Jiří Forejt o festivalu České vize a českém nezávislém filmu 1

Autor:

Připravili jsme rozhovor s metodikem Nipos-Artama pro oblast nekomerčního filmu a současně programovým ředitelem festivalu České vize panem Jiřím Forejtem. Rozhovor jsme pro jeho obsáhlost rozdělili do dvou částí. Jedná se o vstupní bránu k oblasti nekomerčního českého filmu pod křídly státní podpory. Proto jsme jako prvnímu dali prostor tomu nejpovolanějšímu, který celou tuto oblast za štědré podpory ministerstva kultury vede.

Jste několikátým rokem hlavním metodikem neprofesionálního filmu. Jaký je podle vás nejožehavější problém v této oblasti a co se vám už podařilo změnit?

Kolem mého oboru se pohybuje velké množství lidí, a jelikož jsem vzešel z prostředí profesionálního filmu a oboru filmové výchovy, tak mi trvalo nějakou dobu, než jsem se ve všem zorientoval. Má pozice není úplně snadná, protože mám poměrně širokou agendu a každý obor, který spravuji, potřebuji jinou péči. Snažím se ke všem zainteresovaným přistupovat na rovinu a otevřeně, slušně, nicméně získat si důvěru a respekt kolegů chce čas. Vedle toho všichni víme, že obor neprofesionálního filmu potřeboval a potřebuje nové impulsy, aby neustrnul a dokázal se rozvíjet také mezigeneračně, aby nebyl jaksi uzavřený pouze do sebe. Takže často musím podnikat nějaké kroky, které vedou ke změnám, a musím si přitom dávat pozor na to, aby se mi dařilo vše dobře komunikovat a vysvětlit. To, na co jsem zatím pyšný je, že jsem NIPOS vtáhl do procesu budování oborové identity filmové výchovy, což je můj domovský obor – vedle zformování nominačního systému Malých vizí, vzdělávání pedagogů a původní výzkumné činnosti, jsme začali úzce spolupracovat s Asociací pro filmovou a audiovizuální výchovu. Za ty tři roky v NIPOS se nám s kolegy podařilo vymyslet také řadu mezioborových projektů ve spolupráci s divadlem, výtvarným uměním atp.. Největší výzvy, před kterými stojíme nyní, je etablování a obnova Celostátní přehlídky filmové tvorby České vize. Zde budeme muset odvést ještě spoustu práce, a udělat řadu chyb, abychom došli k formátu, který bude táhnout autory i diváky.

 

204885674 351787276293767 7471674335107990170 n

 

Máte možnosti na půdě konzervativní Artamy prosazovat moderní změny? 

Nemyslím si, že by byla ARTAMA respektive Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, konzervativní. Právě naopak. Máme osvícenou paní ředitelku Lenku Lazňovskou i vedoucí ARTAMA Pavlínu Čermákovou, které svým pracovníkům dávají volné ruce ke změnám, pokud jsou koncepční, a dávají smysl z pohledu dlouhodobého vývoje daného oboru. ARTAMA vytváří prostor, v rámci kterého se mohou jednotliví metodici napříč obory, inspirovat prací svých kolegů. I věkové složení našich zaměstnanců je velmi pestré a dochází zde k přirozené generační výměně. Naše organizace je samozřejmě svázána nějakým byrokratickým systémem, protože jsme příspěvková organizace Ministerstva kultury. Na druhou stranu ale lidé, kteří u nás dělají, jsou v drtivé většině případů kreativní a vynalézaví. Často bývají konzervativní a setrvačné spíše jednotlivé obory, ve kterých naši kolegové jako metodici působí. Pak záleží vždy na vzájemném respektu, toleranci a trpělivosti našich metodiků, prosazovat dlouhodobé změny po malých krocích. 

 

Dle popisu na webových stránkách přehlídky České vize se přehlídka zaměřuje na film amatérský, studentský a nezávislý. Proč má samostatné kategorie pouze film studentský a amatérský? Dočkají se samostatné kategorie konečně i nezávislí filmaři?

