Co ukázal nultý ročník ceny nezávislému filmu roku Vortex 2016?

Autor:

V naprostém nezájmu médií a v koutném pozadí se poprvé letos předávaly ceny nezávislému filmu roku Vortex 2016. Festival Cinema Open, který poprvé hostila další dvě města navíc, se stal místem, kde byla doufejme zahájena nová etapa kontinuity v selektování těch nejlepších svobodných děl, pojmenována po kanále nezávislého filmu Vortex.  

Na konci z Lesapn Cinema Open 2016Otestování možností

Ne snad, že by se čekal nějaký větší zájem, ale společně s malou diváckou návštěvností festivalu, zejména na bloky nezávislých filmů, to vrhá na slavnostní akt poněkud hlubší stín. Přestože se zpráva k novinářům dostala, opět potvrdili svoji zaprodanost. Ignorance nezávislého filmu tak pokračuje a anketa nezávislého filmu se tak bude muset prodrat na světlo zájmu velmi obtížně a pomalu. Ale i tento zkušební, nultý ročník ocenění ukázal, že čas uzrál a potenciál nezávislého filmu roste – ač kalen recesí filmového průmyslu a orazítkován věčným nelegálním stahováním našich domácností.

Servis pro tvůrce

Nutno poznamenat, že rozhodnout se udílet ceny není jen tak. Produkce festivalu musí vyvinout úsilí, aby slavnostní ceremoniál nebyl propadák. Tudíž doslova přinutit přijet nominované tvůrce a zajistit jim potřebný komfort – ubytování či příspěvek na cestu. To se letos dejme tomu povedlo. Ale aby se servis alespoň vzdáleně přirovnal věhlasnějším akcím, musel by snad spolknout rozpočet stejný, jako má samotný festival. Cinema Open, svátek nezávislého filmu ve třech městech, stál něco málo přes 100 tisíc korun – z čehož jednu čtvrtinu spolkla jen reklama. Pro porovnání s festivaly s rozpočty přes milión, je to srovnání podpory nezávislého filmu opravdu tristní. Ale žehrat se nebude, ba naopak se chceme vyhnout klišé všech okoukaných galavečerů. Snaha umělým leskem překrýt prázdnotu nám není příliš blízká. Jen trocha zájmu a pozornosti od těch, kteří mají kulturu, potažmo film, mapovat by potěšila.Na konci z

Kvalita filmů na vzestupu

To nejpodstatnější co anketa ukázala je, že nám roste kvalitní nezávislý filmový proud. A při dané realitě, kdy tvůrci nemají podporu to je vlastně důkaz, že zlaté české ručičky a vynalézavost si poradí i s výrobně drahým uměním, jakým film je. Stejně tak je vidět, že talentované lidi nepodchytí jen profesionální mašinérie či filmové školy. Prostě jich stále zůstává dost, kteří si zaslouží šanci natočit film. A dělají to. Na snímcích je vidět, že nezávislý hraný film je doménou mladé generace, vždyť nejstarším tvůrcům je přes třicet let a nejmladšímu dokonce let šestnáct. Ta starší už se dogmaticky bude držet svého starého, socialismem ulepeného, amatérského filmu. Jeho ideály jsou krásné, ale jeho řemeslné i divácké záruky a ambice už nedostatečná. 

Spory o nezávislost

Unitedfilm jako první v zemi přišel s rozčleněním a definicí nezávislého filmu. Toho, čeho se všichni báli. Profesionálové, odborní pracovníci, filmový kritici, novináři, ministerstvo. Celá elita v tomto selhala. Muselo přijít až pár odvážných mužů, kteří věřili ve své schopnosti a v budoucnost nezávislého filmu. A nyní se musí prosekat zarostlou džunglí k tomu, aby ukázali nezkažené ideály a očistili film od přerůstající komerce. Je tu však časový skluz, jenž se bude špatně dohánět. Je to vidět v intelektu našeho diváka, který až nyní zjišťuje, že televize je plná špíny a komerce, You Tube je vlastně dlouhodobě nekoukatelná jedna nafouklá bublina – navíc už opět infikovaná agresivní reklamou, v kinech běží jen americké vymývače mozku i peněženek, či stále stejné české sociálně realistické limonády. A není ani zatím jednoduchá cesta jak legálně k lepšímu obsahu dojít – nepočítáme-li pár artových kin.

I samotné odlišení filmu, který je opravdu svobodný, od toho komerčního, není úplně snadná záležitost. Klíče od Unitediflmu však zdá se, fungují. Časem a praxí dojde jistě k jejich zjednodušení a lepšímu vyhranění. Jen profesionálové a média jsou opět ty, co zamotávají hlavu. Viz snímek Furiant. Legitimní nezávislý film, který vyhrál americký festival nezávislého filmu Sundance, byl prezentován jako studentský. Když se řekne A, mělo by se říct B. Ano, kameraman na FAMU Ondřej Hudeček měl natočit 10 záběrové cvičení bez zvuku. Ondřej však točil nezávislé filmy již před FAMU, viz první ročník festivalu Cinema Open a nehodlal ztrácet čas. Měl chuť udělat si sám autorský nezávislý film – to co by mu jinak škola dovolila až po dalších promarněných letech studií nástavby režie. Proto nasypal své nemalé úspory do nákupu filmové suroviny a FAMU požádal o věcné plnění, zapůjčení techniky a o prominutí bakalářského úkolu – který nahradí rovnou celým filmem. Práva na film jsou jeho, což připomínáme, že u studentských filmů je naopak. Ještě nějaký další důkaz, že Furiant je nezávislý film? Bohužel neměl kde u nás soutěžit, tak ho hodnostáři šoupli do studentského filmu v rámci Českého Lva.

