Roger Moore byl s filmem spojený již od útlého dětství, kdy se jako malý kluk nemohl dočkat sobotního dopoledne, když šel do kina na nějaký dobrodružný film, ať to byla kovbojka s Tomem Mixem, Tarzan nebo Flash Gordon. Kino tehdy představovalo útěk z denní reality, a to jak pro děti, tak pro dospělé. Pokud mělo dítě v daný den narozeniny a bylo registrováno jako pravidelný návštěvník kina, bylo před filmem jeho jméno vyvoláno a dostavilo se na podium, kde dostalo dárek v podobě filmového časopisu nebo volného lístku na další film. Sám Roger připustil, že nikdy se ani neodvažoval snít o tom, že by jednou byl ve filmu na plátně on sám.

Přišla válka a bombardování Londýna, takže byl jako tisíce dalších dětí odvezen na venkov do cizích rodin. Ta „jeho“ adoptivní mu příliš k srdci nepřirostla, brala ho jako malého vetřelce ve své domácnosti, a tak se nemohl dočkat, až se bude moc vrátit k rodičům. Již tehdy projevoval velký talent v kreslení, a když to ukázal otci, ten se pochlubil svým známým, což vedlo k tomu, je 15letý Roger nastoupil v Soho do firmy Publicity Picture Productions (PPP) jako učeň-animátor. Brzy byl přijat do Association of Cinemtograph Technicians (ACT), kde se seznámil s technikou, což se mu později hodilo, když začal sám režírovat. V práci měl zajímavé úkoly, jako např. vyrábět reklamní tituly pro kina nebo nosit krabice s filmy do laboratoří. Zde se setkal s budoucím kolegou Davidem Nivenem, který zde pracoval jako technický poradce. Po dvou letech této práce dostal vyhazov, protože jednou zapomněl filmy vyzvednout.

Netrvalo dlouho a potkal kamarády, kteří se vrátili z války jako invalidé a vydělávali si peníze ve filmu jako statisté. Roger byl pohledný mladík a hned druhý den byl vybrán do filmu César a Kleopatra (Caesar and Cleopatra). Statoval jako legionář a obdivoval hvězdy Vivien Leigh a Stewarta Grangera. Po pár dnech si ho zavolal druhý režisér Brian Desmond Hurst a zeptal se ho, zda by chtěl být hercem. Když Moore přikývl, režisér přesvědčil jeho rodiče, že by bylo dobře, kdyby ho zapsali do herecké školy Royal Academy of Dramatic Art (RADA) a že on zaplatí náklady, protože si myslí, že v jejich synovi je potenciál. Kromě studií hlasové techniky, pantomimy, baletu a šermu na škole, pokračoval dál coby komparsista, což v něm posilovalo vědomí, že se vydal správnou cestou. V prvním ročníku se objevil ve třech divadelních hrách. O rok později, když skončila válka, se rozhodl opustit studia začít si hraním vydělávat. Než se k tomu dostal, čekala jej vojenská služba. Když si odbyl základní výcvik, byl odeslán do Německa, ale pochodování jen nebavilo, požádal tedy o přeložení k CSEU, obdoba našeho Armádního uměleckého souboru a tak se dostal na divadelní pódium a objížděl se souborem jednotky v Německu.Všiml si ho herec Sanders Warren, t.č. také ve vojenské službě, což patrně vedlo k tomu, že po propuštění z armády, kde se stačil oženit, v roce 1947 Mooreovi zavolalo studio Pinewood v Londýně a nabídlo mu kamerové zkoušky na roličku ve filmu Modrá Laguna (The Blue Lagoon), kde hlavní roli měla Jean Simmons. Roger neuspěl a roli nedostal, takže se ocitl bez peněz a bez zaměstnání na ulici.