České vize se zaměřují na všechny oblasti filmové tvorby, které zůstávají profesionálním filmovým prostředím poněkud upozaděny. Amatérské, nezávislé, studentské filmy, ale také tvorba dětí a mládeže mají mnoho společného – a to jak z pohledu produkčních podmínek i distribučních možností. Vize by se měly stát platformou, na které se tyto opomíjené oblasti setkají a vzájemně se inspirují. K jednotlivým festivalovým sekcím přistupujeme spíše na základě potřeb jednotlivých cílových skupin autorů. Malé vize prezentují tvorbu dětí a mládeže – pro tu je zásadní vztah k oboru filmové výchovy. Mladé vize, studenti filmových škol a začínající autoři, těm dáváme prostor prezentovat své náměty, učit se tzv. pitchovat vlastní projekt, nabízíme jim také zevrubné zpětné vazby a podporu další tvorby. Tato sekce má v podstatě charakter umělecké rezidence. České vize – jako královská sekce – prezentuje tvorbu dospělých autorů. Na festivalu nerozlišujeme mezi pojmy amatérský a nezávislý film do té míry, že bychom jim přiřazovali samostatné soutěžní kategorie. Nevylučuji však, že se to do budoucna nepromění – přehlídka a celý postupový systém i struktura se stále usazují. Co však můžeme ovlivnit velmi snadno je, aby byla vyvážená skladba poroty. Myslím si, že nám v letošním roce v sekci České vize chyběl porotce, který by měl blíže ke střední generaci autorů, kteří sami sebe identifikují jako nezávislé filmaře. 

 

204588455 351786049627223 5922803143121195102 n

 

Mohl byste prosím nastínit a odůvodnit, jakou hierarchii pro vás mají film amatérský, studentský a nezávislý? Vnímáte tyto druhy filmu jako přirozené podhoubí, odkud by se měly čerpat nové talenty?

Rozhodně nestavím nezávislý film nad amatérský – nebo naopak. Nějaká hierarchizace je dle mého soudu přebytečná, protože každý film mluví za sebe. Vždy záleží na konkrétním filmu, a nikoliv na tom, jestli autor sám sebe považuje za amatérského a nebo nezávislého filmaře. Filmaři jsme všichni. Já, který jsem FAMU vystudoval, stejně jako autor, který se prostřednictvím média filmu vztahuje ke světu po celý svůj život – i když ve volném čase. Nicméně určité rozdíly mezi těmi kategoriemi, které zmiňujete, vnímám. Pro studenta filmové školy bývá často krátká metráž pouze přestupní stanicí na cestě k filmovému průmyslu – neplatí to tak ale úplně, protože řada „vystudovaných“ filmařů, kteří se věnují experimentálnímu film (nejenom) má blíže k amatérskému a nezávislému filmu více, než by se mohlo na první pohled zdát. Pnutí mezi amatérským a nezávislým filmem pak považuji spíše generační záležitost. Nezávislí filmaři jsou často autoři středního věku, kteří se naučili velmi zručně využívat digitálních technologií, a to jim vlévá do žil ambice prosadit se v profesionálním světě filmu. Nicméně tam naráží, protože Státní fond kinematografie i profesionální distribuce – fungují tak trochu na kastovním systému. Není tak snadné se do tohoto klubu dostat. Technologie to umožňuje – hranice však vede sociálními vazbami, kteří si profesionální filmaři vytváří během studií na filmových školách. Ti, kdo sami sebe označují za amatérské filmaře, to jsou často autoři starší generace, kteří celý život kultivují svůj filmový jazyk – pro vlastní potěchu bez ambicí na to, prosadit se ve světě profesionálního filmu. Nicméně abych byl zcela upřímný, tak nejmladší generace filmařů, nebude mít vůbec potřebu, aby se identifikovala s těmito pojmy.

 

Jak rozlišujete film amatérský a nezávislý? Jak byste oba definoval a rozlišil?

Viz. výše.

 

204361840 351787396293755 5836456096642805095 n 

 

Proč došlo u přehlídky po vašem nástupu k změně názvu z Český videosalon na České vize a rozdělení na Malé, Mladé a České vize? Vyšla tato změna z iniciativy filmařů případně odborné rady?

Všechny změny jsem zapracovával postupně – po dílčích i společných diskuzích. Změna názvu přehlídky nebyla vůbec snadná. Celostátní přehlídka má problém s tím, že se za posledních cca patnáct let přejmenovává už potřetí. Pak se nemůžeme divit tomu, že ji zná jen málokdo. Podívejme se na další ARTAMA přehlídky. Wolkrův Prostějov.. Jiráskův Hronov. To jsou dnes skoro ustálené tvary, které člověku naskakují zcela automaticky. Přesto jsem se rozhodl pro změnu, protože označení videosalon mi přišlo, upřímně, hodně „devadesátkové“. Bylo by těžší přilákat nové autory. Ve své době to kolegové vymýšleli v kontextu, kdy se běžně v technologii natáčení používal termín video – to je už dnes trochu překonané. České vize jsou z mého pohledu název univerzální, který nemusí tak rychle zastarat. A jako třešničku na dortu bych přidal, že inspirací pro tuto změnu, je sesterská italská přehlídka Visioni Italiane, kterou pořádá významná filmová instituce Cineteca di Bologna každý rok na začátku března v krásné Bologni. Do budoucna bych s nimi chtěl navázal bližší spolupráci. 

