Leoš Kastner o filmu Zbojník I. část

Autor:

Nezávislý filmař Leoš Kastner studuje na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni, ateliér Multimédií. Po svém filmu Trash Town (2019) se nebojácně pustil do produkce doslova nezávislého historického velkofilmu Zbojník. Více v první části našeho rozsáhlého rozhovoru.

Co vás přivedlo k natočení celovečerního historického filmu?

Vždy jsem chtěl točit filmy o naší historii a jít trochu dál v čase až do středověku. Je to bohatá a nevytěžená studnice zajímavých témat, které si zaslouží větší povědomí. Odjakživa mě zajímala historie okolí mého domova a aktivně jsem zkoumal všemožné události, které se tu v kraji staly, rody, které tu vládly atd.

12

Můžete čtenářům přiblížit žánr filmu a na co se mohou nejvíc těšit?

Historický filmový žánr je velmi specifickou záležitostí. Když točíte film z období komunismu nebo druhé světové války, prostor pro vlastní autorskou licenci z hlediska výpravy je tu prakticky nemožný, protože každý ví, jak vypadala uniforma wehrmachtu, jak vypadala móda v 60. letech, čím jezdilo VB apod. Máme pro toto nedávné období ohromnou kvantu fotografií i záznamů, které nemohou být zpochybněny. Kdežto u tak rané historie jako je středověk, máme maximálně jen dochované archeologické nálezy zbrojí, zbraní, nádob, textilu, a iluminované manuskripty (obrázky u dobových textů). Zářným příkladem skvělého přístupu k historickému žánru je režisér Otakar Vávra, od kterého jsme mohli vidět filmy jako Kladivo na čarodějnice nebo husitskou trilogii. Šlo o mimořádně zodpovědného tvůrce, který si vyhrál s detaily. Kostýmy v jeho filmech září pestrými barvami. Představa „temného středověku“ se mi z hlediska hmotné kultury vždy jevila prapodivně a Otakar Vávra byl odedávna mým vzorem, jak by se k tomuto žánru mělo správně přistupovat.

 

Jak se vy díváte na tzv. amerikanizaci diváků, kdy jim všechny možné filmové servery přináší info především o zahraničních filmech? V Praze a Brně se konají v kinech sítě Aero projekce tzv. Popkulturní milníky, kde se promítají filmy jako Rambo nebo Terminátor zaměřené na Hollywoodskou produkci. Ale naprosto vymizela či se vůbec nezavedla tradice uvádět a opečovávat české klasické filmy a úspěšné režiséry. Je o český film u mladých lidí dnes ještě podle vás zájem? Máme co nabídnout?

 Osobně mám dojem, že to vše souvisí obecně s úpadkem současné české kinematografie. Přestali se zde točit filmy, které by dokázali oslovit i ty mladší diváky. Já jsem filmař a zároveň svým způsobem i vlastenec, takže pro mě byla „povinnost“ zhlédnout kompletní filmografii Miloše Formana, Jiří Menzela, Otakara Vávry nebo Jana Svěráka. To všechno byli / jsou velmistři ve svém oboru, kteří měli vizi a chuť natočit něco většího a hlubšího než příšerné product placement komedie. Musím ale s lítostí přiznat, že už tu dnes nevidím podobné osobnosti, od kterých bychom dostali Amadea, Přelet nad kukaččím hnízdem, Kolju, Vesničko má středisková nebo Vyšší princip. Dovoluji si tvrdit, že až na čestné výjimky, my, generace milénia, patříme bohužel k jedné z těch posledních, která takové filmy vyhledává nikoliv z nutnosti, protože profesor řekl, že to musíme vidět, ale čistě kvůli obdivu z kvalitního scénáře, příběhu, hereckých výkonů i nádherné hudby. Vůbec ale nemám nikomu za zlé, že raději šáhne po americké produkci spíš než po té české. Pokud nemám rád klasickou hudbu, prostředí 18. století na mě působí nesympaticky, přirozeně si nepustím film o Mozartovi, ať je natočený sebelíp. Jsem osmdesátkový nerd, co miluje akčňáky se Seagalem, Van Dammem a Stallonem, tak si raději při večeru pustím Krvavý sport. Je to zkrátka o vkusu každého diváka, ale myslím si, že zahraniční kinematografie má mnohem větší spektrum témat v nabídce než ta česká, což je škoda. Paradoxně, a to teď absolutně nechci velebit sám sebe, ale v posledních letech mám stále větší dojem, jako kdyby mnohem zajímavější tuzemské filmy nabízela spíše ta nekomerční a nezávislá větev.

5

 České historické filmy odehrávající se ve středověku stojí většinou desítky (Křižáček) nebo stovky milionů (Jan Žižka) korun. Předpokládám, že jste takové finanční možnosti neměli. Kolik byl přibližně rozpočet vašeho filmu a jak jste ho dokázal natočit za úplně jiné prostředky než výše zmiňované filmy?