Brzo si našel místo v Intimate Theatre, kde dostával deset liber týdně a vzpomněl si na něj opět Desmond Hurst a nabídl mu několik štěků ve svém novém filmu a angažovalo ho i BBC pro svoje rozhlasové hry. Nemohl si vybírat, proto bral kde co, např. šest měsíců byl na turné s hrou Mister Roberts, kde měl pár vět. Nedostatek práce a peněz vedl mezi mladým párem k napětí, a tak se záhy rozvedli. V roce 1953 se Moore vydal jako doprovod zpěvačky Dorothy Squires do Ameriky v naději, že sežene práci v tamní televizi. Tehdy to pro začínající herce nebyl takový problém, jako je to dnes, a tak záhy dostal roli v programu Robert Montgomery Presents, díky agentuře MCA, která se ho ujala již na letišti. Protože neměl americký přízvuk, mohl hrát různé osoby evropské národnosti a stal se univerzálním TV hercem. Oženil se záhy se zpěvačkou Dorothy, kterou doprovázel. Přišla nabídka hlavní role ve hře A Pin to See the Peepshow. Premiéra se stala zároveň derniérou, protože tehdy bylo v New Yorku všeho všudy asi osm kritiků a pokud hra neměla hvězdu, lístky se neprodávaly tak rychle a záleželo na kritice, zda hru pochválí, nebo pohřbí. V tomto případě došlo na druhou variantu.

Nicméně všiml si ho hledač talentů ze studia MGM, a to s ním podepsalo smlouvu. Roger Moore přijel konečně do Hollywoodu, který tehdy začínal mít těžkou konkurenci v TV, a proto nedovoloval svým smluvním hercům v ní účinkovat. Budoucí James Bond potkával hvězdy typu Ava Gardner, Lana Turner, Glenn Ford, Debbie Reynolds v bistru na obědě a ocitl se ve světě, o kterém jako dítě toužil.

Jeho první film se jmenoval Když jsem naposledy viděl Paříž (The Last Time I Saw Paris), kde hlavní roli měla Elizabeth Taylor. Anglický nováček dostal hned první lekci, když zjistil, že na place je přítomna cenzorka, která ostřížím zrakem hlídala různé věci, jako např. aby kamera nekoukala příliš zvysoka za hluboký dekolt hlavní představitelky. A protože tím hlídala dobrou morálku celé Ameriky (podobně jako tomu bylo v té době v kultuře u nás), režisér se musel podvolit a kameru snížit tak, jak se cenzorce zamlouvalo. Tehdy bylo zvykem u MGM, že herci dostali sedmiletý kontrakt s opcí, takže studio je prakticky mělo v hrsti a mohlo je vyhodit, kdy se jim zachtělo.

I režisér se musel podvolit tomu, co mu cenzorka, přítomná na place, přikázala udělat

Herci měli garantovanou práci 40 týdnů v roce, ale plat byl rozložen celoročně na 400 dolarů týdně. Pro srovnání, tehdejší hvězda Eva Gabor brala 20 000 za natáčecí den. Než přišel další film, studio herce posílalo na různé zkoušky dle vlastního rozhodnutí. Moore pomalu poznával blyštivý svět Hollwoodu. Kromě práce k němu patřily i nekonečné, každodenní večírky, které se rozdělovaly podle důležitosti. Roger na to vzpomínal:

„Na večírku typu A byly samé hvězdy, které velice výjimečně přišly na večírek kategorie B, zato smluvní herci z večírku typu B se snažili zoufale se dostat na večírek typu A, kde se mohli potkat s důležitými lidmi, kteří by jim mohli pomoci v další kariéře. Na večírek typu C chodili jen záskoky, herci bez smlouvy. Herci a herečky byli takto rozděleni do kast, které se mezi sebou nestýkali. Ale na scéně to byla jiná věc, a i hlavní hvězda filmu pomáhala zelenáčovi s radami, které nejen zbavily herce nervozity, ale pomohli mu rychleji se zaběhnout.“

Během prvních dvou let natočil pro MGM několik filmů, které nebyly velice úspěšné a studio ho onálepkovalo jako herce kostýmních filmů, které pomalu vycházely z módy, ale nedovolilo mu přijmout práci v TV. Obě strany se rozešly ve zlém a propuštěný herec se vrátil do Anglie. Byl konec roku 1956.

Na domácí půdě přišla nabídka hlavní role v seriálu Ivanhoe, která slibovala roční práci v TV. Když série skončila, vypadalo to, že film se Mooreovi vzdaluje a bude z něj již jen TV herec. Naštěstí přišla nabídka z USA, a po jedné roli se ozvalo studio Warner Bros a mávalo mu před nosem sedmiletou smlouvou. Do prvního filmu s názvem The Miracle jej režisérovi doporučil dopisem anglický herec Dirk Bogarde, který jej kdesi zahlédl, ale osobně se dosud nesetkali. Na rozdíl od MGM, společnost Warner Bros produkovala i televizní seriály, takže využívala své nasmlouvané herce k další práci, a tak Moore pocítil pásovou výrobu televizního průmyslu s malým rozpočtem a rychlým tempem. Ale čeho je moc toho je příliš, a po dvou letech práce na málo filmech a hodně TV seriálech, Moore další z nich odmítl, protože cítil, že Warner Bros v něm vidí především televizního herce, a do dobrého filmu s ním moc nepočítá.

