Festival zalitý sluncem zakončila světová premiéra filmu Jan Palach

Autor:

Na přelomu července a srpna proběhla v Uherském Hradišti již 44. Letní filmová škola. Na rozdíl od Karlových Varů, kde přítomné často trápí déšť, tady by možná pár kapek uvítali, neboť po celou dobu vládlo tropické počasí. Ale jak se ukázalo, byli spokojení všichni. Diváci, na které čekal tradičně bohatý program, hosté, které kromě slunce hřál i velký zájem fanoušků o jejich Lekce filmu a besedy, a také provozovatelé stánků, kaváren a restaurací, které měly kšeft i o půlnoci.

Hned na samotném začátku byla připravena originální akce. Herec Josef Somr diváky zavedl na místa, kde se před půl stoletím v Uherském Hradišti natáčel film Žert, kde on ztvárnil hlavní roli. Každé takové místo bylo vyzdobené velkou fotografií z natáčení, takže přítomní mohli porovnat, jak se dotyčné město za ta léta změnilo.

Česko má letos hodně výročí, protože nám nějak ty osmičky historie přisoudila a to největší je určitě 100 let od vzniku samostatného státu. Ve stejný rok, jako naše republika, se narodil i jeden z největších režisérů filmové historie Ingmar Bergman. Filmová škola mu tedy právem věnovala velkou pozornost a to hned v několika LFS2018 Roland Klicksměrech. Kromě výstavy plakátů z jeho filmů v místním muzeu dostali diváci možnost shlédnout celkem 15 jeho filmů a také si popovídat s Katinkou Farago, která s ním pracovala celkem 30 let, nejdříve jako skriptka, později jako produkční a jeho pravá ruka.

Patrně největší hvězdou letošního ročníku byl anglický režisér Mike Leigh, který získal nejen ocenění v Cannes, ale také několik nominací na Oscara. Má velice specifické metody práce s herci a natáčení filmů, proto jeho Lekce filmu byly vždy naplněné do posledního místečka a Mike ochotně debatoval i více jak hodinu. Musel to být zážitek pro obě strany, protože režisér mohl sledovat reakce publika a poslechnout si jejich pocity či názory, zatímco diváci se mohli zeptat na cokoliv, co právě na plátně viděli. To je jedna z věcí, kterou na „Filmovce“ máme opravdu rádi, protože takové možnosti se jinde moc nenajdou. Mike zde strávil celý týden, během něhož se promítalo osm filmů z jeho dílny.

Stejná situace jako s ním, se opakovala po projekcích filmů německého režiséra Rolanda Klicka, který i ve svých 80 letech zůstal upřímný a sám sebou, či polského režiséra Andreje Jakimovského. Ten sám přiznal, že ho trápí stav současné polské společnosti a stejné vrásky mu dělá i neutěšený stav ve světě. Jeho filmy ostatně LFS2018 Mike Leighdokazují, že klást otázky je jeho hlavní prioritou. Tvorbu Larse von Triera přiblížil sympatický Anders Refn, který působil jako jeho střihač a poté jako asistent režie.

Organizátoři festivalu připravili bohatý program, který probíhal na 28 různých místech. První filmové projekce z celkového počtu převyšující tři stovky byla již v 8:30 hod a poslední začínala minutu před půlnocí. Je jasné, že si návštěvník musel pečlivě vybírat a stejně přišel o spoustu věcí, které by také rád viděl. V našem případě to byly filmy ze sekce Češi v zahraničí, věnované tvorbě Georgie Voskovce v Americe, která předvedla celkem 7 filmů, dále sekce s názvem Kdo jsou Češi? Padouši nebo hrdinové přinášející dvanáct filmů různého obsahu od různých tvůrců, zkoumající český národní charakter. Hodně nás mrzelo, že jsme nezvládli návštěvu zajímavého projektu s názvem Roztržená opono-Propaganda zleva i zprava. Ta přinášela ideologické a propagandě sloužící filmy vyrobené na obou stranách Berlínské zdi. Promítaly se vždy v jednom bloku, po němž následovala odborná diskuze o metodách a způsobech, jakými se prostřednictvím filmového média dalo ovlivňovat veřejné mínění a vytvářet falešné povědomí o světě kolem nás.

Poměr „starých“ filmů, které se každoročně na Filmovce promítají, je unikátní nejen v českém, ale i v evropském kontextu, a tak trochu tím i festival definuje. Další zvláštností je i to, že festival není soutěžní, protože LFŠ se snaží, aby diváci poznávali věci do hloubky a mohli si je dát do souvislostí, takže tady nejde o to, kdo je nejlepší. I bez toho sem jezdí zahraniční hosté rádi, protože mají daleko větší možnosti si promluvit s těmi, pro které film točí - s diváky.

Přestože festival nabízel každý den i hudební, divadelní či literární programy, my jsme se letos zaměřili hlavně na návštěvu filmů, po nichž následovala diskuze s tvůrci nebo hlavními představiteli. Prvním takovým byla komedie Pane, vy jste vdova, který osobně doprovodila populární herečka Iva Janžurová. Byla dojata bouřlivým potleskem a milým přijetím a diváci se dozvěděli i to, které scény byly z filmu vystřiženy a proč.

Dalším byl film Vera Drake, který měl druhý název „Žena dvou tváří“. Zeptali jsme se režiséra Mike Leigha, proč tomu tak je, na což dopáleně odpověděl: „Já opravdu nevím, proč tam ten dovětek distributor dal a osobně bych ho uškrtil, kdybych věděl, kdo to je. Je to matoucí a scestné a nepatří to tam“.

