Co vás přimělo k tomu, že jste se rozhodl stát se dramaturgem a režisérem? Přišel nějaký impuls, který vás nasměroval?

To je otázka na hrozně dlouhou odpověď. Já nevím, jestli někdo na základní škole chodí a říká si „jednou budu velký režisér nebo dramaturg“. Myslím si, že k tomu člověk dospěje. Já jsem tíhnul k tomu, abych vytvářel něco kreativního. Chtěl jsem být novinář a psát, chtěl jsem komentovat věci a říkat svůj názor. Když pak jednou vlezete do toho mediálního kolotoče, začnete se tam tak nějak motat, všechno je jinak, než jste si představoval a postupně se snažíte adaptovat. Pak svou prací někoho zaujmete a postoupíte na vyšší pozici, přibývá práce i zodpovědnost. Takhle postupuje i režisér. Když prokáže, že má kvalitu, dostane větší prostor, důležitější pořady a když se osvědčí, stane se z něj třeba dramaturg toho pořadu, protože ví, jak ten pořad vést, aby měl hlavu a patu a dotáhl ho ke zdárnému cíli. Takže se nedá říct, že to byl nějaký impuls. Je to prostě přirozený vývoj.

Televizní a filmový režisér to je něco úplně jiného

Jak je práce scénáristy a režiséra televizních pořadů rozdílná od toho filmového?

Televizní a filmový režisér to je něco úplně jiného. Abych se já porovnával s nějakým filmovým režisérem, mi připadá zcestné. To je, jako bych porovnával fotbalistu s lukostřelcem. Oba dělají sport, ale nemají nic společného. Televizní režisér, který dělá publicistiku a točí reportáže, tak dělá mnoho činností, které filmový režisér nedělá. Každý pracuje úplně jiným způsobem. Dalo by se to srovnat pouze v případě, když budeme mluvit o televizním režisérovi, který točí třeba televizní filmy a inscenace. Ale pokud mluvíme o režii krátkých filmů nebo reportáží, tak to se s filmem a práci s herci nedá moc srovnávat.

Máte v TV určitou tvůrčí svobodu, nebo jste jako umělec zcela okleštěn tím, co požaduje chlebodárce?

Podle mě, úplně všude jste vždy okleštěn tím, co požaduje chlebodárce. Ono to snad ani jinak nejde a ani mě teď z hlavy nenapadá, jakým způsobem byste si mohl úplně svobodně točit, protože i třeba na nezávislý dokument vám někdo musí dát peníze a také od toho něco očekává, byť jen třeba poděkování v titulcích. V některých případech ovlivňuje i vyznění dokumentu, které financuje. Já mám štěstí, že v rámci televize teď dělám v naprosto nekonfliktním pořadu, což znamená, že v podstatě necítím žádný tlak. Když ale děláte nějaký dokument, kde jdete tzv. na dřeň, tak tam je těch tlaků více, ať ekonomických nebo politických. Ale když děláte portrét známého malíře, tak snad nehrozí žádný konflikt a tlak je proto minimální nebo skoro žádný.

Dělal jsem Občanské judo a příprava byla nejdůležitější, před reportážemi jsem se učil zákony

Takže rozdíl mezí pořadem Gejzír a Černé ovce je minimálně v tlaku, který je na vás vyvíjen?

Určitě, ale Černé ovce jsou také zcela jiný pořad. Tam je spíše potřeba být dostatečně připraven a vědět o té kauze, umět zákony. Já jsem osobně Černé ovce nikdy nedělal, dělal jsem Občanské judo, a ta příprava byla nejdůležitější. Já jsem se před reportážemi učil zákony, protože jsem v přímé konfrontaci s někým, kdo porušuje zákony, a já musím vědět, jestli mi lže nebo ne. Pokud mi lže, musím ho konfrontovat přímo na místě a ne, že ho nechám vypovídat a pak ve studiu řeknu, že nemluví pravdu. To musím říct hned. Vždycky jsem chtěl, aby ta situace byla vygradovaná a ten člověk se musel obhájit přede mnou. A abych tohle mohl dělat, musela ta příprava na natáčení být velmi důkladná. Myslím, že nejvíc horké je to v pořadu, kde začnete tepat politiku jakékoliv strany a z jakékoliv úrovně.

