Pondělník – ČESKÉ VIZE

Autor:

Od pondělí 3. května probíhá již 68. ročník filmové přehlídky zvaný ČESKÉ VIZE. Tato soutěž má hlubokou historii a několikrát během své existence změnila název. Soutěž je rozdělena do dvou kol, po kolech krajských následuje kolo republikové.

Celostátní přehlídka filmové tvorby České vize bilancuje dění v oborech filmové výchovy, amatérského a nezávislého filmu a studentské filmové tvorby, a to ve třech programových sekcích. Filmy jsou rozděleny do kategorií dokumenty, reportáž a publicistika, hrané snímky, animované snímky, experimentální snímky, videoklipy a studentské filmy. Má tento formát a tato soutěž v dnešní době stále své opodstatnění? Velký nedostatek této přehlídky spočívá v tom, že slučuje dohromady filmy amatérské a nezávislé. Samostatnou kategorii má pouze film studentský. Pokud by přehlídka měla skutečně reflektovat dění v oboru, musela by nalákat více mladých a nezávislých tvůrců. Toho se dá docílit pouze rozdělením filmů do tří jasných kategorií. Nejnižší stupeň by byl film amatérský, vyšší patro film studentský (obě tyto kategorie již v přehlídce jsou) a nejvyšší stupeň je pak film nezávislý. O filmu nezávislém se sice přehlídka zmiňuje, ale měla by ho jasně definovat a vytvořit mu samostatnou kategorii. Filmový tvůrci totiž většinou začínají jako nadšenci, amatéři, někteří z nich pak studují filmové školy a točí tedy studentské filmy. Po skončení školy už logicky nikdo z nich netočí filmy amatérské, ale mnozí z nich vytvářejí právě filmy nezávislé. Současná přehlídka je nastavená tak, že mnohé přední nezávislé filmy v soutěži sice jsou, ale míchané s filmy amatérskými. V minulosti v přehlídce neexistovala ani kategorie studentský film. Je tedy pro pořadatele velká výzva, aby kategorii nezávislý film už konečně vytvořili. Za všechny uvedu příklad Martina Müllera, který v kategorii hrané snímky soutěží se svým filmem Ve skříni. Martin je zkušený filmař a po studiu filmové školy si založil vlastní produkci. Loni pak do kin uvedl svůj celovečerní debut Poslouchej. Přesto musí v pražském krajském kole být obklopen několika amatérskými filmy. Což snižuje šanci na postup a další reflexi svého díla i amatérským filmařům. Rozdělením na tyto tři jasné kategorie by se také docílilo nějaké motivace, aby se tvůrci chtěli zlepšovat a mohli růst. Jsem zvědavý, kam se tato česká tradiční přehlídka za další rok posune a zda uhájí své právo na existenci.