Pondělník – Vegani a Jelita

Autor:

V květnu skončilo natáčení seriálu Vegani a Jelita. Vznikal pro TV Nova v Brně a přilehlém okolí. Za projektem stojí populární herec Michal Isteník. Zazářil například v seriálech ČT jako Most nebo Kukačky.

Kromě scénáře usedl Michal i na režijní stoličku. Obsadil většinu rolí. Díky tomu se dostalo na neokoukané a svěží tváře mladých herců. Především půvabnou Petru Lorencovou a charismatickou Lucii Bergerovou. Neopakovala se proto častá chyba veřejnoprávní televize, která na většinu lokací rozváží podobnou skupinku herců především z pražských divadel. Na režii Isteník spolupracoval s Jonášem Vackem. Jonáš je úspěšný tvůrce nezávislých filmů jako například dokumentu Psi páně. Nezávislá tvorba člověka neuživí, proto se Jonáš věnuje i těmto komerčním projektům, jakožto i produkci reklam či internetové televizní talk show. Dalším výrazným přínosem tohoto projektu se prostřednictvím Jonáše Vacka stalo zapojení jeho studentů do pozic ve štábu. Od Jonáše to byl nejen velice vstřícný, ale i ohromně chytrý krok. Studenti jistě nemuseli být zaplaceni v takové míře jako zkušení profesionálové. Jejich nasazení bylo jistě maximální a uvítali tuto příležitost, která se běžně v českých produkcích nenosí. Studium filmu je ryze praktická záležitost. Teorie přináší sice mnoho zajímavostí, ovšem praktickou zkušenost nahradit nedokáže. Především o praxi tady běží. Často slyším od různých kritiků či laické veřejnosti, že už dnes prostě nemáme tu elitu v režii či na herecké straně. Generace hvězd nám už skoro celá odešla a střední nebo mladší generace herců i tvůrců jí zdaleka nesahá ani po kotníky. Tento názor úplně nesdílím, ale často se s ním setkávám. Čím byly ty předešlé generace tedy natolik výjimečné, že se k nim stále vracíme? Hlavní rozdíl vidím v příležitostech. V otevřenosti prostředí. Ve cviku, který dělá mistra. Dřív se paradoxně točilo mnoho tv inscenací, filmů různých žánrů. Tvůrci dostávali už od studia prostor ve štábu v asistentských či pomocných profesích. Herci měli možnost od studií na konzervatoři prorazit do filmu. Nepanoval strach, že neznámá tvář nikoho nezaujme. Režiséři nové vlny byli schopní obsadit mladé neznámé talenty jako například Vladimír Pucholt či Jana Brejchová. Dnes máme celé moře castingových agentur i specializovaných castingových režisérů, ovšem v branži se točí jen úzká skupina tváří. Příležitost jen tak nedostanete. Proto považuji jednání Jonáše Vacka za velice chvályhodné. I přístup Michala Isteníka, který se nebál obsadit do hlavních rolí neokoukané tváře. Kéž by se tento postup stal běžným oproti výjimečnému. Můžete mít sebevětší talent, ale bez možnosti jej rozvíjet a pracovat na něm, nikdy nedokážete vyžít svého potenciálu.