Opustil tedy Hollywood na počátku roku 1961 a přesídlil do Itálie, kde podobně, jako později Clint Eastwood, přijal roli Romula v mezinárodně obsazeném filmu The Rape of Sabine Women. Natáčení bylo chaotické a výsledek byl velmi špatný. Po druhém podobném filmu byl rád, že se ozvalo londýnské studio s nabídkou hlavní role v připravovaném seriálu The Saint. Byl velmi populární a při natáčení druhé série Roger projevil přání režírovat.

„Hodně jsem se naučil od režisérů, se kterými jsem pracoval v Británii a v Hollywoodu a věděl jsem něco o kamerách, něco o objektivech a světle, a také jsem soucítil s herci, protože jsem byl jedním z nich. Co jsem nevěděl, na to jsem se zeptal štábu a ten mi vždycky ochotně pomohl. Nebavily mě castingy herců, většinou jsem si vybral sám toho, kdo jsem si myslel, že bude pro roli nejlepší, ale jak se ukázalo, nebyla to vždycky pravda. Postupně jsem se zdokonalil, ale bavilo mě natáčet pouze pro TV, kde natočit jednu sérii trvalo tři měsíce, zatímco film i s přípravou by mi sebral sedm měsíců života a na to jsem neměl trpělivost. I z těchto důvodů jsem v pozdějších letech nabídky na režii filmů odmítal. Moc rád jsem však točil na lokacích, musel jsem být velmi kreativní, univerzální a vždy být před všemi o krok napřed.“

 Úspěšná práce na sérii The Saint skončila po sedmi letech a zároveň s ní i druhé manželství s Dorothy, protože obě strany budovaly své kariéry a téměř se nevídaly. Roger se za to vídal již několik let s herečkou Luise Mattioli, kterou si zanedlouho po rozvodu vzal. Přišla nabídka na film The Man Who Haunted Himself, který se u nás promítal pod názvem Muž, který pronásledoval sám sebe. Jak později Moore komentoval, byl to jeden z mála filmů v jeho kariéře, kde opravdu mohl hrát, protože jiné postavy byly dost jednoduché a přímočaré.

Pak přišla úspěšná série The Persuaders, která skórovala všude, kromě Ameriky, a pak se objevil James Bond.

James Bond přichází

Moore filmoval The Persuaders ve stejné době a ve stejném studiu v Londýně, jako Sean Connery Diamanty jsou věčné (The Diamonds Forever). Protože Connery už měl agenta 007 plné zuby, odmítl další nabídku, stejně tak, jako předchozí představitel George Lazenby, takže volba padla na charismatického Rogera Moora. Jeho poměrně klidný život rázem nabral na obrátkách, změna představitele hlavního hrdiny vyvolala velký zájem médií a Moore se nestačil divit, kolik tiskovek a mediálních prezentací musel podstoupit.

Když byl první film Žít a nechat zemřít (Live and Let Die) hotov, herci neměli šanci vidět kousek hotového filmu dříve než diváci. A tak to fungovalo i v dalších letech. Jen tak pro zajímavost, film stál 7 miliónů dolarů a vydělal 126 miliónů. Zatím poslední Bond s Danielem Craigem stál 200 miliónů (a je opravdu lepší????).

Během přestávky mezi bondovkami přijal nabídku na film Zlato (Gold), který se měl natáčet v Africe. Nicméně mocné britské odbory techniků filmových štábů pohrozily, že pokud se v Africe, kde vládl apartheid, natáčení uskuteční, budou všechny příští filmy Rogera Moora dány na černou listinu. Herecké odbory se sice za herce postavily s tím, že nikdo nemá právo zakazovat jeho členům pracovat, nicméně riziko bylo příliš velké, a tak se mělo natáčet ve Walesu (není to podobné současné situaci, kdy nějaký aktivista dokáže zničit kariéru kvalitního herce, jenom proto, že měl jiné názory ????). Nakonec se štáb nenechal vydírat a odjel do Johannesburgu v září 1973, zaměstnal černé a bílé Afričany a vše proběhlo bez problémů. Nicméně, když se dokončovala závěrečná fáze v londýnském studiu, producent prohlásil, že si nákladnou scénu nemůže dovolit. Moore se tedy uvolil, že do konce filmu bude pracovat zdarma, aby byl projekt úspěšně dokončen, což trvalo celé dva týdny. Byla mu slíbena procenta z filmu, ale jak to bývá, chytrý účetní studia nevykázal žádný zisk, a tak Roger pracoval zadarmo. Jeho právník soudně zabavil negativy, takže hlavní hrdina pak vlastnil fyzicky celý film.

