PONDĚLNÍK – FILM NA DIVADLE

Autor:

Kvůli probíhající pandemii, byla na dlouhé měsíce zavřena všechna divadla v naší zemi. Každé se s tím snažilo vypořádat po svém. Především se zkoušeli nové hry, natáčela se videa ze zákulisí a tak podobně.

Asi o nejodvážnější a nejambicióznější počin se postarala ČINOHRA NÁRODNÍHO DIVADLA v Praze. Ta využila tuto dobu pro natočení některých svých her, jak sami uvádějí, filmovým způsobem. Nemá se tedy jednat o klasické inscenace, ale přímo o filmový přepis. Z mého pohledu filmaře to zní až neskutečně. Opravdu lze během pár měsíců natočit několik divadelních her jako filmy se vším co k tomu patří? A má k tomu Národní divadlo prostředky? Pokud se na to podíváme čistě pragmaticky, scénář – v našem případě divadelní hra – je napsaná, herce i kostýmy už máme, lokace tvoří především prostory divadla a přilehlé okolí. Světelným parkem, stejně jako kamerou či střižnou divadlo disponuje také. Zdánlivě má tedy vše pro výrobu filmových verzí svých her. Ovšem zde se musím zastavit. Nasnímat sebe lépe technicky jakoukoliv hru, z ní ještě neudělá filmovou verzi. Za minulého režimu se tímto způsobem mistrně natočilo několik tzv. televizních inscenací. Divadelní hry, mají v sobě většinou zakódovanou jistou pompéznost. Tvoří rozpor oproti většinou civilnímu herectví ve filmech. Jakožto fanoušek divadla i naší první scény, tedy Činohry národního divadla Praha jsem rád, že se do takových projektů divadelníci a vedení divadla pustili. Že si rozšiřují své obzory. Jen s tím pojmenováním filmová verze bych poněkud brzdil. Ostatně, posuďte sami na ukázce pod článkem, jak moc se vám to zdá býti filmové. Jakožto nezávislý filmový režisér musím také smutně povzdechnout nad jednou věcí. Je opravdu škoda, že nezávislí filmaři většinou nemají ke své práci tolik skvělé filmové techniky, jakou si může dovolit Národní divadlo v Praze. To by byla jiná písnička, než točit na tvz. zrcadlovky a neduhy s nimi spojené zakrývat v postprodukci. Ale pokud už i divadla mohou točit a produkovat tedy vlastní filmy, nazývat je filmovými verzemi, pak nechápu tu zaťatost a odpor, s níž se lidé ve vedoucích funkcích českého filmu a tedy na fondu, ministerstvu kultury a filmových vědách a katedrách napříč republikou, brání ustanovení a přijetí existence českého nezávislého filmu?