 

Přehlídka má stále svých šest postupových kol, v nich jsou podobné osoby porotců jako před lety i celostátní přehlídka má formálně takřka stejnou porotu a formát. Proč neprošla radikálnější změnou i struktura soutěže?

Poukazujete na momenty, kterých si jsme vědomi. Nicméně my nechceme dělat revoluci – ale smysluplnou transformaci. Nechceme naštvat jednu skupinu autorů, abychom vyšli vstříc druhé. Nacházet cesty, které by byly schůdné pro všechny strany, není vůbec snadné a chce to čas. Nicméně je pravdou, že postupový systém bude doznávat dílčích proměn – a skladba porot se postupně mění a obnovuje už nyní. Ideální složení poroty je za mě takové, aby v ní byl zastoupen zkušený porotce střihu pana Šebesty.. a doplnil ho porotce střední či mladší generace, který přinese zase jiný pohled na věc. Celý koncept Vizí je postaven na myšlence, že zkušenost může pomáhat mládí, a mládí může vlévat energii starším autorům. Chce to ale otevřenost na obou stranách.

 

Mimo spolupráce s webem Filmdat se o filmech a festivalu nikde nepíše. Hledáte pro festival mediální partnery? Je na pořadu dne například spolupráce s veřejnoprávními médii a sice Českým rozhlasem a televizí? Nebo jste zkoušeli oslovit některý z filmových portálů? Například soutěž 48 film hours má propagaci na webu Kinobox a o vítězných filmech, jakožto i o celém festivalu tam vychází články. 

 

Budeme rádi, když se nám podaří navázat spolupráci s Vaším portálem, abychom lépe cílili na nezávislé filmaře. Filmdat je ideální platformou, pokud chceme cílit na amatérský film. Vedle toho spolupracujeme s Filmvychova.cz, která je zase oborovým portálem filmové výchovy. V propagaci máme velké rezervy. Chceme více cílit také na potenciální festivalové diváky, kteří nepřijedou na Vize s vlastním filmem – to je další aspekt medializace celé akce. Dlouhodobě mluvím při různých příležitostech o tom, že zájmu filmových kritiků zcela uniká celý ten obrovský vesmír stovek krátkých filmů, které každoročně vzniknou v oborech filmové výchovy, amatérské i nezávislého filmu. Několik málo kritiků věnuje pozornost ještě klauzurním pracem na FAMU. Tam ale jejich zájem často končí. Díky angažování Alice Růžičkové do poroty Vizí v minulém roce, se nám podařilo, získat zajímavý mediální prostor pro naše téma ve specializovaném pořadu Průvan – Vít Janeček a Zuzana Piussi věnovali naší oblasti dokonce dva plné díly. Nejde tedy o to, abychom popularizovali pouze značku České vize – měli bychom usilovat o to zviditelnění celého segmentu neprofesionálního filmu. Profesionální filmaři jsou totiž do určité míry pouze špičkou ledovce. 

 

201187390 351785919627236 4976989356108761981 n

 

Většina online festivalu se odehrává přes web Filmdat. Je na něm umístěn program atd. Hodláte mu tedy zajistit nějakou podporu, aby web prošel modernizací a nepůsobil tolik archaicky?

Filmdat je pro nás hodně důležitý. Pana Šiky si za jeho práci moc vážím. Je třeba si uvědomit, že portál nečerpá žádné státní dotace – je to projekt, který je vytvořen z čistého entusiasmu. Vedle Filmdatu ale spolupracujeme také s Filmvychova.cz. a v letošním roce budeme mít festivalové ozvěny na Dafilms.cz. Filmdat by zasluhoval vizuální proměnu, na tom se asi shodneme, nemám však mandát k tomu, abych do toho panu Šikovi nějak zasahoval. 

 

Považujete za správné, aby se filmy promítaly online přes YOU TUBE? Jak to na vás působí esteticky? Nevytrácí se díky tomu to pravé festivalové kouzlo, kdy se tvůrci sjedou, poznají se a společně s diváky shlédnou své filmy? 

Ano, není to ideální řešení. Je to z nouze ctnost, ke které nás dohnala pandemie. Společný divácký zážitek v kině je nenahraditelný. Nicméně do budoucna budeme zvažovat zachování nějaké formy online průběhu, abychom byli dostupní i divákům, kteří nebudou moci na přehlídku přímo přijet. To ale neznamená, že půjdeme tou cestou, že bychom zpřístupnili samotné filmy. Můžeme streamovat rozborové semináře, atp.

(Rozhovor byl dělaný po ročníku České vize 2021)