S úspěchem série agenta 007 a zvýšeným bankovním kontem jeho představitele přišel problém. Daňové britské zákony tehdy stanovily, že lidé vydělávající nad určitou hranici, musí státu odvádět 87 % daň, takže Roger Moore se stal dalším britským občanem, který se raději odstěhoval, než aby pracoval prakticky zadarmo, protože kariéra herce může skončit s příštím filmem a z čeho by pak žil? Následoval tedy příkladu např. Seana Conneryho, Michaela Caina, Davida Nivena nebo závodníka Jackie Stewarta. Moore tedy přesídlil do švýcarského Gstaadu.

Z každé libry, kterou jsem vydělal, jsem 87 pencí musel odvést doma na daních

Tehdy kinům vévodily Hvězdné války a Blízká setkání třetího druhu, proto se i producenti Bonda rozhodli odsunout další díl s názvem Pouze pro tvé oči (For Your Eyes Only) a místo něj natočit díl s názvem Moonraker. Protože však scénář nebyl hotov, Moore přijal nabídku na film Divoké husy (The Wild Geese), kde se sešel s Richardem Burtonem a Richardem Harrisem. Oba herci měli tehdy již velký problém s alkoholem, a tak hvězda nehvězda, aby dostali roli, museli přijmout tvrdé podmínky. Roger Moore vzpomíná:

„Burton tehdy nesměl pít ze zdravotních důvodů, a Harris byl najatý pouze za předpokladu, že režisér každý den podepíše zprávu, kde bude stát, že se herec dostavil včas, střízlivý a uměl text. Jeho plat byl v trezoru, aby se tak vyhnul svodům. Nakonec s ani jedním z nich nebyly žádné problémy, ale film je drahá záležitost a jedna hvězda nemůže kazit práci ostatních.“

Že ani sláva není univerzální, dokazuje vzpomínka na natáčení Jamese Bonda v Benátkách. Moore se zúčastnil večírku, když k němu přišla dáma v letech a velmi nóbl angličtinou se ho zeptala:

„Co tady děláte?“

„Natáčím film?“ zněla odpověď.

„Aha, a jaký film?“

„Jamese Bonda, agenta 007, madam.“

„Aha, a co v tom filmu děláte vy?“

„No, snažím se hrát toho James Bonda, madam,“ nenechal se vyvést z míry Roger.

Někdy v té době se potkal v Paříži se Stevenem Spielbergem, který měl za sebou úspěšné filmy Čelisti a Blízká setkání třetího druhu. Projevil velký zájem režírovat další bondovku a Moore byl vidinou spolupráce nadšen. Šel za producentem, který jej zchladil konstatováním, že Spielberg požaduje velké procento ze zisku, a tehdy bylo pravidlem, že režisér film natočil pouze za smluvní plat, ale ze zisku neměl ani dolar. Spielberg tedy ztratil zájem a natočil Indiana Jonese. Před natáčením dílu s názvem Chobotnice (Octopussy) dostal Moore smlouvu, která byla o mnoho nižší, než míval Sean Connery. Roger nechal na svém agentovi, aby dohodnul podmínky, což fungovalo tak, že agent částku trochu zvednul, producent ji trochu snížil, a pak se všichni dohodli na přijatelném kompromisu. Teď studio sáhlo po nové taktice a vyhlásilo, že dělá konkurz na nového představitele Bonda. Agent, který bral 10 % z domluveného honoráře se zalekl, a raději vzal nabízenou částku pro svého klienta. Moore tak byl nejlevnějším Bondem v historii celé série.

