Pamatováno bylo i na mladé začínající umělce, a tak Studentský maratón nabídl prostor studentům středních a vysokých škol, kteří zde měli přehlídku svých krátkometrážních filmů z oblasti animované, hrané i dokumentární tvorby. Festivalový filmový maratón začínal v 8.30 hod ráno a končil hluboko po půlnoci. Na dobrou noc se promítaly filmy z dílny Fritze Langa nebo Rogera Cormana a jiných legendárních tvůrců realizované v časovém rozpětí 1918-2016. Často to byly opravdu filmové lahůdky, které se dnes běžně nedají nikde vidět. Kdo by špatně usínal po filmech Jáma a kyvadlo, Kýbl krve nebo Útok krabích monster, mohl zvolit Divadelní nebo Literární stan, kde byl rovněž bohatý program.

Na tomto festivalu nejsou nataženy červené koberce, ale zato je zde úžasná možnost setkat se s tvůrci, položit jim otázky nebo s nimi neformálně poklábosit. O tom by mohl vyprávět právě Ivan Passer, hlavní hvězda festivalu, který každou projekci svého filmu osobně navštívil a po představení byl divákům k dispozici. Jeho Lekce filmu byla nabitá do posledního místečka. Sám to také zhodnotil slovy: „Byl jsem několikrát v Cannes, ale tam je to spíše o byznyse než o filmu. Uherské Hradiště, to je film, to je mi sympatické a moc se mi tu líbí. Jsem rád, že jsem sem byl pozván“. Doma se tu cítili i polští tvůrci Janusz Majewski či Filip Bajon, chilský herec Alejandro Goic, scénárista Petr Jarchovský či americká režisérka Julie Taymor.

Pozoruhodné přednášky zde měli i filmový historik Jaroslav Sedláček nebo překladatel Martin Hilský, největší odborník na dílo Williama Shakespeara, nejslavnějšího dramatika, jehož odkaz se táhl jako červená nit celým festivalem.

Ani tak dlouhotrvající festival, jako tento, nemá na růžích ustláno. To potvrdila i sympatická ředitelka paní Radana Korená, která na úvodní tiskovku přišla o berlích se zlomeným kotníkem v dlaze. „Nedostali jsme peníze z Evropských fondů a rovněž nám kvůli rekonstrukci vypadlo tradiční Slovácké divadlo, takže jsme hledali nové prostory. Výrazně nám vyšel vstříc magistrát města. Oproti loňsku máme o milion korun méně, takže jsme museli vystačit s patnácti miliony.“

Zajímalo nás, jak se dívá na fakt, že dnes skoro každý filmový festival má bohatý doprovodný program, jehož návštěvnost je často mnohem vyšší, než návštěva filmových představení. „Dlouho jsme o této otázce diskutovali a dospěli k názoru, že mladá generace je multimediální a že doprovodné akce musí být k dispozici, protože každého nebaví koukat celý den na filmy. Pokud bychom to osekali jen na ten film, pak by se z toho stal opět dobře utajovaný festival. Ale na rozdíl od jiných festivalů, my do celkové návštěvnosti počítáme pouze počet návštěvníků kina“.

Je fakt, že na nás odevšad dýchala přátelská a pohodová atmosféra a dobrá nálada. Ta ostatně byla i na slavnostním zahájení. To, když fyzicky indisponovanou paní ředitelku přinesl v náručí na podium tanečník doprovodné akce, což se asi hned tak nepodaří ani Jiřímu Bartoškovi v Karlových Varech. Ta potom předala hlavní Výroční cenu AČFR Ivanu Passerovi. Ten cenu - keramickou zmrzlinu - přijal a skromně poděkoval slovy: „Originální cena. Mám jich mnoho, ale většinu jsem ztratil, ale na tuhle si dám pozor, děkuji“….. aby mu byla o dva dny později znovu předána na tiskové konferenci, protože ji v sále kina….. zapomněl.

Foto: lfs.cz

Uložit

Uložit