé sestříhat film tak, jak půjde ven. Chci ho hned napoprvé sestříhat co nejlíp, abych viděl, co jsem udělal špatně.“

„Při natáčení jsem večer unavený a rozmrzelý a chci jít domů a normálně žít. Nechci jít do střižny a znovu přemýšlet o filmu. Mám rád, když je natočený všechen materiál a potom s čerstvou hlavou jdu stříhat. Na stříhání ještě v průběhu natáčení panují dva názory. Někdo si myslí, že by to mohlo ušetřit peníze, protože bych včas zpozoroval chyby a mohl je napravit. Jiný názor je, že bych tomu mohl propadnout a nikdy nepřestat přetáčet. Stejně tak nepoužívám video monitor.“

„Po prvním promítání jsem skoro vždycky zklamaný. Nikdy to není takové, jak jsem doufal a je to taková nepříjemná studená sprcha.“

„Když stříhám, nemám ani tušení, jak to celé bude působit. Všechno to dávám dohromady, vypadá to nadějně a optimisticky. Ale potom uvidím, co jsem způsobil. Věci, o kterých jsem si myslel, že jsou legrační, nejsou legrační a věci, které měly být úžasné, tak úžasné vůbec nejsou. A vztahy, které se měly vyvíjet určitým směrem, se tak nevyvíjejí. Všechno, co se může pokazit, se pokazí.“

Když píši scénář, už přesně vím, jakou hudbu použít.

Hudba je velice důležitým prvkem jeho filmů. Jako zdatný muzikant má i široké teoretické znalosti a cit.

Téměř v každém Woodyho filmu slouží jako hudební doprovod výhradně americký jazz, občas i klasická hudba. Sám cvičí na klarinet každý den, ať už natáčí nebo ne. Má rozsáhlé hudební znalosti. Zná prakticky každou jazzovou skladbu napsanou v letech 1900-1950. Když vybírá hudbu, sedí ve střižně a má k dispozici ohromnou hudební knihovnu z celého světa. Vybere skladbu, a když to nesedí, dá to pryč, když je to drahé, nepoužije to.

„Když píšu scénář, mám už představu, jakou hudbu chci použít. Podle mého názoru hudbu pozvedne film a někdy i zachrání scénu, protože bez hudby scéna nefunguje, ale s hudbou ano. Když je průměrný nebo špatný film a přidá se k tomu dobrá hudba, dá se s tím trochu vylepšit, ale špatný film nezachrání ani dobrá hudba. V komedii hudba hodně pomáhá. Dramatický film může být velice působivý i bez hudby, ale v komedii to tak jednoduché není. Když jsem psal scénář pro Zločiny a poklesky, už tehdy jsem věděl, že postavu bude hrát Martin Landau, že bude vystupovat z auta a že k tomu bude hrát Schubertovu skladbu.“

„Bergman nikdy nepoužíval hudbu. Sám kdysi řekl, že kombinace hudby a filmu je barbarská.“

„Když prohlížím denní práce, nebo dělám střih, tak si dělám poznámky. Někdy přidáváme hudbu už při stříhání, což znamená, že nepřejdeme k další scéně, dokud tu předchozí nemáme i s hudbou.“

„Můj normální hudební rozpočet je kolem 750 000 dolarů. Někdy jsem však musel vystačit i se 150 000 - 200 000 dolary. Skladatel vyjde levněji, protože při všech jazzových nahrávkách se platí hudebníkům, nebo jejich dědicům či hudebním vydavatelstvím. Takže někdy jsem ve filmu použil dvacet skladeb a každá z nich stála 5 000 dolarů. Někdy stála skladba i 20 000 -30 000 dolarů.“

Natočit dobrý film, je tak těžké

Přes svůj velký úspěch zůstal Allen oběma nohami na zemi a je stále jen obyčejný člověk, který nijak nepodlehl falešnému třpytu bankovek a slávy. Úspěch jej nepoznamenal v tom negativním slova smysl a stále si udržuje svůj vysoký tvůrčí standard.

Allen natáčí pravidelně rok co rok nový film. Vždy požadoval naprostou uměleckou kontrolu, i když jeho filmy nevydělávaly hodně peněz nebo někdy dokonce prodělaly.

„Po několika filmech jsem se přestal starat o popularitu, nebo o diváky či o to, co o něm kdo napsal. Tato část filmového byznysu mu nepřináší žádné potěšení ani uspokojení a ani radost.