Jak to funguje? Vy přijdete s nápadem třeba na pořad Občanské judo, někdo ho musí schválit, dá vám balík peněz a vy se do toho musíte vejít, nebo jste jako zaměstnanec, takže přijdete s myšlenkou, natočíte to a pak jako produkt dáte zaměstnavateli?

Řeknu vám to na případu pořadu Gejzír, na kterém teď dělám. U jeho zrodu stála Iveta Toušlová, která měla nápad, televize jí ho schválila a dostala na něj přidělený určitý rozpočet. Gejzír jako pořad nemá svoji vlastní redakci. Všechno jsou externí dodavatelé, což jsou lidé, kteří pro ten pořad pracují, ale nejsou zaměstnanci. Oni přijdou s nějakým námětem nebo nápadem, že chtějí točit o zajímavém člověku, který něco dokázal, nebo jde o nějaké zásadní výročí nebo událost. Ten člověk to téma připraví a my na dramaturgické poradě zvážíme, zda je to dobrý nápad nebo ne. Pokud se dohodneme, že by to bylo dobré, tak ten člověk má od televize garanci určitého rozpočtu, který dostane v řádech několika tisíc. A za ten rozpočet musí tu reportáž vyrobit. Musí zaplatit techniku, kameramana, střihače atd. Rozpočty nejsou pro všechny pořady stejné, každá redakce disponuje jiným balíkem peněz. Rozdíly na náklady na pořad se klidně mohou pohybovat v řádu statisíců.

Určitě neplatí, že si může kdokoliv zavolat a říct, že chce točit pro Českou televizi

A s těmi nápady může přijít kdokoliv, nebo výhradně externí zaměstnanci?

Přispět může ten, s kým spolupracujeme. Máme stálý tým spolupracovníků, ale samozřejmě může přijít i někdo nový a řekne, že by chtěl pro nás něco natočit a že takhle vypadá jeho práce. My se podíváme, co je to za člověka, jak vypadá jeho práce a jestli někdy dělal něco podobného a pak mu dáme třeba možnost, aby si něco pro nás zkusil natočit. On v tu chvíli pracuje na vlastní riziko, protože pokud se mu reportáž nepovede nebo jeho práce nebude splňovat ten formát, který má, tak ho to bude stát peníze, protože ty náklady nese sám, ty mu nikdo nezaplatí. Takže určitě neplatí, že si může kdokoliv zavolat a říct, že chce točit pro Českou televizi.

Ptáme se proto, zda mladý a talentovaný tvůrce, který by chtěl točit, má legální šanci do televize proniknout nebo jestli to musí být přes známé atd?

Ne, nemusí to být přes protekci, jde to normálně legálně. Je nutné rozlišit, co je protekce. Protože je běžné, že noví lidé přichází na doporučení, nebo jsou prověřeni z předchozího zaměstnání třeba v menší televizi. Je to jako v kterémkoliv jiném oboru. Když budete zedník a budete chtít stavět barák a potřebujete někoho k sobě, tak v první řadě začnete kontaktovat lidi, o kterých víte, že jsou kvalitní. Nebo se někoho zeptáte, zda nezná někoho, kdo je fakt dobrý zedník. Takhle se sestavuje i ten tým v televizi. Každý, kdo má zkušenosti z televize, vytipovává lidi tak, aby zapadali do toho konceptu. Protože i kvalitní režisér nemusí být schopen natočit všechno. Někdo je špičkový ve zpravodajství, ale není schopen natočit publicistiku. Někdo, kdo dělá půlhodinové pořady k zamyšlení, nemusí být schopný udělat pětiminutovou dynamickou reportáž, která musí být nabita informacemi. A platí to samozřejmě i naopak.

Netušil jsem, že to, co tam zažívám, je absolutní mediální vrchol, který se už nikdy nebude opakovat

Pracoval jste v komerční NOVĚ a pracujete ve veřejnoprávní ČT. Jaké jsou základní rozdíly a podmínky k práci pro tvůrce jako vy?