Ondřej Havelka představil svůj zajímavý režisérský debut s názvem Hastrman, který se nám osobně líbil a zvláště jsme ocenili krásnou českou přírodu a výkon hlavního představitele Karla Dobrého. Napadlo nás, zdali pan Havelka uvažoval pro svoji prvotinu i o jiných tématech než o pohádce a zda se v efektech nechal inspirovat populární vodníkovskou komedií Jak utopit doktora Mráčka: „Na Doktora Mráčka jsem se nedíval, abych viděl svoje představy s čistýma očima. Přípravy filmu zabraly celkem 10 let a snažili jsme se točit, jak nejlépe jsme mohli, ale vím, že se málokdy podaří dospět k úplnému ideálu. Některé scény jsme nakonec nenatočili, což mě u některých mrzí a u některých ne. Měli jsme natočeny čtyři různé konce a ani u jednoho jsme si nebyli jisti, zda je to ten pravý. Nemám ambice stát se režisérem na plný úvazek, protože mám i jiné aktivity a při filmování jsem poněkud upozaďoval své Melody Makers, ale byl jsem fascinován knihou Miloše Urbana a tím příběhem. Můj příští film bude bližší mé lásce k hudbě, bude o swingovém hudebníkovi Jiřím Traxlerovi“.

LFS2018 Andrzej Jakimowski vlevoNa řadu přišly dva filmy Andreje Jakimowského. První se jmenoval Imagine a druhý Tenkrát v listopadu. Po něm se rozhořela více jak hodinová debata na téma nacionalismu v Polsku. Pan režisér na otázku přijetí filmu polskou veřejností smutně odpověděl: „Lidé u nás mají spoustu problémů, do kin se chodí bavit a na vážné filmy, jako byl tento, prostě nejdou. Jeho obsah se nelíbil především dvěma skupinám lidí. Ta první nechtěla vidět Varšavu takovou, jakou jsem ji reálně ukázal já, i když taková skutečně je. Té druhé skupině se nelíbí ten nacionalismus, který je zde zobrazován. Obecně film nebyl dobře přijat ani vnímán. V kinech už šel týden a nikdo o něm nenapsal ani čárku, zatímco v zahraničních médiích se o něm psalo“.

Velkým potěšením bylo zhlédnutí filmu Tlumočník, kde hlavní roli vytvořil Jiří Menzel. Po odchodu z kina bylo o čem přemýšlet.

Žhavou novinkou byl český psycho thriller Karla Janáka s názvem Důvěrný nepřítel, na němž se dělaly poslední úpravy ještě 96 hodin před uvedením, takže šlo o premiéru. Film o pronikání moderní technologie do našeho soukromí naráží na velmi žhavé téma, a přestože by se mu v závěru dalo něco vytknout, myslíme si, že to byla dobrá podívaná.

Na závěrečné zakončení se organizátorům podařilo zajistit světovou premiéru nového českého filmu Jan Palach. Během festivalu jsme si zvykli i přes vedro na vyprodané sály, ale tady byl zájem tak obrovský, že bylo dovoleno, aby diváci seděli houfně i na schodech. Filmu předcházel syrový dokument o událostech z 21.8.1968 tak, jak je v kinech ještě diváci neměli možnost vidět. To navodilo tísnivou atmosféru. Bylo pozoruhodné, že během hlavního filmu nikdo v hledišti ani nepípl, a když odezněly titulky a s nimi i velký potlesk, nikdo se ani nehnul. Byl představen režisér Robert Sedláček spolu s hlavními protagonisty Viktorem Zavadilem, Zuzanou Bydžovskou a Denisou Barešovou a měla následovat diskuze s diváky, ale emoce a napětí bylo tak patrné, že pan režisér řekl: „O čem chcete mluvit, ve filmu bylo vše řečeno. Běžte si dát pivo nebo dvojku vína a nechte doznít svoje emoce a pak si o nich spolu povídejte“. A diváci ho poslechli.

LFS2018 delegace k filmu Jan PalachZeptali jsme se představitele Jana Palacha, Viktora Zavadila, který byl tak rozrušený, že si chtěl uvnitř kina zapálit cigaretu, co říká reakci publika: „Přiznám se, že si momentálně rovnám v hlavě svůj výkon, protože jsem film dosud neviděl. Byly sice nějaké předváděčky, ale já tam chyběl, takže teď jsem to teď viděl celé a dost to na mě dolehlo“.

Festival končil s radostným oznámením, že Letní filmová škola podepsala s městem Uherské Hradiště smlouvu na dalších 10 let, takže budoucnost festivalu je aspoň v tomto ohledu zajištěná.

A s jakým pocitem odjížděli domů hosté?

Roland Klick: „Nejsem moc festivalový typ a byl jsem třeba v Cannes, ale tam je to jedna velká bublina a jde o byznys. Tady v Hradišti je to upřímné, opravdové a čisté. Lidem jde o film, jsou vnímaví a mají zájem. Bylo to velice příjemné a osvěžují tady být.“

Mike Leigh, který převzal hlavní cenu ve tvaru zmrzliny se slovy: „Vždycky jsem si myslel, že když něco takového dostanu, bude to na lékařský předpis. Nevím ale, kudy je to lepší zavádět. Byl to skvělý týden tady v Hradišti, líbilo se mi jen tak chodit na filmy, rád se sem zase někdy vrátím“.