Zaujal poněkud apatický postoj k úspěchu či neúspěchu, protože jak říká, nesprovodí ze světa skutečné životní problémy. Kdysi jsem čítal kritiky, ale nechal jsem toho, protože to považuji za zbytečné rozptylování.“

„Vždycky ode mě chtějí lidé nebo posluchači slyšet nějakou radu. Říkám jim, že záleží jen na práci. Nečtěte o sobě, nediskutujte dlouze o své práci, ale držte se svého kopyta. A rozhodně nemyslete na žádné výhody či požitky. Nemyslete na chválu a peníze. Čím méně myslíte na sebe, tím lépe. Dělejte svou práci, neplýtvejte časem na nic jiného, nevstupujte do cirkusu kolem šoubyznysu, ničím se nerozptylujte - všechno ostatní už přijde samo. Jestliže se lidem nelíbí vaše práce, nepřestávejte ji dělat po svém. Lidé buď zmoudří a ocení ji, nebo půjdete z kola ven a zasloužíte si to. Jestli lidé nesnášení vaši práci, nechte je, možná mají pravdu. Nebo taky ne. Nezastavujte se, ani když vám říkají, že jste génius.“

„S přibývajícími léty vždycky přijde na přetřes slovo „odkaz“. Osobně se o něj vůbec nezajímám, protože jsem toho názoru, že jakmile je člověk mrtev, jeho metabolismu nijak nepomůže, když po něm pojmenují ulici. Viděli jste, co se stalo s Rembrantem a Platónem a všemi těmi úžasnými lidmi? Nic. Až budu mrtvý, nebude mi vadit, když moje děti vezmou moje filmy a vyhodí je do kanálu. Nemám nic proti tomu, když budu dál žít v srdcích a myslích mých bližních, ale raději bych dál žil ve svém bytě.“

„Při práci se musíš bavit, protože to je jediné potěšení, které z toho máš. Když je člověk mladší, domnívá se, že mu sláva a peníze nějak změní život, ale potom zjistí, že ani sláva a ani peníze nic z toho nezmohou. Já si nejvíce zábavy užiji při plánování, filmování a dokončování filmu, potom už se na to nechci znovu dívat. Nemám rád svoje filmy na DVD, vůbec se o ně nezajímám.“

„Ve filmové branži jsi obklopen lidmi, kteří do tebe ze všech stran hučí, ale musíš si udržet vlastní hlavu. Bez ustání se snažíš odvést dobrou práci navzdory všem tlakům a radám filmových odborníků a nakonec stojíš před největší překážkou a sice vlastním omezeným talentem. Natočit dobrý film je tak těžké. Člověk se musí spoléhat na svoji rodinu nebo na své bližní, kteří s ním sdílejí většinu hodnot - to je ta síla, která nás udrží pohromadě. Musí si vytvořit vlastní, malý svět definovaný zásadami, vkusem a měřítky, a potom se tomuto světu nesmí zpronevěřit.“

„Nevěřte pochvalám a lichotkám. Velká část z nich je neupřímná. Mějte na paměti, že mnozí z těch, kteří vás vychvalovali při slavnostních oficiálních příležitostech, vám o týden později ani nezvednou telefon nebo nezavolají zpátky.“

„Většina lidí, mě nevyjímaje, odvádí špatnou práci, protože dělat dobrou práci, je velmi těžké. Jednou za čas narazíš na opravdový talent nebo dokonce na génia, ale to se stává jen zřídka. Všichni máme velké štěstí, protože veřejnost není příliš náročná a úspěšné věci nemusí být nijak kvalitní. Ale člověk musí mít štěstí.“

„Moje filmy jsou skromná dílka se skromným rozpočtem. Přinášejí mimořádně skromné výdělky a ve filmové branži nevyvolají takřka žádný ohlas. Mladí režiséři se nepřetrhnou, aby mě napodobovali, nenatáčejí filmy podle mého vzoru. Moje nápady neměly nikdy takovou hloubku a nepodněcovaly širokou debatu o společenských, politických nebo intelektuálních otázkách. Nikdy jsem nevynikal technickými schopnostmi, jsem jen brooklynský vtipálek, který měl velké štěstí.“

HAPPY 80. BIRTHDAY WOODY