Já jsem měl obrovské štěstí, že jsem do NOVY nastoupil koncem roku 1997, což byla doba, kdy ta televize byla na vrcholu. Tehdy se snažili stahovat nejlepší lidi ze všech oborů. Já jsem tehdy pracoval na kabelové televizi jako redaktor a moderátor. Tam jsem na sebe upoutal a na základě toho mi bylo nabídnuto, abych jako mladý a perspektivní pracovník přešel na NOVU. Byla to výhoda i nevýhoda, protože to, co jsem zažil na NOVĚ, byla moje první velká zkušenost s velkou televizí a já jsem si to bohužel nastavil jako standard. Netušil jsem, že to, co tam zažívám, je absolutní mediální vrchol, který se už nikdy nebude opakovat. Od té doby ta kvalita práce v médiích jde v mých očích neustále dolů. Ubývá peněz, není takový důraz na kvalitu, ale spíš na to, aby se točilo co nejlevněji, a kvalitní lidé odcházejí. To, že byli tehdy na všech pozicích od recepční až po ředitele samí špičkoví lidé, se mi s odstupem času jeví jako malý zázrak. A jestli se ptáte na pana Železného, tak spolupráce s ním byla pro mě naprosto bezproblémová. To byl člověk, který rozuměl televizi nejen z pozice ředitele, ale chápal potřeby i lidí, kteří tu televizi tvoří. I jeho postřehy na poradách byly většinou trefné a nikdo se neušklíbal, že vám radí někdo, kdo té práci nerozumí. To, jak se choval k zaměstnancům, dokresluje i historka, kdy jsem byl na NOVĚ teprve čtvrtý den. Ještě jsem vlastně nic neudělal a potkal jsem ho na chodbě a on mi řekl: „Dobrý den, pane Bělíku“ a já z toho byl naprosto u vytržení. Pak mi někdo řekl, že si na tom zakládá, že ví o každém zaměstnanci a zná ho jménem. To ve vás vytvoří takový vnitřní tlak, že nesmíte zklamat a máte i větší pocit zodpovědnosti, že se od vás očekává nějaký výkon. Ale abych se tedy dostal k těm rozdílům mezi NOVOU a ČT. Komerční televize má primární cíl a to je sledovanost. Když jsem tam pracoval, tak platilo nepsané pravidlo, že pořad měl nastavenou očekávanou sledovanost třeba milion diváků a pokud ji po dvou dílech neměl, tak šel z obrazovky. Pokud si nenajde ty lidi, tak nemá smysl ho tam držet. Komerční televizi drží reklama a zadavatel chce sledovanost. Na ČT ten tlak na sledovanost není zdaleka tak velký.

Nemyslím si, že všude kolem je spousta talentovaných lidí a televize je odhání. Naopak. Byla by ráda, za novu a talentovanou krev.

V poslední době sílí kritika ČT, že se stále pouštějí ty samé filmy, sestřihávají Nejlepší z nejlepších z dob Vladimíra Menšíka, běží nekonečné seriály, ale nedává se prostor nezávislým tvůrcům. Prorazit s něčím novým bez protekce je téměř nemožné a to máme hodně talentů, kteří by vnesli čerstvý vzduch do ČT. Proč je podle vás taková neochota u veřejnoprávní televize dát prostor novým adeptům?

No, já bych trochu polemizoval s tím, že máme velké množství talentovaných tvůrců. Co vím, tak na všech televizích je obrovský problém právě s absencí kvalitních lidí, jako jsou kvalitní scénáristé či dialogisté atd. Teď nechci, aby to znělo jako kritika filmových škol, ale zdá se mi, že tyto školy nepřipravují člověka na realitu té televizní profese. Oni jsou zvyklí si tak nějak točit, co je baví a jak chtějí. Neumí se moc přizpůsobit okamžitým požadavkům. Jakmile vstoupíte do tvrdě konkurenčního prostředí, tak tam jsou dány mantinely, jsou dané požadavky na kvalitu i způsob zpracování, je větší tlak na výsledek a není tu žádný prostor pro nějaké experimentování. Na NOVĚ se také snažili neustále nabírat nové a nové lidi, stále se zkoušelo, kdo se prosadí, kdo přijde s něčím novým a svěžím, po čem se tolik volá. A ono nic. Já jsem tak nakonec rád, že ČT vysílá o Silvestra pořád Vladimíra Menšíka, protože je to určitě mnohem lepší, než to, co vzniká teď. Pochybuji, že by někdo vzpomínal na nějaký televizní Silvestr, který se vysílal za posledních 10, 20 let. A protože tady není nikdo schopen postavit ten Silvestrovský večer tak, aby lidi opravdu bavil, tak se pořád vysílá to staré.

Nemáte pocit, že kdyby dala ČT prostor nezávislým tvůrcům, takže nejen, že oživí nabídku pořadů třeba speciálním programem, ale také ušetří peníze, o které jde až v první řadě? Z čeho pramení nechuť ČT podporovat nezávislé tvůrce a filmy?