 Takové finanční prostředky jsem ani zdaleka neměl. Nerad bych však, aby to někdo bral jako stěžování. Když jste tvůrce bez peněz, můžete lidi oslovit jedině skrze nadšení, což se mi nakonec podařilo. Na oplátku se snažíte pro účastníky vytvořit atmosféru na place co nejpříjemnější a nejatraktivnější. Herci i lidé ze štábu se mnou mrzli na place celé dny. Při natáčení poslední bojové scény na zbojnické skále jsme měli na místě i dva kamerové jeřáby Technocrane od německého vývojáře a držitele Oscara Horsta Burbully. Potřeboval totiž natočit reklamní spot jeho firmy a u natáčení hollywoodských filmů má pod autorskými právy zakázáno pořizovat jakékoliv making of videa. Takže jsme si šli s různými cíli společně naproti. Sám Horst Burbulla potvrdil, že se v našem případě jedná o jediný nízkorozpočtový film na světě, který takovou vrcholovou techniku použil, což bylo pro všechny ty nadšence a dobrovolníky takové pěkné zadostiučinění.

 

Jistě jste již viděl film Jan Žižka. Co na něj říkáte? Mohl by pomoci v zájmu českých diváků o historické filmy a tedy i ten váš?

To si pište! Není tajemstvím, že jsem obrovský fanoušek středověku, a tak když přijde na scénu český velkofilm takového formátu, okamžitě zpozorním, ještě než se vůbec začne natáčet. Svým způsobem jsem na Jana Žižku čekal bezmála 8 let od prvního rozhovoru, který jsem slyšel tehdy v rádiu, že se tu jeden režisér pokouší natočit film z husitské doby. Od té doby jsem mu začal fandit, což vyvrcholilo až jeho nedávným uvedením do kin, kde jsem viděl jako českou, tak i anglickou verzi filmu. Mě, jakožto začínajícímu filmaři nepřísluší, abych sepisoval sáhodlouhé kritiky na své „kolegy,“ ale v zásadě se bojím, že pan Jákl udělal medvědí službu jeho filmem. Má obrovský úspěch u běžných diváků a kritiky je přijatý vcelku průměrně. S historií má ale společného úplné minimum, jak vizuálně (výprava, kostýmy), tak vykreslením postav a obecně prostředím dané doby (rok 1402). Petr Jákl dostal svůj film mezi nejširší publikum a schytal vcelku slušné recenze. Problém ale je, že nejde o Jana Žižku a všeobecně to není historický film. Film trpí slabým scénářem, příběhem i charakterizací postav, na druhou stranu ale oceňuji nádhernou kameru, do parády vycinkaný zvuk, lokace i hudbu. 

 

Kdo všechno se podílel na financování a oslovili jste o podporu také státní fond nebo veřejnoprávní Českou televizi?

V rámci finančního i mediálního zabezpečení projektu jsme požádali o pomoc jak Státní fond kinematografie i Českou televizi. Ani jedno nemělo úspěch. Státní fond dokonce mě a můj projekt označil za megalomanské dílo naivního kluka, na kterém se dá ocenit jen a pouze fanouškovský zápal, ale podpořit takový film, by byla ztráta peněz. V době, kdy jsem tyto odborné posudky obdržel, to se mnou dost zamávalo, poněvadž tu najednou byl nadějný projekt se spoustou šikovných i nadšených lidí, mající zkušenosti i u profesionálních filmů, ale nebyli na něj peníze. Naštěstí však film podpořili fanoušci na crowdfundingové kampani Startovač, kde se nám podařilo vybrat požadovaných 500 000 korun. Zpětně však rozhodnutí Fondu respektuji. Pokud máte ambice natočit celovečerní výpravný historický film a požadujete na jeho výrobu ani ne milion, nestáváte se v očích fundovaných lidí úplně důvěryhodným tvůrcem, který má své plány detailně promyšleny.   

2 13

 4 1

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jak dokáže filmař bez studia a kontaktů z FAMU získat tolik skvělých herců do filmu?

Na fakultě v Plzni, kde studuji, není primárně obor Filmové tvorby zakotven, takže jsem se po různých festivalech vyptával studentů z Písku i FAMU. Ti mi poradili, že téměř všichni herci z filmů a seriálů zároveň i hrají v divadlech, takže nejlepší cestou bylo vždy oslovit konkrétní divadlo, požádat o kontakt vysněného herce, a když herec chtěl, kontakt mi prostřednictvím divadla poskytl. Mohl bych říct, že všechny ty herce oslovil kvalitní scénář a příběh, jenže bych neříkal celou pravdu. Jako prvního herce do hlavní role jsem oslovil Jakuba Chromečka. Oslovil ho námět a téměř ihned započala naše spolupráce. Ve filmu má jeho postava Oldřich z Roupova nejlepšího přítele Jetřicha, takže pro tento účel mi Jakub doporučil svého dlouholetého kolegu, se kterým se mu vždy perfektně spolupracovalo – Jakuba Albrechta. A jelikož panovala mezi herci přátelská chemie i ve skutečnosti, role byla jeho. To ale nebylo všechno, chtěl jsem do vedlejších rolí oslovit známější herce a byl jsem připravený na hodinové přesvědčování, aby za dobré jídlo na natáčení pomohli nadšenému filmaři. Netušil jsem však, že do toho všichni (Miloslav Mejzlík, Zdeněk Maryška, Václav Knop, Vojtěch Hájek) půjdou bez sebemenších řečí a přečtení scénáře okamžitě. To mi dodalo neskutečnou energii. Představte si, že 10 let točíte jen amatérské filmy se sousedy a poté se vás takové kapacity v oboru zeptají, jestli svojí repliku zahráli dobře.

Konec první části.