Furiant ani Lesapán nejsou studentské filmy, jsou nezávislé!  

Obdobné se stalo Lesapánovi, režisér Pavel Soukup vůbec nestuduje filmovou školu. S mladým producentem Jakubem Košťálem jen využili svých zkušeností, ambicí a po participaci profesionálních firem, například na masky FX Creator, natočili svobodný film tak exkluzivně, jak by se podařilo jen drahému, fondy a koproducenty podporovanému filmu. Logicky se neměli při realizaci kam obrátit, jako amatéři vystupovat nemohli, využili tak podpory své vysoké školy UMPRUM – ateliéru filmové tvorby (asi jako kroužek malování na ekonomce) a částečně i FAMU – opět formou věcného plnění v rámci výpomoci škol. Nějakým způsobem zlomily na film i granty MŠMT. Prostě si poradili jak to jen šlo. Dalo by se až ironicky konstatovat, že na FAMU všichni pilně studují ale úspěšné filmy se točí jinde.


Je tedy dobře, že se to udělalo a že soutěžili na sledované anketě v sekci studentský. Tyto filmy by jinak totiž mediální pozornost nezískaly. Ale je to další důkaz toho, že nezávislou kategorii potřebujeme jako sůl. Kategorii, kde mohou vyrůst naděje českého filmu, kategorii, která bude pro diváka dostupná bez příznaku nelegálního sledování a bez nutnosti za něj platit. Zaplatit a podpořit tvůrce diváci mohou, ale až posléze, formou dodatečné podpory nebo crowdfundingu. A kdo chce z tvůrců do komerčního profesionálního filmu, pomozme mu tam. Alespoň naši akademičtí magistři umění budou mít konkurenci a budou muset ukázat, že jsou lepší.


Trend profesionálů v nezávislém filmu

Na konci z 3Když Unitedfilm ve své několik let staré koncepci psal o tom, že i profesionálové mohou natočit nezávislý, svobodný a nekomerční film, možná si někteří klepali na čelo. A už je to tady. Naznačme, oč tu běží. Václav Tlapák nezávislému filmu nic neříkal do doby, než skvěle natočil obraz pro nezávislý film Lesapán. Přitom se jedná o plného profesionála, který svůj vklad dal do rukou projektu, který těžko někdy vydělá peníze a za který nedostal téměř nic. A udělal to rád, svobodu a námět který dostal, na něj by u komerčního filmu čekal marně. No řekněte? Hned po Lesapánu točil opět zajetý český laciný žánr, komedii ze současnosti, Pohádky pro Emu. Opět tento film natočil dobře, ale... Českého Lva nejspíš nedostane a tak jeho největším majstrštykem zůstává Lesapán, kde se mohl realizovat jako nikdy dříve. A možná ho léta živení se v televizi a v pořád stejných filmech nesemele k rutině, jako se to stalo nespočtu talentovaným kameramanům před ním. Takový Richard Řeřicha, kameraman Ondříčkových kultovních filmů a posléze i režisér, by mohl vyprávět, jak těžký život kameraman velkých kvalit dnes má. A nejen on.

Na konci z 2

Proto je to absolutně korektní a správné, že si nezávislý film pomáhá skvělými lidmi i z profesionální, chcete-li komerční branže. Skoro by se dalo říct, udělejte to všichni. Vezměte si k ruce ty nejlepší. Vždyť jak by asi vypadaly filmy, kdyby si je režiséři točili sami? Tomáš Vorel starší nám to bohužel nechtěně ukazuje. Jak by asi vypadal nezávislý film po stránce kamery, kdyby produkce oceněného scénáře, Na konci září, mohla využít služeb třeba Vladimíra Smutného – dvorního kameramana otce a syna Svěrákových? Bohužel nemohla, protože nezávislý film všichni ignorují a nemá žádnou, ale vůbec žádnou podporu. Vladimír Smutný by to jistě udělal, pokud by mu to dovoloval harmonogram při pokrytí základních nákladů na cestu, nocleh a jídlo. Udělal by to s vědomím, že pomáhá scénáři, který už měl být dávno natočen v rukou našich rozmazlených režisérských primadon. Ale nestalo se, prapor nesli jiní – a tak film obstojně natočili Lukáš Masner a Jan Haluza – nezávislý tvůrci pod režijní taktovkou dua Tomáš Uher - Milan Cyroň a producenta Zdeňka Vévody.

 

Boj o nezávislost začíná

Nezávislý a nekomerční film. Slepá větev české kinematografie? Možná. Možná však také budoucnost.  Proto Unitedfilm svůj boj nevzdává a najde ještě pár tvrdých chlapů k sobě, kteří možná nemají největší talent a předpoklady uspět ve filmu, ale vědí co je správné – za co se vyplatí bojovat. A peníze to nejsou. A tito lidé jsou potřeba v tuho chvíli daleko více, než báječní muži s klikou – kterých naše filmové školy každoročně chrlí ven tolik, že se nemají jak uživit.

Foto: Na konci září, Lesapán, Cinema Open 

Média