Já si nemyslím, že je ČT nepodporuje, zvláště od doby, kdy vznikly další kanály, hlavně ČT Art, tak tam je obrovská možnost pro tvůrce, aby se prosadili. Není tam ten tlak, jako na prvním programu a už z podstaty toho kanálu je možné dělat nějaké zajímavé nebo umělecké věci. Já nejsem v programové radě, takže nevidím ty materiály, které přicházejí, takže nemohu hodnotit kvalitu věcí, které do televize přichází. Ale nemyslím si, že všude kolem je spousta talentovaných lidí a televize je odhání. Naopak. Byla by ráda, za novu a talentovanou krev.

Pracujete v TV a znáte její zákonitosti. Co byste poradil filmovému tvůrci, aby se jeho film dostal na obrazovky a o jeho přijetí rozhodoval kompetentní člověk, který by měl otevřené hledí?

Myslím, že obecný mustr není. Pokud ten člověk umí a dělá kvalitní věci, tak se domnívám, že si ho dříve či později někdo najde. Podle mě není možné, aby tady byl kvalitní režisér, který odvádí kvalitní práci a jen si tak plul životem a nikdo si ho nevšiml. Někdo si ho určitě všimne na nějaké úrovni, prorazí třeba u reklamy nebo u videoklipu a projeví tu svoji kvalitu, takže se tam postupem času dostane.

Při nějaké kauze narazíte na podvody ve velké firmě, ale ta firma má v televizi zaplacenou velkou kampaň, takže musíte celou kauzu zastavit…

Můžete říct, jak velká je sledovanost smysluplných pořadů jako je Občanské judo nebo Černé ovce ve srovnání s bezduchými sitcomy či seriály, a je to taková úlitba divákům „aby si neřekli, že tady není nic kritického“, ale obecně vedení televize nepodporuje pořady, které mají tepat, odhalovat a pomáhat?

To je také hrozně složitá otázka. Občanské judo bylo ve své době jedním z nejsledovanějších pořadů vůbec. Bylo to dané dobou, protože pro diváky bylo objevné a úžasné sledovat na obrazovce tvrdou a konfliktní publicistiku, jaká tu nebyla 50. let. Když viděli, že se jich někdo zastává a že TV vystupuje a jde tvrdě proto někomu, kdo porušuje zákony, nebo okrádá občany, tak z toho byli diváci nadšení a logicky to mělo obrovskou sledovanost. Jenže tahle publicistika je na ústupu, protože se svět ekonomiky a politiky stále více prolíná. Mění se zákony, které tu práci v podstatě znemožňují. Občanské judo zaniklo, protože to postupně přestalo dávat smysl. Najednou se podle zákonu na ochranu osobních údajů nesměla jmenovat firma, která očividně podváděla. Měl jste usvědčeného podvodníka, ale nesměl jste ukázat jeho tvář. A vysílat reportáž, kde nesmíte nic říct, to nedávalo smysl. Pak při nějaké kauze narazíte na podvody ve velké firmě, ale ta firma má v televizi zaplacenou velkou kampaň, takže musíte celou kauzu zastavit… Jak říkám, nemělo cenu to dál točit. Když se to srovná se sitcomy, tak ony nemají menší sledovanost. Navíc je levnější koupit bezproblémový sitcom, než platit drahou publicistickou redakci. Tak proč by si televize ještě přidělávala starosti za víc peněz.

A není to podle vás devalvace kulturní úrovně, kdy v duchu „chléb a hry“ se lidé budou dívat na ohlupující pořady, než na něco kvalitního?

Teoreticky to mají diváci pořád ve svých rukou. V momentě, kdy se lidé na nějaký pořad přestanou dívat, tak televize na to bude muset reagovat. Kdyby nikdo nekoukal na Ulici nebo Ordinaci v růžové zahradě, tak ty pořady televize stáhne, ale lidé na to koukají, tak proto pořád běží.

Jako dramaturg, žasnete někdy nad tím, jaký pořad dostane zelenou, zatímco dobré skončí u ledu?

Samozřejmě, že mě na všech televizích někdy překvapí, že vidím pořad, který tam z mého pohledu nemá co dělat. Ale opět je to na divákovi. On má v ruce ovladač. Divák je stále rozhodující mechanismus, zda daný pořad bude běžet, nebo se stáhne.

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit