I. část

Z jakého důvodu jste založil Filmový festival Černá věž?

To musím sáhnout hodně do minulosti. V podstatě to vychází z mého obdivu a z mé fascinace filmem už od dětství. Jako malý jsem pobíhal za barákem, a přestože jsem v ruce neměl kameru, tak jsem měl ruce spojené do filmového „framu“ a díval se na svět tímhle pohledem. Běhal jsem s kamarády sem a tam a dělal, že natáčím film. Pak jsem ten prstový „frame“ vyměnil za kameru od rodičů a tím jsem si realizoval svoje první sny, že bych chtěl být jednoho dne filmařem. Částečně se mi ten sen splnil, když jsem natáčel amatérské filmy, vysloveně pro radost. Zkoušel jsem se hlásit i na obor režie, například na FAMU, abych si nebyl do života nic dlužen. To to se nepovedlo, což zpětně hodnotím jako dobrou zprávu. Ale k filmu jsem měl stále blízko. A jak jsem natáčel amatérský filmy, tak jsem s nimi obrazil pár festivalů. Nebudu lhát, nebylo jich mnoho, ale pár jsem jich viděl. Strašně se mi líbila myšlenka, že se lidé se stejným zájmem můžou potkat. A moc se mi nelíbilo, v jakých podmínkách se ti lidé potkávají. Říkal jsem si, že by bylo skvělé v Českých Budějovicích filmový festival mít, třeba trošku jinak koncipovaný s důrazem na setkávání tvůrců. A tak v roce 2011 vznikl Filmový festival Černá věž, čímž jsem tak trochu přešel na jinou stranu toho filmového světa. Ale ta strana mě bavila a baví stále.

Proč se v roce 2022, nekonal 11. ročník vašeho festivalu?

V podstatě to vychází už z toho, že 10. jubilejní ročník se konal v roce 2021, místo toho, aby se konal v roce 2020. Covid způsobil velké změny v kultuře a bylo to období, kdy se cokoliv špatně plánovalo. My jsme několikrát žádali o peníze, uzavírali smlouvy s partnery, dělali, že festival bude. Pak jsme vraceli peníze a zase jsme partnerům vysvětlovali, že festival nebude. Nakonec se jubilejní 10. ročník musel připravit asi během jednoho měsíce a uskutečnit. Nevím, jestli to byla chyba nebo ne, ale festival se uskutečnil v průběhu nějaké třetí nebo čtvrté covidové vlny. Přestože to byl jubilejní ročník, myslím si, že jsme jej i za těch hrozných podmínek připravili dobře, byly tam workshopy, bylo to reprezentativní, ale ta atmosféra kolem covidu, ta změněná kulturní nálada způsobila, že jubilejní ročník mnoho lidí nenavštívilo. Já jsem se v ten moment rozhodl, že se v roce 2022 další 11. ročník neuskuteční, a to z toho důvodu, že si chceme po mírném zklamání dát rok pauzu na to, abychom mohli najít novou energii. Najít zkrátka do dalších let novinky, upravený koncept i obměnit tým. Raději to zaklepu, ale v roce 2023 se 11. ročník uskuteční. I díky tomu, že od září nově provozujeme s kamarády Biograf Kotva v Českých Budějovicích. V tuhle chvíli máme prostor, kde festival uspořádat a po mnoha letech, vlastně po všech deseti ročnících, by se měl festival konečně odehrát v kině, což byla asi největší a nejúžasnější změna. Bylo finančně náročné v nějaké kvalitě uspořádat festival mimo oficiální kinosál a ať se snažíte sebevíce, v žádném jiném prostoru než v kinosále nelze vytvořit to pravé kino. 

Můžete prozradit na jaké novinky se mohou filmaři v ročníku 2023 těšit a jak se pozměnil koncept vašeho festivalu?

Čím dál víc budeme klást důraz na setkávání a vzájemné inspirování audiovizuálních tvůrců. Za tímto účelem chceme připravit například filmový veletrh, kde by každá tvůrčí skupina nebo jednotlivec mohl prezentovat sám sebe a hledat partnery pro svá příští díla. Posílíme také odbornost workshopů pro film industry, které jsme loni poprvé vyzkoušeli. V neposlední řadě to bude o panelových diskuzích na různá filmová témata. A pokud se to podaří, uskutečníme takovou interaktivní prezentaci zatím nerealizovaných filmových námětů, které mají autoři v šuplíku a potřebovali by pomoci je převést na filmové plátno.

S jakým rozpočtem pro jednotlivý ročník pracujete?

U jubilejního ročníku to byla částka větší, ale u standardního ročníku se to pohybuje mezi 100 – 120 tisíci korunami. Většina lidí, až na pár brigádníků, pracuje na přípravách festivalu zdarma jako dobrovolníci, což samozřejmě umožňuje rozpočet držet na nízké hladině.

Jste jediný filmový festival v Česku, který byl schopen akceptovat a vytvořit vedle kategorií pro amatérský a studentský film i kategorii nezávislý film. Proč jste tak učinili?

Učinili jsme tak ze dvou jednoduchých důvodů. Ten první důvod byl, že jsme k tomu byli vyzváni. My bychom to však slepě nepřijali, ale věříme, že je to správně. Ono je samozřejmě velmi složité definovat nezávislý film, ta debata je skoro nevyřešitelná. Myslím si, že každý filmař má ten level trochu jinde. Osobně vnímám rozdíl mezi člověkem, který natáčí film za pět tisíc korun na foťák, který si pořídil za svou první brigádu, a u filmu dělá režii, střih a nejlépe v tom i hraje, oproti člověku, který je třeba absolventem filmové školy, dneska se živí televizní reklamou a kromě ní si jednou za rok natočí film s ambicí ho třeba poskytnout nebo prodat na nějakou VOD platformu. Nezávislý filmař využije všechny možné technologické zdroje, lidské zdroje a teoreticky třeba i finanční zdroje. Tak vzniká film na úplně jiné úrovni. Byť si myslím, že v nějakém mezinárodním kontextu je nezávislý film ještě o „level“ jinde než jak ho vnímám v naší české kotlině.

Proč je dle vašeho názoru mezinárodní nezávislý film o „level“ jinde než ten český?

Asi by to v některých státech bylo podobné jako u nás, ale například v USA je to o jiných rozpočtech i ambicích. A celkově o jiné velikosti trhu. Myslím si, že na většinu české produkce by se za mořem dívali jako na nezávislé filmy. Tím levelem ale rozhodně nemyslím, že by zámořské filmy měly automaticky vyšší uměleckou nebo obsahovou kvalitu.

Konec první části.

II. část 

Foto: Štěpán Skalka