Jakmile skončil s Bondem, dostal od Blake Edwardse nabídku na účast v připravovaném filmu Stopa Růžového pantera, který by poslepoval z materiálu, který mu zbyl z předešlého natáčení, neboť Peter Sellers byl již mrtev. Moore na to vzpomínal:

„Nabídka zněla na 100 000 dolarů za natáčí den a těch mělo být celkem pět, takže velmi atraktivní. Nicméně mě využili od časného rána až do hluboké noci a stihli všechno za jediný den, takže na mně ušetřili 400 000 dolarů.“

Film ale byl slabý odvar a neměl velký úspěch.

Dvě opačné tváře lidí ve filmu poznal při natáčení filmu Obnažená tvář (The Naked Face), který režíroval Bryan Forbes a produkovali Golan-Globus. Natáčelo se v Chicago a produkce tlačila na režiséra, aby film dokončil za dva měsíce místo plánovaných tří. Náhle měl Moore telegram, že jeho maminka měla infarkt a leží v nemocnici v Colchesteru. Zatímco režisér okamžitě pochopil a uvolnil hlavní hvězdu z natáčení s tím, že zatím bude točit scény, kde nehraje, producent ho za to seřval se slovy:

„Jak můžete pustit hlavní hvězdu z natáčení, musíme dokončit film?!““Ale umírá mu maminka,“ hájil se Forbes, což producent odmítl jako relevantní argument.

Od té doby viděl Moore producenty z jiného úhlu a ani mu moc nevadilo, že film neměl valný úspěch. Maminka se uzdravila a umřela o několik let později.

Protože se s Bondem rozloučil, překvapila jej nabídka na další díl Vyhlídka na vraždu (A View to a Kill), přece jenom mu bylo 57 let. Během předprodukčních příprav ve studiu Pinewood došlo k nehodě, kdy vinou exploze kanystru s plynem, který zde používal Ridley Scott při natáčení Legendy, shořela celá scéna pro Jamese Bonda. Přestavba trvala čtyři měsíce, a tak se film točil po segmentech v různých částech studia, aby se neztrácel čas.

Poměrně s nevolí Roger sledoval, jak mladé herečky v rolích Bond girls po každém záběru sahaly do kabelky, aby si rtěnkou vylepšily vzhled. Evidentně jim více záleželo na tom, jak vypadají, než jak hrají. Po dokončení filmu se Moore přátelsky rozloučil s producentem Albertem R. Broccolim a uzavřel za sebou kapitolu agenta 007. Bohužel ji neuzavřel tisk, který později psal o tom (v Broccoliho biografii napsané po jeho smrti), že Moore nechtěl o odchodu ani slyšet, měl neurotické požadavky a odmítal se zúčastňovat různých akcí spojených se svojí rolí, ať to byly charitativního rázu či propagačního. Roger Moore to komentoval slovy:

„Vždycky jsem si zakládat na tom, že jsem byl slušný a nezkažený člověk, který nezapomněl na to, odkud přišel a vždy jsem dělal to, co se po mně žádalo, ale nemohl jsem být všude a uspokojit všechny.“

Sejde z očí, sejde z mysli

Moore si užíval života a byl stále aktivním v různých formách zábavního průmyslu, přesto, když po pěti letech dostal nabídku na film Oheň, led a dynamit (Fire, Ice and Dynamite), tisk o něm psal, že se vrací z hereckého důchodu. Tak to funguje ve filmovém průmyslu, pokud není herec stále na očích nebo na plátně, má se za to, že s hraním skončil.

Roger se však nehonil za penězi, v zimě lyžoval ve Švýcarsku, v létě plaval ve Francii a cestoval s rodinou, a tak pokud nabídka přišla v době, kdy měl volno, vzal ji. V rove 1991 však dostal nabídku, kterou neodmítl a dělal celoročně až do konce svého života. Audrey Hepburn ho požádala, aby se stal vyslancem dobré vůle nadace UNESCO. Po váhání, protože o tom nic nevěděl, nabídku přijal a navštívil více než 30 zemí na čtyřech kontinentech, kde pomáhal postiženým a opuštěným dětem. Navštívil i Prahu, kde jeho syn Christopher pomáhal budovat filmové studio. Ve svých pamětech nezapomněl na atmosféru Starého města a procházky po Karlově mostě. Ale i agent 007 je smrtelný, a tak Roger Moore jako první z jeho představitelů zemřel 23.5. 2017 ve věku 89 let.

Foto, s díky: IMDB